pondělí 27. ledna 2020

Maškarní karneval – předsálí pekla


Když máte děti, dříve či později vás neminou nejrůznější „povinné“ akce, jako například v tomto období oblíbený maškarní karneval. Ten v naší obci se konal včera. Byl pořádán místní MŠ a ZŠ a jeho první hodinka patřila vystoupení žáků školy i školky, kde se i naše malá velká slečna proměnila v mravenečka a spolu se svými spolužáky zatancovala na tři skladby. Celkem bylo těchto bloků vystoupení různých věkových kategorií a skupin asi šest nebo sedm, trvalo to hodinu. Přiznám se, že jakmile to začalo slavnostní promenádou a polonézou starších dětí, uvědomila jsem si, jak tam dcera za pár let bude také takto tančit a byla jsem z toho jakási naměkko. Ještě víc, než když pak došlo na ty malé školkáče.

Po vystoupeních přišel na řadu program prezentovaný dětským bavičem Pájou Chabičovským v doprovodu kouzelníka a dětské zpěvačky Kateřinou Kačulí Pokornou… (kdyby to někoho zajímalo, tak mrkněte na www.chabi.cz). Už když jsem viděla jejich plakát na nástěnce ve školce, tak jsem si říkala, co to bude. Řeknu to takhle… ty děti to bavilo. Dokonce i většinu dospělých…

Já si v určitý moment připadala jako v předsálí pekla. Skutečně jsem totiž se synem v nosítku stála v předsálí a do hlavního sálu jen tak nakukovala, protože jsem měla obavy o synovy uši a duševní zdraví (a ty svoje také). Moderátorská dvojice neustále křičela do mikrofonu vyhuleného na maximum (ale je pravda, že přes hluk všech těch lidí a dětí jim občas stejně nebylo rozumět), neustále pobízeli děti k pištění a řvaní, uspořádali pár soutěží holek proti klukům, kdy je neustále povzbuzovali a křičeli: „Kdo je lepší? Kluci nebo holky?“ a děti jim zdatně odpovídaly, pak pozvali na pódium obřího Šmoulu, který dětem za zpěvu Kačule předtancovával a děti stály na místě a opakovaly po něm pohyby, protože upřímně, v tom množství lidí a dětí na parketu se stejně pořádně tancovat nedalo… 



V jednu chvíli pak děti dostaly do rukou konfety a ty zaručily zábavu do konce karnevalu. Byla jimi poseta celá podlaha, děti se v tom válely, nabíraly do rukou i do kusů oblečení a zase je po sobě házely, starší děti se honily a dlouhými konfetami se navzájem švihaly tak, že jsem několikrát měla strach, že to taky schytám. Dcera se vždy vynořila z davu, aby se napila, zobnula brambůrek a pak se zase zanořila. Měla koupený heliový balónek přivázaný k ruce a jen díky němu jsem ji v tom davu čas od času dokázala i najít. Zcela upřímně nechápu (a do jisté míry i obdivuju), že tolik dospělých vydrželo na parketu koukat se svými dětmi na program a „tancovat“ s nimi. 



Fakt jsem někdy v polovině celé akce myslela, že to nedám. Tak jsem si dala malý pivo. 



V jistém momentu jsem zaregistrovala, že se prodává tombola. Ještěže jsem si toho všimla a hned šla lístky koupit, protože to byla poslední možnost. Lístky se prodávaly za 10 Kč kus a lidi to brali po dvaceti. Tak jsem vytáhla stovku a těch 10 koupila, nakonec byly dva výherní, tak aspoň něco. V tombole totiž zásadně nevyhrávám, kromě jednoho jediného mysliveckého plesu, kde jsem vyhrála balení párků, mám vždycky smůlu. 



Když se to dvouhodinové (jen??) balábile chýlilo ke konci a já už stála frontu na ceny z tomboly, poslala jsem si chlapa ještě pro druhý malý pivo. On jich tam za tu chvilku stihl asi pět, takže byl ve větší pohodě, šťastný to muž. 



