Letos v létě
oslavila dcera své druhé narozeniny, a tak jsem si říkala, že bude dobré, když
začneme od září navštěvovat nějaký kroužek. Já jsem jako dítě chodila pořád
někam – do kreslení, na flétnu, do keramiky, do dramaťáku, na šachy...
Samozřejmě, že až později, myslím, že do kreslení jako svého prvního kroužku
jsem začala chodit někdy okolo pěti let. Ale dnes mají malé děti mnohem více
možností kde a jak se rozvíjet a věřím, že je důležité dítě do jakéhokoli
zájmového kroužku přihlásit. Jednak si tam prohlubuje socializaci s vrstevníky,
ale i s jinými dospělými, a druhak rozvíjí své více i méně vrozené
předpoklady.
A tak jsme
v půlce září začaly každé pondělí dopoledne navštěvovat kroužek
Hudbohrátky. I když má v názvu hudbu, není to jen o ní. Říkáme si
básničky, maminky své děti vozí na padáku a zpívají jim přitom, občas se
vytáhnou barevné střapce nastříhané z igelitových pytlíků nebo si děti
kutálí s míčky či dřevěnými vajíčky, také jsme krmili namalovaného
divočáka kaštánky a každou hodinu je běžnou součástí i tvoření – kreslení,
malování, stříhání, lepení...
