Vybíráme zájmové kroužky

V srpnu bude dceři 6 let, a to je doba nejen nástupu do 1. třídy (UŽ???!!!), ale obvykle také období, kdy děti začínají navštěvovat první kroužky a zájmové činnosti. My jsme s dcerou začaly už v jejích 2 letech prvním kroužkem pro nejmenší – úžasnými pohybově-hudebně-tvořivými Hudbohrátkami pořádanými neméně úžasnou hudebnicí a učitelkou zpěvu Hankou Šmardovou v ZUŠ Oslavany a úspěšně v nich pokračujeme nyní i s druhorozeným. Další dva roky byly zlomové skrz školku, ale samozřejmě i kvůli covidu, takže na další kroužky přišlo až loni. Vlastně jsem se o kroužky začala zajímat jaksi na poslední chvíli v podstatě až začátkem školního roku, i když jsme se samozřejmě o tom, co by Gábinka chtěla nebo mohla, bavili už během prázdnin. Vůbec mi ale nedošlo, že do základních uměleckých škol se většinou konají přijímací zkoušky už na jaře předchozího školního roku, takže nyní je opravdu nejvyšší čas (pokud už není zase pozdě) začít hledat a zjišťovat možnosti ve vašem okolí. 

 

Dárky pod stromeček pro 2+ a 5+

Už se to blíží mílovými kroky, za 15 dní je tu Štědrý den. Věřím, že spousta z vás má již dárky nakoupené, ale kdyby náhodou ne, třeba uvítáte tipy, co jsme letos vybrali našim dětem. Já sama ještě nemám vše, nakupuji sice už od října, ale vždy to pojmu jaksi megalomansky, takže z jedné výplaty to nikdy nedám. Tak věřím, že třeba je na tom někdo obdobně. Omlouvám se, že článek nepřišel dříve, ale nějak nestíhám… 

Zoubková víla

 

Asi dva týdny před pátými narozeninami mě dcera překvapila informací, že se jí kýve zub. „Cože, už?? To není možné!“ byla má první myšlenka. Myslela jsem, že první mléčné zoubky vypadávají tak okolo 6. roku. Ale vygůglila jsem si, že je to velice individuální a může to nastat zhruba mezi 4. a 7. rokem. Dokonce to dcera chtěla utajit před tatínkem (nevím proč, ale občas mu něco nechce říkat) – prý až na narozeniny. No, tak to jsme nestihli. Víkend před jejími narozeninami byla na tři dny u babičky a když jsme pro ni v neděli přijeli, milý zoubek už byl zabalený v kapesníčku a čekal na nás. Prý jí vypadl, když kousla do okurku. 

Dárky pro 5+ a 2+

 

Oboje narozeniny dětí jsou již letos zase za námi, a tak jako již tradičně přináším report o průběhu oslav, a hlavně o darech, které děti dostaly – třeba se tipy někomu budou hodit. O oslavě se tentokrát nebudu příliš rozepisovat, protože v podstatě probíhala velice obdobně jako loni – občerstvení bylo téměř totožné, nějak nebyl čas ani nálada zkoušet nová jídla, a tak jsem dala na osvědčené recepty :-D Rozdíl oproti loňsku byl v tom, že tentokrát jsme již rodinnou oslavu uspořádali pro obě ratolesti naráz. Loni Gábinka nechtěla; přála si mít ten svůj den vyhrazený jen pro sebe. Letos již naštěstí nenamítala nic proti tomu, aby slavili oba v týž den. Ono přece jen svolávat rodiny z obou stran dvakrát – jen měsíc po sobě – mi přijde téměř neuskutečnitelné, nehledě na energii a peníze, co to stojí, takže myslím, že jedna oslava bohatě stačí. Oba ještě měli svou minioslavičku pouze v našem nejužším rodinném kruhu i v den svých narozenin. 

Recenze: Philips Sonicare for kids – dětský sonický kartáček na zuby

 

Pomalu se blíží Vánoce a jistě už skoro každý nakupujete, nebo alespoň plánujete dárky pro své blízké. A určitě si lámete hlavu, jaký dárek zvolit pro svoje děti – něco, aby je to potěšilo, ale zároveň aby to nebyla úplná blbost a mělo to i nějakou přidanou hodnotu. Ráda bych vám tedy doporučila sonický kartáček na zuby pro děti od 3 let. Gábinka jej dostala ke svým 4. narozeninám a musím říct, že konečně díky tomuto kartáčku si ráda a pravidelně čistí zuby, a to i ráno, což předtím odmítala. Navíc při nákupu do konce tohoto roku můžete ještě stále využít akce, kdy ke kartáčku dostanete zadarmo plyšáka strašidýlka Sparklyho. 