Po tombole začali lidi odcházet, a tak se parket začal vyprazdňovat. I když dcera celou dobu vydržela, neustále někam mizela do davu, sledovala program nebo se zrovna válela v konfetách, v houfu se snažila tancovat nebo aspoň hledala svoje kamarády ze školky, a navíc při tom i vypadala spokojeně, konečně se mohla odvázat a pořádně si po parketu zaběhat. Na závěr jsem jí ještě zaplatila třpytivou tetovačku na ruku, oblékli jsme se a konečně vyšli do úžasně tichého večera.



Když to porovnám s loňským karnevalem v obci, kde bydlí Gabčina babička a kam jsme se vypravili i s její tetou, bratrancem a sestřenicí, tak ten včerejší opravdu byl tak trochu peklíčko. V naší obci evidentně žije více dětí a máme evidentně menší sál (anebo to bylo tím, že loni dospělí prostě seděli u stolů a necpali se dětem na parket). Loni si program myslím dělali v obci sami, byly tam dívky převlečené za lesní skřítky a jedna jediná paní, která moderovala (a mluvila celkem normálně), byla to v podstatě soutěž na soutěž, celé to bylo jaksi více klidné a koordinované a děti se v několika pauzách, kdy se jen pustila hudba z nahrávky, mohly vyběhat a vytancovat dle libosti. Na druhé straně tam děti za každou soutěž dostávaly sladkosti a tím, že soutěží bylo opravdu hodně, tak Gabča každou chvíli nesla nějakou karamelu nebo lízátko. To oceňuju, že včera až takové nebylo, karamely dostala myslím dvě a na začátku ještě malý dezert s džusíkem a to bylo vše. Taky se mi na tom letošním líbilo to, že sice nebyl každý los do tomboly výherní, ale ceny aspoň stály za to. Loni každý los vyhrával, ale byly to drobnůstky – my jsme si odnesli myslím nějaké malé omalovánky a sliz, který jsem dceři ani nepřiznala a dodnes je někde schovaný.

Celou tu dobu jsem včera přemýšlela nad jednou věcí: čím to proboha je, že jsem ten ruch a křik a množství lidí nesla tak špatně?! Odvykla jsem. Ještě jako brňačka jsem často někam chodila – do hospod, na rokotéky, sem tam nějaký koncert a asi mi to nepřišlo nějak hrozné, i když je pravda, že na parketu jsem vždycky tancovala nejraději sama, protože jsem potřebovala hodně prostoru kolem sebe. Ale několik let na venkově a navíc teď i v domácnosti s dětmi udělá své. Asi jsem už fakt stará. A možná to bylo i tím, že jsem měla s sebou v nosítku 4měsíční miminko. Bez něj bych se možná taky cítila svobodněji a mohla se víc odvázat, ale takhle jsem musela myslet i na to, jak mu asi je a co si o tom všem okolo myslí. A ptáte se, jak to zvládl? Na začátku karnevalu usnul a spal 1,5 hodiny. Pak se probudil, koukal, v nosítku jsem ho i nakojila, zase koukal a pak jsem ho znovu začala kojit a on usnul :-D Ale přijde mi vtipné, jak někteří odsuzují nosící maminky, které mají s sebou dítě v šátku či nosítku třeba na plese nebo v hospodě, ale nevinný dětský karneval je, milí čtenáři, mnohem hlučnější, psychicky náročnější a šílenější záležitost. To mi věřte! Ale dceři se to líbilo, odcházela domů spokojená. A to je to hlavní. Co bychom pro ty naše ratolesti neudělali, že?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda, necháte-li mi tu svoje postřehy, nápady a poznámky. Líbí se vám můj blog? Co byste se tu chtěli dočíst? Nesouhlasíte se mnou v něčem? Pojďme diskutovat :-)