Žlutý hrách s žampiony a kořenovou zeleninou

Dnes, ač byla neděle, jsme tátu neměly doma, a tak jsem nechala plánované maso v mrazáku a přemýšlela, co jiného udělat se žampiony. Musím podoknout, že dcera žampiony nejí, takže bylo nutné je zakomponovat do něčeho jiného, co by snad jíst mohla.

Před pár dny jsme se s přáteli bavili o tom, jaká jídla se dělávala za dob našich babiček a tak trochu pod dojmem této debaty jsem v náhlém pohnutí smyslů koupila předvařený žlutý hrách, že ho někdy zkusím použít. A tak jsem dnes zaexperimentovala a vymyslela toto jídlo.

Období vzdoru (už zase!)

Tento článek nebude moc pozitivní. Protože už jsem unavená. Přijde mi, že doma je bojiště, kde každý den válčíme kdo s koho. A každý den odcházíme všichni jako poražení.

Když si dcera poprvé začala uvědomovat své ego, měla zhruba rok a půl, přišlo mi to hrozné. Válení se po zemi, neustálý křik, nervy na pochodu. Zkoušela jsem si pustit video nevýchovy, zkoušela jsem si poslechnout část knihy Naomi Aldortové (celou jsem nestihla) a stejně mi přišlo, že je to jak na houpačce. Občas něco z toho zabralo, občas nic. Občas jediné co na dceru (bohužel) platilo, byl křik a plácnutí. Když už si myslela, že může všechno.

Tipy k Vánocům pro děti 2+

Nezdá se to, ale už jen měsíc a něco a bude tady Štědrý den. Takže věřím, že si už většina z vás láme hlavu, co pořídit svým ratolestem za dárky pod stromeček. Rozhodla jsem se tu proto sepsat věci, které bychom rádi pořídili naší Gábince my (buď přímo koupíme nebo dáme jako tip rodině). Jen pro upřesnění, Gabča bude mít na Vánoce 2 roky a 4 měsíce.

Zdroj: web https://www.antonieemma.cz/stavebnice-faber-duo/

Silná individualita vs. organizované kroužky

Letos v létě oslavila dcera své druhé narozeniny, a tak jsem si říkala, že bude dobré, když začneme od září navštěvovat nějaký kroužek. Já jsem jako dítě chodila pořád někam – do kreslení, na flétnu, do keramiky, do dramaťáku, na šachy... Samozřejmě, že až později, myslím, že do kreslení jako svého prvního kroužku jsem začala chodit někdy okolo pěti let. Ale dnes mají malé děti mnohem více možností kde a jak se rozvíjet a věřím, že je důležité dítě do jakéhokoli zájmového kroužku přihlásit. Jednak si tam prohlubuje socializaci s vrstevníky, ale i s jinými dospělými, a druhak rozvíjí své více i méně vrozené předpoklady. 

A tak jsme v půlce září začaly každé pondělí dopoledne navštěvovat kroužek Hudbohrátky. I když má v názvu hudbu, není to jen o ní. Říkáme si básničky, maminky své děti vozí na padáku a zpívají jim přitom, občas se vytáhnou barevné střapce nastříhané z igelitových pytlíků nebo si děti kutálí s míčky či dřevěnými vajíčky, také jsme krmili namalovaného divočáka kaštánky a každou hodinu je běžnou součástí i tvoření – kreslení, malování, stříhání, lepení... 

Rychlé a zdravé pomazánky

Už jako dítě jsem moc nemusela pomazánky s máslem. Máslo jsem vlastně jako dítě vůbec nejedla, a tak jsem tam ten tuk prostě cítila. Stejně tak nerada v kuchyni používám majonézu, a to hlavně poslední dobou. Kdykoli někde vidím chlebíčky s nějakou majonézovou pomazánkou nebo salátem, tak na to vůbec nemám chuť. A co je pro mě při přípravě pomazánek obzvlášť důležité, je rychlost a jednoduchost. 

Když jsem před lety zakládala vlastní domácnost, vzpomněla jsem si na pomazánku, kterou dělávala moje máma. Nejsem si úplně na sto procent jistá, že si ji pamatuju přesně tak, jak ji dělávala ona, nicméně jsem tak vynalezla skvělou kombinaci surovin, kterou je možné různě obměňovat a doplňovat a pokaždé z toho vznikne pochoutka. A je to tak jednoduché, že suroviny jen vyklopíte z vaničky a smícháte dohromady. Připravuju ji teď doma každý týden. Dcera moc nejí pečivo, takže většinou jí aspoň trochu naložím do mističky a spořádá ji jen tak lžičkou s nějakým kouskem zeleniny.