Bachovky – instantní zázrak v kapkách

Jednou z věcí, o kterých jsem po narození dcery slyšela prvně, byly tzv. bachovky, aneb Bachovy květové esence. Když jsem na ten název v některé diskuzi narazila poprvé, tak nějak jsem nevěděla, co si o tom myslet. Bachovky byly častou radou na neduhy se špatným dětským spánkem, ale i třeba na problémy s přílišnými projevy dětských emocí. Říkala jsem si, co to zase je, podobně jako homeopatikům jsem tomu tak úplně nevěřila, i když jsem koketovala s myšlenkou, že bych to ráda někdy vyzkoušela, abych se přesvědčila, jestli je to opravdu takový zázrak, jak se o nich psalo.

 

 

Poprvé jsem měla příležitost bachovky vyzkoušet před druhým porodem. Letmo jsem se o tom zmínila již před necelým rokem v mém článku o porodu. Když mi tehdy oznámili, že mám podstoupit oxytocinový test a případně by se pak porod vyvolával, fakt jsem měla strach, nebo spíš jsem byla zoufalá z toho, že jsem se nedokázala rozhodnout, zda doktory poslechnout, nebo věřit tomu, že vše proběhne přirozeně a počkat, až porod přijde sám od sebe. Konzultovala jsem tehdy svoji situaci s jinými maminkami na Facebooku, a také přes soukromou zprávu se svojí známou MUDr. Lenkou Danielovou, která se mimo jiné zabývá právě bachovkami. Navrhla mi, že by mi namíchala krizové kapky na míru, které by mi měly pomoci snížit strach z následků rozhodnutí, ať už by bylo jakékoli, pomoci s nerozhodností, a také s komunikací s autoritami, zkrátka které by mi měly pomoci zbavit se nervozity a nastolit duševní klid. 

Slavíme 4. narozeniny

Pro naši rodinu je srpen znamením dvojích narozenin – partnera a dcery. Je to neuvěřitelné, ale dcera už letos oslavila 4. narozeniny. Její rostoucí věk je vidět nejen na tom, že je šikovnější a umí víc věcí, ale přijde mi, že i v tom negativním slova smyslu – je čím dál drzejší a nezvladatelnější :-D Ale o tom dnes psát nechci… Jako už tradičně jsme narozeniny slavili s rodinou z obou stran a tentokrát vůbec nikdo nechyběl, takže nás bylo docela dost – 12 dospělých a 5 dětí včetně nejmladšího Adámka. Vzhledem k tomu, že ten bude slavit v září, nebyli jsme si jistí, zda oslavu letos neuspořádat pro oba zaráz, abychom to sfoukli jedním vrzem. Je mezi nimi přesně měsíc rozdíl. Přiznám se, že pořádat dvě oslavy tak brzy po sobě se mi moc nechtělo, ale zase mi přišlo líto o tu událost u syna přijít (mít stejnou vzpomínku na jeho 1. narozeniny včetně fotek, dortu apod. jako na první oslavu Gábinky). 

 

Ptali jsme se tedy Gábinky, jak by to chtěla, zda slavit společně s bráškou, nebo zvlášť. Nejprve říkala, že společně, ale pak si to zase rozmyslela a že chce mít oslavu jen sama pro sebe. A tak jsme se rozhodli, že ji uspořádáme jen jednu, pro Gabču, a pro syna letos tuto velkou celorodinnou nakonec vynecháme a spíše se setkáme s babičkami a dědou na samostatných návštěvách. Je fakt, že když je dítěti jeden rok, tak je mu to ještě úplně jedno, a jak to bude za rok, to uvidíme. Dort mu stejně udělám (zase patlací od Madame Coquette) a předám jen v našem úzkém rodinném kruhu. 

