Jak se dá využít dětská postýlka

Obrázek ovečky Shaun stažen z www.hrackyhopik.cz

Poslední dobou má dcera při odpoledním spánku dvě fáze: První, poté, co ji uspím, je hluboká a trvá různě dlouho. Jde-li spát později, trvá déle. Po probuzení se ji vždy ještě snažím douspat, abych stihla udělat co nejvíc práce, dokud je v limbu. Ale je to už nastavovaný mělčí spánek a většinou už moc dlouho netrvá. Dokonce je to taková liška podšitá, že se o mě při tom douspávání celá opře, aby cítila, kdy od ní chci odejít. Takže občas se mi to už ani nepodaří a při mém pokusu zdrhnout je najednou naprosto čilá.

Před chvílí jsem se vrátila od druhého pokusu o takové douspání. A jak jsem tam tak vedle ní ležela (na naší velké posteli) a číhala na správný okamžik, kdy se odlepit a zmizet, padly mi oči na dětskou postýlku, kterou máme v nohách a která tam naprosto leží ladem. Dcera v ní po sestavení v jejích cca čtyřech měsících nespala ani jedinou noc a odpoledne možná jednou asi na půl hodinky. Jak jsem teď ráda, že jsem si neprosadila svou a nekoupili jsme postýlku novou, asi za tři a půl tisíce, ale z druhé ruky od kamarádky obyčejnou z Ikea (a to mi ta tisícovka, co jsem za ni dala, i tak přijde trochu moc)! Každopádně mě při tom ležení napadlo tentokrát trochu odlehčené téma – jak se dá různě využít dětská postýlka. 

Mateřská láska

Než se dcera narodila, nějak jsem předpokládala, že jakmile poprvé uvidím ten malý uzlíček, spustí se ve mně vodopád hormonů, záplava štěstí a budu cítit něco podobného, jako když se čerstvě zamilujete do nového chlapa. Nakonec jsem rodila císařem v celkové anestezii, malou viděla poprvé dvojitě a zbytek dne jsme prospala. A možná právě proto se u mě předpokládané spuštění hormonů nekonalo. A možná to bylo tím, jak moje tělo a hormony pracují. A možná je to prostě jen mýtus. Ale stejně když jsem potom četla internetové diskuze, jak jiné maminky popisují svoji lásku, připadala jsem si trochu méněcenně, že vlastně nic takového necítím.

Pláč a vztek

Poslední dobou se nám doma roznemohl nešvar jménem vztek. Kvůli čemukoli, kdykoli. Kvůli tomu, že nemůže mít, co by zrovna chtěla. Že nechci jít zrovna s ní nahoru hrát si do pokojíčku. Že jí nechci půjčit svůj mobilní telefon. Že jí dávám něco co nechce a že jí to pak beru. Nebo naopak že jí chci obléct pyžamo, které ze sebe před chvilkou strhala.

Když byla malá, ani mě nenapadlo nechat ji plakat. Jakmile začala byť jen natahovat, už jsem ji brala do náruče a tišila. Pravidelný večerní pláč jsem zaháněla jídlem. Teď už vím, že miminka večer pláčou, protože potřebují „upustit páru“, zpracovávají zážitky celého dne a vyjadřují emoce. Tak doufám, že tím, že jsem jí pořád strkala prso, z ní nevyroste ten typ člověka, co stres zahání jídlem. Každopádně dcera byla v podstatě až na tento večerní pláč velice spokojené miminko. Od čtvrtého měsíce nespala sama v postýlce, protože kdykoli jsem ji do ní položila, začala křivit obličej a já ji tam prostě nechtěla nechat vzlykat.

Ale co teď? Jak se mám zachovat teď, když brečí a hysterčí desetkrát, dvacetkrát denně? A už to není ten bezmocný miminkovský pláč, kdy neumí dát pocity najevo jinak – už je přece jen starší a dá se s ní svým způsobem komunikovat. Teď se jedná o urputný, vzteklý křik, házení sebou a válení se po podlaze, zaryté nenene nebo chci.

Třiatřicet

Tak a je to tady. Už i já jsem dosáhla Kristových let. Vlastně přemýšlím, proč je tento termín tak zaužívaný a zdůrazňovaný. Třiatřicet prý bylo Ježíši Kristovi, když ho ukřižovali. Znamená to snad, že v tomto věku už končí vše krásné v našem životě a už budeme jen pohřbeni doma? Že tento věk definitivně znamená, že jsme staří? 

Zelenina s vajíčkem

Dnes vám přináším další z velice rychlých, jednoduchých a přitom chuťově skvělých receptů vhodných od 1 roku. Aneb za 15 minut není co řešit ;-)