Zapečená brokolice s bramborami, šunkou a sýrem

Pokud mají vaše děti, nebo třeba i vy osobně, problém s pozřením brokolice, věřím, že jde jen o to najít ten správný recept. Já mám třeba brokolici ráda v zapečených těstovinách. Dcera ji nikdy moc nemusela, i když jako malá v prvních příkrmech ji většinou snědla. Minulý týden na nákupu mě však přesvědčila, že ji mám koupit, že ji chce k obědu. A tak jsem v pátek přemýšlela, jak na ni.

Nedávno jsem ji udělala pečenou v troubě s česnekem a citrónovou šťávou podle tohoto receptu a dcera dokonce trochu snědla. Tentokrát jsem si vzala inspiraci zase z dalších receptů a udělala tuto rychlovku.

Setkání se smrtí

Před nedávnem náhle zemřel přítelův táta. A tak jsem byla vystavena situaci jak sdělit dvouletému dítěti, že už nikdy neuvidí svého dědečka. 

Na slova jako mrtvý a umřít jsme už narazili doma dříve. Když jsme v létě plácačkou zabíjeli mouchy, říkala jsem dceři, že je moucha mrtvá. Totéž, když jsme našli na zemi nějakého mrtvého brouka. Nevysvětlovala jsem vyloženě, co to znamená, prostě jsem konstatovala, že je mrtvý. Dcera pak sem tam, když viděla třeba pavouka bez hnutí na zdi, prohlásila, že je mrtvý, ale to jsem jí oponovala, že ne, že asi jen odpočívá a proto se nehýbe. Jednu dobu bylo pro Gábi mrtvé cokoli – jídlo, které zrovna nechtěla jíst nebo třeba voda. 

Další situací, kdy jsem tato slova použila, byla, když jsem dceři vysvětlovala, že se musí před vběhnutím do silnice zastavit a rozhlédnout, zda nejede auto. Říkala jsem jí, že kdyby to neudělala, tak ji může nějaké auto přejet, ona bude mrtvá a my s tatínkem bychom byli moc smutní. Dokonce už to občas sama od sebe zopakuje, „zajelo auto“ apod., ale stejně na to před silnicí vždycky zapomene...

Jak se dá přivydělat na rodičovské

Tuto otázku věřím, že si klade snad každá maminka na rodičovské dovolené. Oproti jiným zemím máme sice rodičovský příspěvek a vůbec podmínky mateřské a rodičovské dovolené poměrně štědré, řekla bych, ale i tak to samozřejmě není kdoví co, zvláště tehdy, byl-li člověk zvyklý na vyšší výplatu. Pokusila jsem se tedy dát dohromady takové tipy, kde a jak hledat práci, kterou je možné dělat i při výchově potomků.

Je důležité si uvědomit dvě věci:

1. Jestli je možné dítě dávat někam na hlídání (babičce, partnerovi, chůvě...) nebo nikoli. V prvním případě jsou pak možnosti samozřejmě širší. Nemáte-li tu možnost nebo se vás vaše dítě nechce pustit (nebo je-li ještě hodně malé a vy prostě nemáte to srdce ho někam „odložit“), musíte si vybrat takovou práci, kam si buď můžete dítě brát s sebou, anebo si najít práci z domu.

2. Musíte vždy vycházet z toho, co umíte, v čem jste dobrá. Pokud jste ajťák, účetní nebo překladatel, určitě pro vás nebude problém si najít přivýdělek. Horší to už bude, máte-li jen všeobecné vzdělání, pracovala-li jste předtím v obchodě nebo třeba jako zdravotnický personál. V takovém případě pak zkuste zapřemýšlet, co dalšího umíte, co vás baví nebo co vás vždycky lákalo vyzkoušet. Mateřská (rodičovská) dovolená je totiž pro mnohé maminky tou nejlepší příležitostí, jak se dostat k něčemu, na co dříve neměly čas. Spousta žen začalo právě při mateřské podnikat. Pokud si nejste jistá, co by vás bavilo, doporučuji přečíst knihu „Jak dělat co vás baví a dostat za to zaplaceno“. Je sice z amerického prostředí, některé věci tam proto mohou u nás působit trochu neuskutečnitelně, ale jinak je kniha plná skvělých návodů, jak ze svého nitra vydolovat to, co v životě vlastně chcete dělat.

