čtvrtek 30. listopadu 2017

Nevyžádaná pomoc



Dnes se mi v obchodě zase staly události, nad nimiž jsem se musela pousmát. Dokud nemáte dítě, jste každému putna. Ale jakmile jste těhotná nebo s sebou máte malého ďáblíka, najednou by se lidé přetrhli, aby vám pomohli. Ovšem většinou se jedná o pomoc, která pomocí vůbec není.

Už několikrát se mi u pokladen stalo, že když jsem s dítětem v nosítku na břiše skládala nákup na pás, chtěli mi nějací důchodci strašně pomoct skládat se mnou. Jenže přiznejme si, ve skládání nákupu chceme mít svůj systém. Pečivo k sobě, maso k sobě, zeleninu a ovoce k sobě, mezitím něco těžšího a něco lehčího na prostřídání, abych to mohla rovnou ládovat do tašek. (Nemáte to tak? Jsem sama ujetá?? :-D) Takže jakákoli nabídka pomoci u pásu ve mně spíše vyvolá dojem, že ty lidi za mnou jaksi strašně zdržuju, a proto mi chtějí pomoct, abych už vypadla. (Navíc nechci, aby někdo šahal na můj nákup.) Jsem paranoidní?

úterý 28. listopadu 2017

Z workoholika mámou, z mámy workoholikem



Jsem ten typ člověka, který je ve svém zaměstnání rád perfektní. Na jednom školení jsme se měli zamyslet, co nás v práci nejvíce motivuje. Přemýšlela jsem a došla k tomu, že je to jak osobní uspokojení z toho, že jsem něco zvládla dobře (a rychle) udělat, tak i pochvala ostatních, ocenění nadřízeného.

Doma nemám nadřízeného. Není nikdo, kdo by mě tu ocenil. Jako, ano, občas, když pořádně uklidím, mě přítel pochválí. Ví, že uklízení opravdu není mým koníčkem a je vděčný za každý počin v tomto směru. Ale tohle je sice hezké slyšet, ale osobní uspokojení mi to zas tak moc nepřináší. Potěšilo mě, když mi jednou v podroušeném stavu prozradil, jak obdivuje, jak to s malou zvládám, že on by to nedal. To bylo ještě když byla dcera menší. Teď už si nejsem jistá, že to stále tak dobře zvládám :-D

Každopádně když jsem byla zaměstnaná a v jednom kole s pracovními starostmi, byla jsem ve svém živlu. Konečně jsem našla práci, která mě uspokojovala, naplňovala, měla jsem dojem, že jsem v ní opravdu dobrá. A tak když se blížila doba mého odchodu na mateřskou, cítila jsem se velice nejistě. Nedokázala jsem si představit, že už nebudu řešit ty věci, které jsem řešila, a místo toho budu přebalovat, chovat, uklízet, vařit, chodit na procházky. Plánovala jsem brzký návrat zpět do práce. Moje mamka to nechápala. Pořád říkala: „Užívej si mateřské, pracovat budeš celý život.“

čtvrtek 23. listopadu 2017

Na čem se dá na rodičáku ušetřit



Jistě mi dáte za pravdu, že nástup na rodičovský příspěvek je, zvláště po nějaké alespoň průměrně placené práci, poměrně žalostný pokles příjmu. Přiznám se, že já s pěnězi jsem a vždy jsem byla na štíru. Ať vydělávám kolik chci, nikdy se mi nepodaří nic ušetřit. Naopak, poslední asi čtyři roky vlastně žiju v permanentních dluzích – kontokorent, který každý měsíc zcela vyčerpám, a Tesco kreditku, na niž nakupuju (a tedy splácím až další měsíc). Ze mě si v tomto tedy opravdu vzor neberte!

Přemýšlím, kde se to vzalo, že nejsem schopná vyjít. Možná je to tím, že jsem jako dítě nedostávala běžné kapesné, a tak jsem se nenaučila hospodařit. Možná je to prostě jen tím, že co chci, musím mít. A rozhodně se nejedná o nákupy bot, oblečení či kabelek. Poslední dobou utrácím za věci, které se týkají mateřství, takže můj nejčerstvější výdaj navíc je smoothie mixér na výrobu domácích rostlinných mlék pro dceru. Předtím zase mé nové barefoot boty. Ještě předtím laminovačka na výrobu domácích montessori pomůcek. Nebo plavání kojenců, na které s dcerou jezdíme... A nemluvě o takových těch drobnostech, které zdánlivě nestojí za zmínku, ale ve výsledku se také jedná o pěknou sumičku.