Jak jsme (ne)přežili dceřin nástup do školky

Tak na tento článek se už chystám opravdu hodně dlouho, ale vždy, když jsem jej začala chtít psát, jaksi se mi zdálo, že vlastně ještě není ten správný čas, že nevím, jestli úplně dokážu zhodnotit, jak se nám to vlastně podařilo. Ale teď je tady najednou červenec, zápisy do školek jsou za námi, všichni už zcela jistě mají doma rozhodnutí o (ne)přijetí a zanedlouho přijde ten den D, kdy malí tříleťáčci půjdou poprvé do předškolního zařízení.

první den

Musíme si uvědomit, že je to veliká změna v těch jejich zatím krátkých životech. Poprvé se budou muset pustit máminy sukně a tátovy ruky a vykročit do neznáma. Do nového prostředí, mezi cizí dospělé i bandu jiných dětí. Zní to děsivě, že? 

Měsíc zavřená s dětmi – matka zralá na blázinec

Tak už je to měsíc, co jsme všichni s našimi drahými ratolestmi doma a já se musím přiznat, že se nemůžu dočkat, až zase otevřou mateřské školy. Pořád v souvislosti s nouzovým stavem a omezením pohybu čtu o tom, jak je to příležitost být více spolu, stmelit se jako rodina, mít na sebe více času… jenže ne všude to funguje. Což o to, pokud bych byla ještě na mateřské nebo rodičovské dovolené a neměla takzvaně do čeho píchnout, bylo by to o něco lepší (hm, možná), jenže já jsem zrovna týden před zavřením školek zase začala na půl úvazek pracovat. Takže celé dopoledne sedím u počítače. Mimino je v pohodě, to si vystačí samo, když mě potřebuje, vezmu si ho do šátku a je klid. Ale starší dcera už odvykla tomu, že maminka sedí u počítače a cosi tam ťuká a ona ať si hraje sama. Po složitých začátcích ve školce si to tam oblíbila, má tam kamarády, vyžití a co se zaměstnanou matkou doma?

(Nejen) rodinná profi focení

Co jsou na světě naše děti, čas od času mě láká zaznamenat fotograficky jejich růst nejen za amatérských podmínek a slabým umem mé osoby (a donedávna pouze automatickým režimem na zrcadlovce), ale i nějakým profi okem a rukama, abychom měli pěkné vzpomínky a samozřejmě také vhodné dárky pro rodinu ve formě fotokalendáře nebo fotek v rámečku. A tak mě napadlo sepsat mé dosavadní zkušenosti s fotografy, s nimiž jsem měla tu čest se potkat. Všichni jsou z Brna, případně blízkého okolí, takže je mi jasné, že pokud mě čte někdo z druhého konce republiky, asi mu kontakty a reference nebudou moc k ničemu, ale třeba vás zaujmou alespoň kompozice fotek a bude to inspirace pro focení tam u vás s někým jiným.

Maškarní karneval – předsálí pekla

Když máte děti, dříve či později vás neminou nejrůznější „povinné“ akce, jako například v tomto období oblíbený maškarní karneval. Ten v naší obci se konal včera. Byl pořádán místní MŠ a ZŠ a jeho první hodinka patřila vystoupení žáků školy i školky, kde se i naše malá velká slečna proměnila v mravenečka a spolu se svými spolužáky zatancovala na tři skladby. Celkem bylo těchto bloků vystoupení různých věkových kategorií a skupin asi šest nebo sedm, trvalo to hodinu. Přiznám se, že jakmile to začalo slavnostní promenádou a polonézou starších dětí, uvědomila jsem si, jak tam dcera za pár let bude také takto tančit a byla jsem z toho jakási naměkko. Ještě víc, než když pak došlo na ty malé školkáče.

Po vystoupeních přišel na řadu program prezentovaný dětským bavičem Pájou Chabičovským v doprovodu kouzelníka a dětské zpěvačky Kateřinou Kačulí Pokornou… (kdyby to někoho zajímalo, tak mrkněte na www.chabi.cz). Už když jsem viděla jejich plakát na nástěnce ve školce, tak jsem si říkala, co to bude. Řeknu to takhle… ty děti to bavilo. Dokonce i většinu dospělých…

Porod bolí. Jakože fakt??