Slavíme 2. narozeniny

Je to neuvěřitelné, ale 12. srpna byly naší holčičce už 2 roky. Narozeninový den si pravda moc neužila, protože jsme zrovna jeli z dovolené v Černé hoře domů do ČR. Naštěstí je ještě malá, aby jí to vadilo. Oslavu narozenin jsme stanovili na následující sobotu a stejně jako loni sezvali celou rodinu – tedy všechny babičky a dědy, strejdy, tetu a bratrance se sestřenicí. Je to vlastně jediná příležitost, kdy se scházíme takto všichni dohromady, a tudíž kdy se mají možnost mí a přitelovi rodiče trochu blíže poznat (loni tato hromadná seznamovačka proběhla poprvé). Gábinka má celkem tři babičky a tři dědy, protože naši jsou rozvedení a každý má svého partnera (pravda, mamčin přítel je v naší rodině teprve chvíli, tak si ještě na oslovení děda zcela nepřivykl :-)). 

V článku se dočtete, jaké jídlo jsem na tento slavnostní den připravila, jak se mi (ne)povedl dort a co za hračky malá dostala – třeba to někomu pomůže jako tip, jak připravit vaši oslavu narozenin nebo co pořídit za dary. 

K moři s dvouleťačkou – 2. část (jak přežít dovolenou)

Přemýšlela jsem, jak pojmout tento článek. Nechtělo se mi detailně popisovat každý den naší dovolené (kdo by to taky četl, že jo), a tak jsem se rozhodla informace rozčlenit tématicky do bodů, které by vás snad mohly zajímat:

1. Jídlo u moře
2. Plavání
3. Výlety a nošení
4. Volný čas

K moři s dvouleťačkou – 1. část (cestování autem)

Už když bylo dceři 11 měsíců jsme se s ní odvážili na dovolenou na jih (psala jsem o tom tady) a letos jsme prostě zase k tomu moři chtěli. Doufali jsme, že ve dvou letech už to bude trochu lepší. A bylo? Jak se to vezme...

Asi největší strach jsme samozřejmě měli z cesty tam a zpět. Letos jsme si jako cílovou destinaci vybrali Černou horu, takže téměř 1200 kilometrů. Samozřejmě, že jsem Gábinku na tuto cestu dopředu připravovala. Dívaly jsme se doma na fotky z loňské dovolené a vysvětlovala jsem, že zase pojedeme k moři, ale že to je hrozně daleko a budeme muset dlouho sedět v autě, než tam dojedeme. Ptala jsem se jí, jestli to zvládne a tvrdila mi, že ano.

Proč je kojení na veřejnosti tak nepřípustné?

Minulý čtvrtek jsem měla příležitost seznámit se s brněnskou umělkyní, kurátorkou, laktační poradkyní, absolventkou FaVU VUT, Kačou Olivovou. Jedním z jejích výrazných projevů jsou umělecké performance zabývající se tělem, a to v souvislosti s mateřstvím, ženstvím či sexualitou. Je zakladatelkou tzv. Kojící guerilly, skupiny žen, které možná někdy až provokativním způsobem propagují to, že kojení je naprosto přirozená věc a nic, s čím by bylo nutné se schovávat v intimitě domovů. 

Toto setkání mě donutilo zamyslet se nad tím, proč je vlastně kojení na veřejnosti pořád tak odsuzované a poslední dobou skloňované ve všech pádech. 

Malujeme

Poslední měsíc, dva začala dcera poznávat a pojmenovávat barvy, a tak jsem si řekla, že je asi načase se pořádně obout do nějakého toho kreslení a malování. Do té doby jsme zkoušely jen voskovky, o nichž jsem tu už kdysi psala (link zde), ale bylo to vždy jen pár čar a pak si s nimi Gábinka spíš hrála jiným způsobem (a dost je už zmasakrovala).

Nechtělo se mi ze začátku investovat do nějakých drahých speciálních barev, takže jsem začala testovat to, co jsem měla doma. 

Děti ve světě nových médií

Ať chceme nebo ne, média nás v dnešní době obklopují ze všech stran a je dost těžké jim odolat. Je samozřejmě jen na nás rodičích, jak je budou vnímat naše děti... no a později by to mělo být trochu i na učitelích ve škole, kde se již stále více s tabletem a počítačem běžně pracuje. Věřím, že pokud rodiče pouští televizi jednou za uherský rok, nebo ji doma dokonce vůbec nemají, ani děti se na ni nenavyknou dívat. To stejné s tablety, mobily a počítači. 

Já se přiznám, že jsem po této stránce velice konzumní člověk. Na mobilním Facebooku na mateřské visím denně, a to docela často. Mimo to pořád sedím i u počítače, kde tedy hlavně pracuju, ale jinak taky koukám na internet nebo řeším různé jiné věci. Na televizi jsem se dívala od dětství poměrně hodně. Pamatuju si takový záblesk z doby, kdy mi musely být snad tři roky a naši se doma dívali na Vinnetoua. Měla jsem přes postýlku hozenou takovou žlutou deku s hnědými květy, aby mě nerušili a já mohla spát, ale já jsem nespala a poodkrývala si tu deku a taky se dívala. Později jsme doma běžně trávili večery u televize a já to měla vždycky ráda, že se celá rodina sejdeme pohromadě a společně se na něco díváme. Vzpomínám, jak jsme na gymplu měli v jedné hodině odhadnout, kolik hodin týdně trávíme u televize a vím, že jsem na tom společně ještě s jedním spolužákem byla „nejhůř“.

