Ať chceme nebo
ne, média nás v dnešní době obklopují ze všech stran a je dost těžké jim
odolat. Je samozřejmě jen na nás rodičích, jak je budou vnímat naše děti... no
a později by to mělo být trochu i na učitelích ve škole, kde se již stále více
s tabletem a počítačem běžně pracuje. Věřím, že pokud rodiče pouští
televizi jednou za uherský rok, nebo ji doma dokonce vůbec nemají, ani děti se
na ni nenavyknou dívat. To stejné s tablety, mobily a počítači.
Já se přiznám, že
jsem po této stránce velice konzumní člověk. Na mobilním Facebooku na mateřské
visím denně, a to docela často. Mimo to pořád sedím i u počítače, kde tedy
hlavně pracuju, ale jinak taky koukám na internet nebo řeším různé jiné věci.
Na televizi jsem se dívala od dětství poměrně hodně. Pamatuju si takový záblesk
z doby, kdy mi musely být snad tři roky a naši se doma dívali na
Vinnetoua. Měla jsem přes postýlku hozenou takovou žlutou deku s hnědými
květy, aby mě nerušili a já mohla spát, ale já jsem nespala a poodkrývala si tu
deku a taky se dívala. Později jsme doma běžně trávili večery u televize a já
to měla vždycky ráda, že se celá rodina sejdeme pohromadě a společně se na něco
díváme. Vzpomínám, jak jsme na gymplu měli v jedné hodině odhadnout, kolik
hodin týdně trávíme u televize a vím, že jsem na tom společně ještě
s jedním spolužákem byla „nejhůř“.
