Novoroční rozjímání o mém obyčejném životě

Dnešní článek bude trochu jiný. Bude o mně jako o ženě, o člověku, nikoli (pouze) o matce. O tom, jak vnímám svůj život a úspěchy, kde si stojím a zda mám nějaké sny. Asi nový rok, poporodní hormony, „nuda“ na mateřské nebo bůh ví co mě přimělo o těchto věcech uvažovat. Ne, že bych na to myslela dnes a denně, ale zkrátka mě napadlo to zkusit hodit na papír. Respektive do počítače.

Čím začít? Asi tím, že vnímám svůj život jako šťastný. Docílila jsem toho, co jsem tak nějak podvědomě vždycky chtěla – domov, rodinu, dobrou práci. Mám úžasné a krásné děti, hodného a tolerantního partnera, pěkný dům, vlastní auto, zaměstnání, které mě naplňuje a pasuje mi. Potud dobrý.

Proč tedy tento článek? Protože i přes tyto věci je vždycky něco, co by člověk chtěl dál. Nějaké ty nenaplněné sny, ať už ty, které jsou pasé, tak ty, na nichž se dá ještě zamakat a splnit si je. 

Jak pracovat z domu s dítětem

 Tak mě tak napadlo, že jsem ještě přesně nepopsala, jak to u nás vypadá, když pracuju. Do zaměstnání jsem se vrátila, když měla dcera 1 rok, tedy v srpnu 2017. Naštěstí můj zaměstnavatel (IT společnost) podporuje brzký návrat matek po mateřské dovolené, dokonce za to svého času dával poměrně příjemný bonus (toto už bylo bohužel v rámci úspor zrušeno, já jsem to naštěstí ještě stihla). Skvělé na tom je, že můžu dělat pouze z domu, do kanceláře jezdím jen když je potřeba něco podepsat, takže zhruba jednou za čtvrt roku, možná i méně. Vše řeším přes internet přes vzdálené přístupy, na meetingy se připojuji přes videokonference. Pracuji zatím na půl úvazek, tzn. 4 hodiny denně. Mám i velice rozumného manažera, který nevyžaduje vyloženě konkrétní čas, kdy sedím u počítače, ale teoreticky se práci můžu věnovat klidně po večerech, nocích či o víkendu, důležité pro něj je, aby byla práce udělaná. Já jsem toto však nikdy nevyužila, je pro mě mnohem jednodušší a přehlednější pracovat přes den v kuse, než si to nějak dělit a počítat celkový čas.

Jak se dá přivydělat na rodičovské

Tuto otázku věřím, že si klade snad každá maminka na rodičovské dovolené. Oproti jiným zemím máme sice rodičovský příspěvek a vůbec podmínky mateřské a rodičovské dovolené poměrně štědré, řekla bych, ale i tak to samozřejmě není kdoví co, zvláště tehdy, byl-li člověk zvyklý na vyšší výplatu. Pokusila jsem se tedy dát dohromady takové tipy, kde a jak hledat práci, kterou je možné dělat i při výchově potomků.

Je důležité si uvědomit dvě věci:

1. Jestli je možné dítě dávat někam na hlídání (babičce, partnerovi, chůvě...) nebo nikoli. V prvním případě jsou pak možnosti samozřejmě širší. Nemáte-li tu možnost nebo se vás vaše dítě nechce pustit (nebo je-li ještě hodně malé a vy prostě nemáte to srdce ho někam „odložit“), musíte si vybrat takovou práci, kam si buď můžete dítě brát s sebou, anebo si najít práci z domu.

2. Musíte vždy vycházet z toho, co umíte, v čem jste dobrá. Pokud jste ajťák, účetní nebo překladatel, určitě pro vás nebude problém si najít přivýdělek. Horší to už bude, máte-li jen všeobecné vzdělání, pracovala-li jste předtím v obchodě nebo třeba jako zdravotnický personál. V takovém případě pak zkuste zapřemýšlet, co dalšího umíte, co vás baví nebo co vás vždycky lákalo vyzkoušet. Mateřská (rodičovská) dovolená je totiž pro mnohé maminky tou nejlepší příležitostí, jak se dostat k něčemu, na co dříve neměly čas. Spousta žen začalo právě při mateřské podnikat. Pokud si nejste jistá, co by vás bavilo, doporučuji přečíst knihu „Jak dělat co vás baví a dostat za to zaplaceno“. Je sice z amerického prostředí, některé věci tam proto mohou u nás působit trochu neuskutečnitelně, ale jinak je kniha plná skvělých návodů, jak ze svého nitra vydolovat to, co v životě vlastně chcete dělat.

Z workoholika mámou, z mámy workoholikem

Jsem ten typ člověka, který je ve svém zaměstnání rád perfektní. Na jednom školení jsme se měli zamyslet, co nás v práci nejvíce motivuje. Přemýšlela jsem a došla k tomu, že je to jak osobní uspokojení z toho, že jsem něco zvládla dobře (a rychle) udělat, tak i pochvala ostatních, ocenění nadřízeného.

Doma nemám nadřízeného. Není nikdo, kdo by mě tu ocenil. Jako, ano, občas, když pořádně uklidím, mě přítel pochválí. Ví, že uklízení opravdu není mým koníčkem a je vděčný za každý počin v tomto směru. Ale tohle je sice hezké slyšet, ale osobní uspokojení mi to zas tak moc nepřináší. Potěšilo mě, když mi jednou v podroušeném stavu prozradil, jak obdivuje, jak to s malou zvládám, že on by to nedal. To bylo ještě když byla dcera menší. Teď už si nejsem jistá, že to stále tak dobře zvládám :-D

Každopádně když jsem byla zaměstnaná a v jednom kole s pracovními starostmi, byla jsem ve svém živlu. Konečně jsem našla práci, která mě uspokojovala, naplňovala, měla jsem dojem, že jsem v ní opravdu dobrá. A tak když se blížila doba mého odchodu na mateřskou, cítila jsem se velice nejistě. Nedokázala jsem si představit, že už nebudu řešit ty věci, které jsem řešila, a místo toho budu přebalovat, chovat, uklízet, vařit, chodit na procházky. Plánovala jsem brzký návrat zpět do práce. Moje mamka to nechápala. Pořád říkala: „Užívej si mateřské, pracovat budeš celý život.“