Cuketové těstoviny

Nastalo období, kdy dozrávají cukety. I nám na zahradě vyrostla jedna opravdu obří, a tak jsem přemýšlela, jak ji zpracovat jinak, než klasicky v nějaké zeleninové směsi. Mému pokusu nahrál i fakt, že jsem klasicky nestíhala a potřebovala uvařit hodně rychle.

A tak vznikl tento velice jednoduchý recept na těstoviny s cuketou.

Jak jsme (ne)svatbovaly

Tak, přišlo na lámání chleba. Byla jsem pozvaná na svatbu a rozhodla se ji podstoupit sama (bez partnera) s dcerou. Prozradím pointu: byl to horor! Zařekla jsem se, že příště, až někam takhle půjdu, tak sama. Ale pěkně po pořádku :-)

Ženil se jeden kamarád, takže jsme byli pozvaní celá parta přátel – divadelníků. Vzhledem k tomu, že partner svatby nijak zvlášť neprožívá, s mými kamarády se sice zná, ale nevídají se nijak často, a navíc potřebovali jeho rodiče pomoct s pracemi na domě, bylo jasné, že se mnou nepůjde. Obřad i večerní sláva se konaly v Brně, tedy přes 30 kilometrů od nás. Byly mezitím sice asi 4 hodiny volného času, ale upřímně, při té dálce by se mi jízda domů a pak zase zpět do Brna moc nevyplatila. A tak jsem brala s sebou rok a třičtvrtě starou dceru smířená s tím, že to budu muset nějak zvládnout.

Omeleta s chřestem

Je tady sezóna chřestu a já jako každoročně přemýšlela, jakým způsobem ho připravit k obědu. Chřest jím většinou jen uvařený jako přílohu k masu nebo třeba jen k šunce, ale chtěla jsem připravit nějaký plnohodnotný, ale bezmasý oběd, ideálně z toho, co mám doma. A tak mě napadlo udělat omeletu.

Kde jsou hranice?

Včera mi na procházce s dcerou hodně nadzvedl mandle jeden soused. O co šlo? Kousek za domem u polní cesty stojí bílý křížek. Ráda okolo něj chodím, fotím si ho, sedím u něj na trávě. Nedávno jsme se tam s Gábinkou na procházce zastavily a ona si tam hrála s bílými oblázky, kterým je obklopen – skládala je vedle sebe na jeho výklenek. Včera jsme tam naši procházku také zakončily. V klidu jsem si tam seděla, když vtom za námi přišel pán, který u nedalekého domu pracoval na obdělané půdě.

 „Víte o tom, že jsou ve vsi dvě dětská hřiště?“ zeptal se mě.

„No, a co?“ nechápala jsem.

„No tak co tady dělá?“ (myšleno dítě)

„Skládá si kamínky. Poznává svět, baví ji to.“

„Ale vždyť to bude špinavé, kdo to má pořád natírat?“

„Vždyť ty kamínky nejsou špinavé.“

„Každopádně toto je soukromý pozemek.“

„Copak ten křížek je váš?“

„Ano, je.“

„Aha. A jak to mám vědět? Myslela jsem, že je to obecní.“

„No, tak není.“

„A proč tu tedy nemáte plot? Jak má někdo vědět, že tu nesmí být?“

„No tak přece ho nemůžete učit, že si může hrát kdekoli. Jaký rodič, takové dítě.“ A chystal se k odchodu.

Nakup, prodej, vyměň, slož se na poštovné

Nikdy dřív jsem na internetu nesledovala bazárky jako teď, když jsem na mateřské. Přiznám se, že dřív mě nikdy nenapadlo shánět oblečení nebo cokoli jiného z druhé ruky. Pravda, do sekáče jsem si občas zašla a něco málo koupila, nebo využila internetový second hand, ale byly to spíš ojedinělé případy. Když jsem něco potřebovala, prostě jsem si to koupila nové. Naopak, když něco dosloužilo, prostě se to vyhodilo. Lépe řečeno, syslila jsem to pak ještě několik let pro strýčka příhodu, než jsem pochopila, že už je to k ničemu a v záchvatu uklízení (většinou u stěhování) to vyhodila :-D 

Poslední dobou však objevuji kouzlo bazárků. Začalo to, když jsem začala shánět věci pro dítě. Oblečení jsme dostali hromadu od příbuzných, takže to jsem nepotřebovala. Ale vzhledem k vysokým cenám vybavení pro děti, jako jsou postýlky, kočárky a podobné srandy, jsem se začala poohlížet i po Bazoši a podobných serverech. Nakonec jsem v regionálním bazárku na Facebooku sehnala kočárek za 1300, přebalovací pult s poličkami za 700 a košík na miminko za 800. Kouzlo regionálního bazaru tkví hlavně v tom, že věci seženete od lidí bydlících nedaleko vás, a tak není nutné řešit poštovné nebo jinou formu přepravy. Prostě si pro to zajedete.