A tak jsem se s nástupem na rodičák, kdy mě částka 7500 na měsíc opravdu děsila, pídila po tom, kde a jak bych mohla šetřit na běžných nákupech. Je totiž pravda, že zhruba polovinu svého dřívějšího příjmu jsem dávala jen za běžné nákupy potravin, drogerie a dalších běžných věcí. Ptala jsem se na názory v jedné diskuzi na internetu a přináším vám zde rady, kterých se mi dostalo:

pondělí 20. listopadu 2017

Mandlové mléko



O víkendu mi dorazil nový smoothie maker z Lidlu, a tak jsem si konečně mohla vyzkoušet doma vyrobit domácí rostlinné „mléko“. Z vhodných ingrediencí jsem měla zrovna jen sáček mandlí, takže bylo jasné, co budu dělat. Mrkla jsem na internet, jak postupovat. Je nutné rostlinnou část, z níž chcete mléko dělat, nejprve namočit do vody, ideálně přes noc. Někde jsem četla, že na 100 g rostlinné části se má dát 1 litr vody, jinde psali 600 ml. Někde bylo uvedeno, že se mají mandle blanšírovat (spařit) a oloupat, jinde dělali mléko z neoloupaných mandlí.


Rozhodla jsem se pro tu jednodušší cestu – neloupat. Měla jsem 100 g mandlí. Na noc jsem je dala do odměrky, kde je nejvyšší ryska právě 600 ml. Dolila jsem tedy vodou do této výšky. Ráno jsem vodu vylila, mandle přesypala do smoothie makeru a dolila jsem čistou vodou po rysku Maximum, která je v případě nejvyšší nádobky 700 ml (vyšlo to zhruba na necelých 600 ml vody). Stačilo chvíli mixovat (ani ne minutu) a v nádobce se objevila bílá napěněná tekutina.

Samozřejmě, že je poté ještě potřeba mléko přecedit, aby v něm neplavaly rozdrcené kousíčky mandlí. Cedila jsem přes klasické jemné sítko např. na sypaný čaj. Musela jsem to dělat postupně, drti bylo docela dost a mléko přes ni pomalu protékalo. Takže vždy jsem nalila do sítka, počkala, až se vše přecedilo a drť vyklepla vedle na talířek. A tak dokola, až bylo přecezené vše. Výsledkem bylo 350 ml mléka. Zbytky mandlí si nechám a přidám odpoledne do bábovky :-)

středa 15. listopadu 2017

Podzimní obrázky



I když Gábinka zatím na žádné tvoření nemá buňky (spíše naopak, zatím vše ráda s přehledem ničí :-D), našly jsme dnes na procházce krásně zbarvené listy a bylo mi líto je tam nechat. Nápad na toto tvořeníčko jsem nedávno zahlédla někde na internetu, není tedy z mojí hlavy. Chce to ještě doladit... Hlavně vymyslet, jak uchytit potravinářskou fólii, aby se tolik nekrabatila. Každopádně byla to celkem rychlovka a bude to překvápko pro malou, až se vzbudí :-)

úterý 14. listopadu 2017

Obutá neobutá


Kdyby Královna Koloběžka I. dostala od svého prince úkol přijet „obutá neobutá“ dnes, jistě by si zvolila barefoot obuv. O čemže to mluvím? V doslovném překladu znamená „barefoot“ naboso, nebo také bosá noha. Jedná se zkrátka o obuv, v níž byste měli mít co největší dojem, že žádnou obuv nemáte. Tedy tenká a ohebná podrážka, bez tuhého opatku (část boty okolo kotníku), špička respektující tvar nohy (u palce jde rovně a nezatáčí do špičky). Zároveň ale musí bota na nohách okolo kotníku nějak držet, aby prsty nepomáhaly noze botu držet (jako například u žabek).


Přiznám se, že ještě tak před rokem jsem o barefoot v životě neslyšela. Až v jedné diskuzi ohledně botek pro děti jsem tento výraz viděla a začala se o toto téma zajímat více. Opět doporučím jednu Facebookovou skupinku – Barefoot nejen pro děti -ČR/SR – kde je možné dozvědět se o barefoot vše od A do Z, nechat si poradit s výběrem vhodné značky pro sebe i své ratolesti a v neposlední řadě zde funguje i bazar.


pátek 10. listopadu 2017

Cestování s miminem



Prvních asi 8 měsíců jsme dceru vozili v klasickém vajíčku, které jsme koupili spolu s kočárkem. Jak dcera rostla, začali jsme bádat nad tím, jakou sedačku pořídit potom. Měla jsem nějakou zamluvenou od kamarádky, tvrdila mi, že v ní vozila děti od doby, co začaly sedět, ale když jsem ji pak viděla, moc se mi to nezdálo. Byla obyčejná posměrná a byl to už dost rovný sed. Nějak jsem si neuměla představit, že do ní posadím dítě v 9 měsících.

