Rychlé a zdravé pomazánky

Už jako dítě jsem moc nemusela pomazánky s máslem. Máslo jsem vlastně jako dítě vůbec nejedla, a tak jsem tam ten tuk prostě cítila. Stejně tak nerada v kuchyni používám majonézu, a to hlavně poslední dobou. Kdykoli někde vidím chlebíčky s nějakou majonézovou pomazánkou nebo salátem, tak na to vůbec nemám chuť. A co je pro mě při přípravě pomazánek obzvlášť důležité, je rychlost a jednoduchost. 

Když jsem před lety zakládala vlastní domácnost, vzpomněla jsem si na pomazánku, kterou dělávala moje máma. Nejsem si úplně na sto procent jistá, že si ji pamatuju přesně tak, jak ji dělávala ona, nicméně jsem tak vynalezla skvělou kombinaci surovin, kterou je možné různě obměňovat a doplňovat a pokaždé z toho vznikne pochoutka. A je to tak jednoduché, že suroviny jen vyklopíte z vaničky a smícháte dohromady. Připravuju ji teď doma každý týden. Dcera moc nejí pečivo, takže většinou jí aspoň trochu naložím do mističky a spořádá ji jen tak lžičkou s nějakým kouskem zeleniny.

Zapečená brokolice s bramborami, šunkou a sýrem

Pokud mají vaše děti, nebo třeba i vy osobně, problém s pozřením brokolice, věřím, že jde jen o to najít ten správný recept. Já mám třeba brokolici ráda v zapečených těstovinách. Dcera ji nikdy moc nemusela, i když jako malá v prvních příkrmech ji většinou snědla. Minulý týden na nákupu mě však přesvědčila, že ji mám koupit, že ji chce k obědu. A tak jsem v pátek přemýšlela, jak na ni.

Nedávno jsem ji udělala pečenou v troubě s česnekem a citrónovou šťávou podle tohoto receptu a dcera dokonce trochu snědla. Tentokrát jsem si vzala inspiraci zase z dalších receptů a udělala tuto rychlovku.

Setkání se smrtí

Před nedávnem náhle zemřel přítelův táta. A tak jsem byla vystavena situaci jak sdělit dvouletému dítěti, že už nikdy neuvidí svého dědečka. 

Na slova jako mrtvý a umřít jsme už narazili doma dříve. Když jsme v létě plácačkou zabíjeli mouchy, říkala jsem dceři, že je moucha mrtvá. Totéž, když jsme našli na zemi nějakého mrtvého brouka. Nevysvětlovala jsem vyloženě, co to znamená, prostě jsem konstatovala, že je mrtvý. Dcera pak sem tam, když viděla třeba pavouka bez hnutí na zdi, prohlásila, že je mrtvý, ale to jsem jí oponovala, že ne, že asi jen odpočívá a proto se nehýbe. Jednu dobu bylo pro Gábi mrtvé cokoli – jídlo, které zrovna nechtěla jíst nebo třeba voda. 

Další situací, kdy jsem tato slova použila, byla, když jsem dceři vysvětlovala, že se musí před vběhnutím do silnice zastavit a rozhlédnout, zda nejede auto. Říkala jsem jí, že kdyby to neudělala, tak ji může nějaké auto přejet, ona bude mrtvá a my s tatínkem bychom byli moc smutní. Dokonce už to občas sama od sebe zopakuje, „zajelo auto“ apod., ale stejně na to před silnicí vždycky zapomene...