Na mateřské bez auta?

Co si budeme vykládat, naše generace je dost zhýčkaná. Ještě naše babičky chodily do školy přes kopce několik kilometrů pěšky. My si vozíme zadky v autech, velice často má rodina více než jedno vozidlo a děti neumí dojít do škol pěšky.

Ale podívejme se na to také z jiného úhlu pohledu. Přiznejme si, že vypravit se někam s malým dítětem MHD je opruz. Nejen, že se taháme s oblečením na převlečení, plínami, svačinou jako pro regiment a ještě musíme zvládat dítě, které by chtělo šlapat vždy jinam, než je zrovna potřeba. Často dnes také posíláme ty již školou povinné do vzdělávacích zařízení, které nejsou poblíž bydliště, a přiznejme si to, máme o ně strach. A tak je raději vozíme, aby je někdo nepřejel nebo je nepřepadl.

A být s dítětem na mateřské na vesnici bez auta – to je na sebevraždu.

S dítětem na kole

O víkendu jsme poprvé jako rodina vyrazili na kolech. Já jsem na kolo sedla po třech letech a naše Gábi poprvé v životě. A tak mě napadlo o tom sepsat článek.

Sedačku na kolo vybíral chlap, ale co jsem pak četla diskuze na internetu, myslím, že vybral dobře. Koupili jsme Hamax Siesta, je polohovatelná pro případ, že by se v ní dítěti chtělo spát, má výškově nastavitelné opěrky nohou s upevněním chodidla, a hlavně se dá namontovat přímo na rám kola. Více o ní si můžete přečíst například na serveru Svět Outdooru zde.

Báboka, baboji nebo majika

Poslední dva, tři měsíce nevycházím z úžasu, když sleduju, jak se malé každým dnem obohacuje slovní zásoba. Jak ji baví zkoušet říkat nová slova, jak nasává nové asosciace. Je to prostě boží!

Ještě když jsem byla těhotná, koupila jsem si takový ten deníček, kam jsem chtěla zapisovat každá dceřina poprvé a dávat tam fotky. Musím se přiznat, ža zatím tam mám vyplněny asi 4 stránky, nějak na to není čas. Ale už několik měsíců se chystám, že tam začnu vypisovat Gábinčina první slova, než na ně zapomenu. Čas letí a deníček leží ladem, ale když už tu mám ten svůj blog, pochlubím se vám a hodím sem slovníček mé dcery. 

Tak nás zase navštívila nemoc...

Když je nemocný dospělý, je to opruz. Většina ovšem nejde k doktorovi, léčí se tak nějak po svém všemi těmi Coldrexy a šumivými Aspiriny a dál chodí do práce, protože se mu nechce plýtvat dovolenou, ani jít na špatně placenou nemocenskou.

Když je nemocné dítě, je to ovšem horší. V noci se stejně kvůli němu nevyspíte, strašně rádi byste mu pomohli, když se necítí dobře, ale většinou to moc nejde. Navíc odmítá jakékoli pokusy o stříkání do nosu, odsávání nebo o klidový režim. Taky je vždy otázka, zda navštívit lékaře, nebo je to „jen“ obyčejné nachlazení...

Brokolicové bramboráčky

Koupila jsem minulý týden brokolici, i když minule mi ji dcera vůbec nejedla. Ale květák byl ještě drahý, tak jsem si řekla, že zkusím nějak zaexperimentovat. A myslím, že se celkem zadařilo, dcera dokonce taky trochu snědla :-D

Jak se dá využít dětská postýlka

Obrázek ovečky Shaun stažen z www.hrackyhopik.cz

Poslední dobou má dcera při odpoledním spánku dvě fáze: První, poté, co ji uspím, je hluboká a trvá různě dlouho. Jde-li spát později, trvá déle. Po probuzení se ji vždy ještě snažím douspat, abych stihla udělat co nejvíc práce, dokud je v limbu. Ale je to už nastavovaný mělčí spánek a většinou už moc dlouho netrvá. Dokonce je to taková liška podšitá, že se o mě při tom douspávání celá opře, aby cítila, kdy od ní chci odejít. Takže občas se mi to už ani nepodaří a při mém pokusu zdrhnout je najednou naprosto čilá.