Která těhotná žena v dnešní době internetu nesbírá informace o tom, jaký vlastně ten porod je?! Z různých článků a diskuzí zjistíte buď to, že je porod příšerný, ale přežije to každá, tak proč ne zrovna vy. A to dítě za to stojí, když vám ho pak dají do náruče, zapomenete na všechnu tu bolest. Nebo naopak nabydete dojmu, že když všemu necháte volný průběh bez zbytečných zásahů doktorů, budete mít s sebou dulu, éterické oleje a podmanivou hudbu, zažijete “jemné zrození”, užijete si to a prožijete neopakovatelný zážitek. Po mých dvou zkušenostech, kdy všechno bylo nakonec jinak, než si člověk vysnil a naplánoval, bych asi raději řekla, nic nečtěte, nic si nepředstavujte, ono to prostě přijde a nějak to bude…

Vánoční dárky pro 3+

S miminem nemám moc času na rozepisování, a tak to dnes vezmu trochu zhurta – prostě vám sem nahážu tipy na dárky, které mě zaujaly a rozhodla jsem se jimi podarovat naši dceru. Třeba vás něco z toho také zaujme ;-)

1. Knihy – co by to bylo za Vánoce nebo narozeniny, kdyby chyběly knížky. Tentokrát jsem vsadila na dceřin zájem o tělo, doktory a podobné a vybrala následující dvě knihy:

• Jak funguje lidské tělo – nakladatelství Svojtka. Knih o lidském těle je na trhu velká spousta, tuto jsem vybrala, protože dcera miluje knížky s okénky, a taky mi přišla přiměřená věku – není tam zbytečně moc textu, ani asi není zbytečně podrobná. Opět máme období, kdy doma moc nečteme (dcera nechce), takže tuto si třeba bude ráda prohlížet i sama.

• První otázky a odpovědi - Co jsou to bacily? – nakladatelství Svojtka. Možná je tahle knížka pro leckterého tříleťáka už moc jednoduchá, ale věřím, že pro Gábinku bude akorát – opět je plná otevíracích okének s minimum textu. Občas ještě doma pořád bojujeme s tím, proč si musí neustále umývat ruce a věřím, že pojem něčeho neviditelného pouhým okem – bacilů – může být pro děti hodně abstraktní, tak třeba knížka pomůže.

Oslava 3. narozenin

V sobotu se u nás doma na zahradě konala už třetí narozeninová oslava naší Gábinky. Když se na toho našeho tvorečka dívám a listuju články zde na blogu i příspěvky, které vkládám na Facebookovou stránku blogu, je opravdu neuvěřitelné, jaký pokrok se za ten poslední rok, co rok, za posledního půl roku udál! Asi největší věc, již bych zmínila, je samostatnost – ještě na konci zimy měla problém si někde v herničce sama vyhrát, pořád mě tahala z hovoru s ostatními maminkami, že si musím hrát s ní. A letos jsem si mohla konečně na oslavě dovolit jen tak sedět a nestarat se, kde a co to dítě dělá. Což s mým břichem v 8. měsíci těhotenství je více než vítaná změna. I tak mi dala oslava docela zabrat a spát jsem šla totálně vyčerpaná.

Bez plínek bez stresu

Přiznám se, že v odnaučování dcery plínám jsem byla poněkud salámista a úplně brzy se mi do toho nechtělo. Gábinku jsem sice začala jen tak zkusmo po ránu posazovat na nočník někdy po prvních narozeninách, protože jsem z různých stran slyšela, že už to klidně můžeme zkoušet, a samozřejmě jsem měla radost z každého bobečku nebo „luli luli“, co se jí podařilo vyprodukovat. Ale pak se dcera nachladila, takže jsem ji během nemoci nechtěla trápit, a co se uzdravila, nechtěla o sednutí na nočník ani slyšet. 

Podruhé, kdy jsem si říkala, že by to třeba už mohlo jít, bylo loni v létě okolo jejího druhého roku. Tou dobou se totiž kolem nás začaly stejně staré děti šmahem plínek zbavovat a tak nějak jsem doufala, že si na to Gabča třeba taky přijde. Ale leda houbeles. Když byla bez plínky, tak čurala kde to jen šlo a upřímně neměla jsem nervy (ani čas) na to pořád za ní běhat s nočníkem či utěrkama a sledovat, jestli se jí náhodou nechce. V té době dokonce nesnášela pohled na svůj bobek, chytala z toho hysterické záchvaty. 

Kalkulačka týdnů a měsíců těhotenství

Ano, vím, na internetu můžete podobných kalkulaček najít spoustu. Existují také aplikace, které stáhnete do mobilu, zadáte termín porodu a ony vám ukazují nejen ve kterém týdnu jste, ale přináší i další informace, můžete do nich zadávat svoji váhu, číst články nebo po porodu zaznamenávat kojení...