Před chvílí jsem se vrátila od druhého pokusu o takové douspání. A jak jsem tam tak vedle ní ležela (na naší velké posteli) a číhala na správný okamžik, kdy se odlepit a zmizet, padly mi oči na dětskou postýlku, kterou máme v nohách a která tam naprosto leží ladem. Dcera v ní po sestavení v jejích cca čtyřech měsících nespala ani jedinou noc a odpoledne možná jednou asi na půl hodinky. Jak jsem teď ráda, že jsem si neprosadila svou a nekoupili jsme postýlku novou, asi za tři a půl tisíce, ale z druhé ruky od kamarádky obyčejnou z Ikea (a to mi ta tisícovka, co jsem za ni dala, i tak přijde trochu moc)! Každopádně mě při tom ležení napadlo tentokrát trochu odlehčené téma – jak se dá různě využít dětská postýlka. 

Mateřská láska

Než se dcera narodila, nějak jsem předpokládala, že jakmile poprvé uvidím ten malý uzlíček, spustí se ve mně vodopád hormonů, záplava štěstí a budu cítit něco podobného, jako když se čerstvě zamilujete do nového chlapa. Nakonec jsem rodila císařem v celkové anestezii, malou viděla poprvé dvojitě a zbytek dne jsme prospala. A možná právě proto se u mě předpokládané spuštění hormonů nekonalo. A možná to bylo tím, jak moje tělo a hormony pracují. A možná je to prostě jen mýtus. Ale stejně když jsem potom četla internetové diskuze, jak jiné maminky popisují svoji lásku, připadala jsem si trochu méněcenně, že vlastně nic takového necítím.

Pláč a vztek

Poslední dobou se nám doma roznemohl nešvar jménem vztek. Kvůli čemukoli, kdykoli. Kvůli tomu, že nemůže mít, co by zrovna chtěla. Že nechci jít zrovna s ní nahoru hrát si do pokojíčku. Že jí nechci půjčit svůj mobilní telefon. Že jí dávám něco co nechce a že jí to pak beru. Nebo naopak že jí chci obléct pyžamo, které ze sebe před chvilkou strhala.

Když byla malá, ani mě nenapadlo nechat ji plakat. Jakmile začala byť jen natahovat, už jsem ji brala do náruče a tišila. Pravidelný večerní pláč jsem zaháněla jídlem. Teď už vím, že miminka večer pláčou, protože potřebují „upustit páru“, zpracovávají zážitky celého dne a vyjadřují emoce. Tak doufám, že tím, že jsem jí pořád strkala prso, z ní nevyroste ten typ člověka, co stres zahání jídlem. Každopádně dcera byla v podstatě až na tento večerní pláč velice spokojené miminko. Od čtvrtého měsíce nespala sama v postýlce, protože kdykoli jsem ji do ní položila, začala křivit obličej a já ji tam prostě nechtěla nechat vzlykat.

Ale co teď? Jak se mám zachovat teď, když brečí a hysterčí desetkrát, dvacetkrát denně? A už to není ten bezmocný miminkovský pláč, kdy neumí dát pocity najevo jinak – už je přece jen starší a dá se s ní svým způsobem komunikovat. Teď se jedná o urputný, vzteklý křik, házení sebou a válení se po podlaze, zaryté nenene nebo chci.

Třiatřicet

Tak a je to tady. Už i já jsem dosáhla Kristových let. Vlastně přemýšlím, proč je tento termín tak zaužívaný a zdůrazňovaný. Třiatřicet prý bylo Ježíši Kristovi, když ho ukřižovali. Znamená to snad, že v tomto věku už končí vše krásné v našem životě a už budeme jen pohřbeni doma? Že tento věk definitivně znamená, že jsme staří? 

Zelenina s vajíčkem

Dnes vám přináším další z velice rychlých, jednoduchých a přitom chuťově skvělých receptů vhodných od 1 roku. Aneb za 15 minut není co řešit ;-)

Když se řekne montessori...

Tento článek jsem prve chtěla pojmout jako obecné povídání o montessori, ale mám ho rozepsaný už skoro měsíc a nemůžu se nějak hnout dál. A tak to zkusím jinak. Navíc o principech Montessori pedagogiky najdete na internetu spoustu informací a určitě budou přesnější a úplnější, než bych vám mohla nabídnout já. A tak tento článek bude spíš souhrnem mých dojmů a zkušeností s montessori.

Poprvé jsem toto slovo slyšela už před několika lety, kdy mi kdosi říkal o školce, kde si děti samy chystají svačinu a po jídle si po sobě zase umyjí talířky. Přišlo mi to zajímavé, ale nijak víc jsem se po tom nepídila. Co se narodila dcera, začala jsem na „maminkovských“ internetových diskuzích tento pojem slýchat celkem často. 