Nicméně nebyla bych to já, tak trochu blázen do Excelu, abych si na sledování, v jakém týdnu těhotenství právě jsem, nevyrobila vlastní kalkulačku. Aplikaci sice nainstalovanou mám, ale moc ji neotevírám. Zároveň se přiznám (a věřím, že to je zkušenost mnoha podruhé či poněkolikáté těhotných žen), že si nedokážu přesně zapamatovat, který ten týden to už vlastně jsem; jak ten čas letí, tak se ty týdny jaksi stírají, a tak jsem vždycky znova a znova počítala od data posledního ultrazvuku, což není úplně praktické ;-)

Rohlik.cz – můj dojem z prvního nákupu

V právě uplynulém týdnu mi bylo zle a představa, že co se jen trochu postavím na nohy, budu muset absolvovat s dcerou týdenní nákup, mě nijak zvlášť netěšila. A tak jsem jen z legrace zkusila, jestli náhodou služba Rohlik.cz nezačala dovážet i k nám do vsi. Nebydlím zas tak daleko od velkoměsta, ale bohužel je zrovna před naší obcí cedule jiného okresu a asi právě proto k nám až donedávna žádná služba nezajížděla. Jaká tedy byla moje radost, když jsem zjistila, že toto se změnilo a je možné si nákup domů objednat.

A jelikož věřím, že pro leckterou maminku na mateřské se tato služba může aspoň příležitostně hodit, přináším vám své osobní dojmy z prvního nákupu.

Jak se dcera odstavila

Kdo mě sledujete pravidelně nebo dokonce znáte osobně, jistě už víte, že jsem poměrně velký zastánce kojení. Vždycky jsem říkala, že chci kojit do samoodstavu. V minulosti jsem zde o kojení už dvakrát psala, naposledy před asi třičtvrtě rokem o tom, proč je kojení na veřejnosti stále vnímáno jako nepřípustné (och, jak aktuální v těchto dnech, což?).

Každopádně je pravdou, že od podzimu, zimy loňského roku jsem čím dál toužebněji vyhlížela okamžik, kdy to dcera vzdá a pochopí, že už prsíčka tak moc nepotřebuje. Nechtěla jsem to ale ukončovat násilím, neměla jsem na to to srdce a dcera ještě poměrně nedávno stále kojení vyžadovala několikrát denně. Převážně se tím tišila v případě nějaké citové újmy, případně řešila nepohodlí ve společnosti více lidí a podobně. 

Když se prvomatka dozví, že bude druhomatkou...

Plán byl samozřejmě úplně jiný. Ale jak to tak bývá, člověk míní a život mění... Od února jsem si v práci domluvila navýšení úvazku na 6 hodin denně a pomalu jsem začala přemýšlet, zda na plný nastoupím v září, nebo až v říjnu, abych byla ještě první měsíc dceřiny školky poblíž pro všechny případy... když tu se mi najednou takhle v noci začalo dělat strašně divně od žaludku. Myslela jsem si, že to bylo kvůli tlačence, kterou jsem si dala na večeři a která byla opravdu hodně česneková. A možná, že i zčásti bylo. Nicméně jsem si tak nějak uvědomila, že už to je nějaký týden a půl, co jsem měla dostat menzes a ono nic. Už jednou jsem na podzim měla týden nebo dva zpoždění, tak jsem tak nějak doufala, že to ještě přijde, ale od té noci jsem se začala víc pozorovat a během pár dnů jsem rychle dospěla k závěru nevyhnutelného... Že jsem opět těhotná.

Jak jsme prožili Vánoce + PF 2019

Na úvod článku musím podotknout, že předvánoční přípravy jsem letos vůbec nestíhala, takže poslední tři dny před Vánoci včetně Štědrého dne jsem opravdu kmitala. Ještě o půl čtvrté odpoledne na Štědrý den jsem umývala podlahy. Nakonec jsem ale byla spokojená, že se vše stihlo nachystat, zvládla jsem dokonce napéct 8 druhů cukroví, s čímž jsem ani nepočítala, a taky už druhým rokem vánočku. (Navíc mě to pečení letos i bavilo, a to je co říct!) Dárky jsem tentokrát balila hodně ve spěchu, protože doma nemůžu ani na chvilku odejít do jiné místnosti, aniž by mě ten náš ocásek nesledoval, takže jsem musela odpoledne vyslat tátu s dcerou na chvíli ven na procházku. Podle toho to taky vypadalo, i když se přiznám, že ani za jiných okolností perfektně zabalené úhledné balíčky nejsou mojí předností... Naštěstí zrovna tohle není pro dvouleté dítě to hlavní.