Voskovky pro první malování (recenze)

Poměrně nedávno jsem dceři začala ukazovat a pojmenovávat barvy. Vedlo mě k tomu asi to, že jí babička dala pod stromeček leporelo Barvičky, kde každá stránka je věnována nějaké barvě, přičemž jsou na ní vždy vyobrazeny věci, zvířata či rostliny té dané barvy. Na zadní straně jsou pak nakreslené pastelky všech barev obsažených v knížce. Ani jsem netušila, že knížka dceru upoutá tak brzy.

Díky knížce se tak poprvé doslechla o pastelkách a když jsem koupila únorové číslo časopisu Puntík, kde byly na jedné stránce také nakreslené pastelky (jako výzva k tomu, abychom si na dané stránce vymalovaly šášu), rozhodla jsem se vytáhnout skutečné pastelky a ukázat dceři, jak se kreslí.

Lehký čočkový salát

V neděli jsem na oběd vařila čočku na kyselo (kterou mi tedy mimochodem dítě nejedlo – ani čočku, ani volské oko, ani chleba), a zbyla mi ještě trocha uvařené neochucené čočky. Na obalu čočky jsem zahlédla recept na čočkový salát, a tak jsem se rozhodla využít zbytek právě takto.

V lednici jsem toho včera už moc neměla, a tak je to opravdu takový „zbytkový salát“, ale nakonec z toho vznikla docela zajímavá pochoutka.

Jakou antikoncepci při kojení?

V den, kdy dcera slavila 17 měsíců mě po více než dvou letech opět navštívila pravidelná ženská měsíční návštěva. A vzhledem k tomu, že zatím další dítko nechceme, stala se dost aktuálním tématem vhodná antikoncepce. Vzhledem k tomu, že ještě docela dost kojím, přichází v úvahu samozřejmě jen některé druhy ochrany. Pokusila jsem se je tu všechny sepsat včetně komentáře, kde vidím výhody a nevýhody:

Jak jsme vyráběli activity board

Už někdy v září jsem se rozhodla, že chci dceři k Vánocům jako dárek vyrobit tzv. activity board (nebo též busy board). Pokud nevíte, o co se jedná, je to zkrátka deska, na niž jsou připevněny nejrůznější hejblata, s nimiž si děti hrají a trénují jemnou motoriku. Zadejte do Googlu nebo Pinterestu heslo „activity board“ a najdete velkou spoustu inspirace.

 

Přišlo mi, že kupované desky jsou docela drahé. Také jsem dlouho přemýšlela, kam takovou desku případně připevnit, aby nepadala, ale abychom ji nemuseli vrtat do zdi. Až pak mě osvítil nápad využít jednu starší rohovou policovou skříňku, kterou jsem kdysi zadarmo dostala v bývalém zaměstnání. Už asi rok nám nevyužitá ležela ve sklepě, takže proč nevyužít tu. Nějaké komponenty jsem sehnala od známých, zbytek jsem chtěla jet nakoupit do Hornbachu. Měla jsem sice něco vyhlédnuté i přes internet, kde by to možná vyšlo levněji, ale zas jsem to chtěla vidět na vlastní oči. No, akorát mi pořád nezbývaly peníze, takže na nákupy jsem se dostala až v listopadu. Musím se přiznat, že když jsem projížděla mezi regály, připadala jsem si jako totální amatér. Mají tam toho tolik, že najít něco, co se mi do projektu hodilo, trvalo opravdu dlouho. A všeho tolik různých typů! Petlic a západek asi 50 druhů a velikostí, 20 různých koleček, a tak dále. No, nakonec jsem něco nakoupila; včetně barvy na přetření skříňky mě to vyšlo na necelých 1300 Kč.

Jak využít víčka od ovocných kapsiček?

Nedávno jsem tady sdílela výrobu primitivní kuličkodráhy z krabice a ruliček od kuchyňských utěrek. Jelikož krabice, kterou jsem využila, je veliká a byla by škoda nepojednat i další její strany, rozhodla jsem se na její vrchní stranu namontovat víčka od PET lahví a ovocných kapsiček, aby si na nich mohla dcera trénovat šroubování.

PET lahví pravda doma moc nemáme, kupuju jich minimum, takže zatím jsem se dostala jen k těm ovocným kapsičkám. Když jsem se dívala, kolik jich mám, napadlo mě spojit výuku šroubování zároveň s rozeznáváním barev a počítáním. A na fotce vidíte výsledek :-)

Domácí mléčná rýže

V týdnu mi zbylo dost rýže od oběda, tak jsem přemýšlela, co s ní. Vzpomněla jsem si, že v mrazáku máme ještě hodně mraženého ovoce koupeného loni zjara, které se musí spotřebovat. A tak mě napadlo vyrobit si domácí mléčnou rýži. Do hrnce jsem dala mražené švestky, třešně a borůvky. Na mírném plameni nechala roztát a krátce povařila. Také jsem přisypala trochu mleté skořice. Do hrnce s uvařenou rýží jsem nalila trochu plnotučného mléka a nechala chvíli zahřát. Nakonec přelila povařené ovoce do rýže, zamíchala a bylo hotovo. Jedly jsme to s dcerou jak teplé, tak trochu, co zbyla, i druhý den nastudeno.

Zelenina s kuskusem

Toto je jedna z mnoha různých variací jídla „co dům dal“, které pravidelně pro sebe a dceru přes týden vařím. Nechci znít jako Jirka Babica, ale kombinovat můžete skoro jakoukoli zeleninu, kterou máte rádi a máte zrovna doma, s jakoukoli obilninou typu kuskus, bulgur, quinoa či amarant, nebo třeba s rýží či bramborami.

Plaváčci a hastrmánci

Ještě dřív, než se malá vůbec narodila jsem měla jasno v jednom – chci s ní chodit na kojenecké plavání. Je pravda, že to docela leze do peněz. Myslím, že dokonce chodíme na jedno z nejdražších plavání v okolí, na druhé straně ale máme v ceně kromě obvyklé půlhodiny plavání s instruktorkou ještě další půlhodinu, kterou můžeme strávit ve finské či parní sauně nebo ve vířivce. Na sauny moc nejsem (pro malé děti se stejně doporučuje pouze max. 3 minuty), a tak vždy míříme rovnou do krásně teplé vířivky. Je to jediný kroužek, který zatím s dcerou navštěvujeme a věřím, že má smysl, proto oželím i ty peníze.

Plavat se začíná od 6 měsíců a řekla bych, že opravdu čím dřív začnete chodit, tím lépe. Kamarádka se starším synem začala až v jeho myslím 13 nebo 15 měsících a říkala, že to bylo pozdě, že měl pak problémy s potápěním. My začaly v dubnu v 7 měsících, protože na přelomu února a března byla dcera nachlazená, tak aby se stačila dostatečně vykurýrovat. 

Spánek a já

K napsání tohoto článku mě přiměly uplynulé tři dny, kdy spánek byl naprostá katastrofa. Ovšem ne dceřin, ale ten můj.

Problémy se spánkem mě v podstatě doprovází celý život. Rozhodně nejsem ten typ, který si lehne a usne. Možná jsem si na to zadělala už jako dítě, kdy jsem si před usnutím někdy i hodiny „na něco hrála“. Přehrávala a dohrávala jsem si příběhy z mých oblíbených knih a filmů. Ale třeba jsem zkrátka jen noční sova, která prostě vydrží večer dlouho, ale potřebovala by to dospat ráno. 

Jenže kde jsou ty doby, kdy jsem mohla dopoledne spát do 10. Nemluvě o pytli blech, vedle něhož spím a který mě několikrát za noc probudí, když sebou hází, fňuká ze spaní, nebo prostě jen chce napít.

Jednoduchá kuličková dráha

Poslední dobou mi přišlo, že se Gábinka začala zajímat o kutálející se předměty. Kuličkodráhu jsem měla v plánu vyrobit už docela dlouhou dobu a mám doma schovaných hodně ruliček od kuchyňských papírových utěrek a toaletních papírů. Teprve teď o víkendu jsem se k tomu ale konečně dostala. (Také jsem k Vánocům dostala tavící pistoli, tak jsem k tomu měla i to pravé náčiní ;-))

Pohankový kontrabáš

Tip na tento recept mám od kamarádky, u níž jsem ho poměrně nedávno jedla poprvé v životě. Pokud nemůžete přijít pohance na chuť, třeba vám v této formě bude chutnat. I můj chlap, který měl k pohance poměrně silnou nedůvěru (a špatnou zkušenost z dětství) se vyjádřil slovy, že se to „dá sníst“ :-D

Nastavte si SMART cíle

Kdo z vás pracuje či pracoval v nějaké organizaci, kde je zvykem nastavovat si s nadřízeným osobní cíle, možná již tuto metodiku zná. Nadešel nám nový rok a s ním si spousta z nás dává předsevzetí. A co jsou předsevzetí jiného, než takové osobní cíle? Ovšem je jednoduché říct si „zhubnu“ nebo „začnu šetřit“ nebo „budu lepší máma“. Co to přesně znamená? Určitě pro každého člověka něco trochu jiného. A tak aby byl cíl zřejmý a proveditelný, měl by být SMART, tedy CHYTRÝ.