Zrovna v té době jsem v nějaké diskuzi narazila na odkaz na web petsvestek.cz a Facebookovou skupinu Děti proti směru. Dozvěděla jsem se, že daleko bezpečnější je vozit dítě proti směru jízdy, a to ideálně alespoň do 4 let věku dítěte. Ve Švédsku, i když to nemají zakotveno v zákoně, všechny rodiče takto své děti vozí. A tak jsem doma oznámila, že budeme kupovat protisměrnou sedačku. Jenže jakou? Ty nejuznávanější značky, které dopadly v německých ADAC testech nejlépe (Klippan, Romer Britax, Besafe...) nám přišly hodně drahé. Samozřejmě, že pokud jde o bezpečnost dětí, člověk by se na cenu neměl ohlížet, ale zrovna v té době byl 6000 maximální strop, který jsme si mohli dovolit za autosedačku dát. Nakonec to vyhrála sedačka Joie Every Stage (s upevněním na pásy), která je pro kategorii 0-36 kg, měla by tedy teoreticky vydržet až snad do nějakých 14 let. Je pravda, že se sedačky s takto velkým rozpětím moc nedoporučují, právě proto, že tím, jak jsou univerzální, nemusí pak 100% správně sedět.

čtvrtek 9. listopadu 2017

Zázrak kojení

Konečně chápu, na co nám ženám příroda nadělila ňadra! Ne kvůli lascivním pohledům mužů, ani ne kvůli našemu lamentování, že je máme příliš malé, nebo naopak velké. Máme je proto, abychom nakrmily své dítě. Kojení je tou nejdokonalejší a nejpřirozenější záležitostí ve vztahu mámy a dítěte.

Celkem žasnu, když vidím, kolik dětí je krmeno z láhve. Podle serveru Novinky.cz polovina matek nekojí své dítě ani šest měsíců. V televizi v různých filmech či seriálech běžně vidíme krmení kojenců umělým mlékem. Média tak ženám tlačí do hlavy, že je to normální strčit děcku flašku.

Nechci tímto nijak hanět ženy, které zkrátka ze zdravotních důvodů kojit nemohou, to určitě ne. Ale i když u nás byly začátky také trochu náročné, přece jen je kojení o tolik jednodušší a pohodlnější než nutnost chystání umělého mléka. Nemusíte v noci vstávat a za vytrvalého řevu miminka v polospánku vařit vodu a míchat ji s práškem. Nemusíte někde na výletě nebo ve městě na nákupech řešit ohřívání. (Nemluvě o tom, že umělé mléko je chuťově pěkně hnusné.) Prostě vytáhnete prso a je to. Vyřešeno. Dítě je spokojené, matka se nemusí stresovat. 

středa 8. listopadu 2017

Hrnková bábovka



Co jsem s malou doma, snídávám většinou něco sladkého. Jenže kupované vycházelo dost draho, tak jsem si začala péct bábovky. Našla jsem velice jednoduchý recept a zkouším různé obměny základních surovin tak, aby byla buchta zdravější, aby si případně mohla vzít i dcera.

Takže nejprve ten základní recept:

  • 2 hrnky polohrubé mouky 
  • 1 hrnek cukru
  • 1 sáček kypřícího prášku do pečiva 
  • 1 hrnek mléka 
  • 2 vejce 
  • 1/3 – 1/2 hrnku oleje
  • 1 sáček vanilkového cukru

Vše smíchám, zamíchám tyčovým mixérem s nástavcem na šlehání (těsto je tekuté), naliju do silikonové formy a vložím na hodinu na 180°C. Po hodině zkouším špejlí a pokud je třeba, nechám ještě pár minut dopéct. Jednoduchost sama!

úterý 7. listopadu 2017

Ach to jídlo!



Zhruba do roku věku moje dcera baštila celkem pěkně a plus mínus vše, co jsem jí dala. Ne, že by toho snědla hromady, málokdy celou porci, někdy půlku, někdy si jen párkrát ďobla, ale nemohla jsem si stěžovat. Myslím, že akorát tuřín jí vyloženě nechutnal. Byla jsem šťastná, jak nám to jde, měla jsem škodolibou radost, když jsem četla o dětech, co ještě v 15 měsících nic nesní.

Začaly jsme po dovršeném 5. měsíci. Kojené děti prý mají do 6 měsíců čas, ale ona už začala dávat významně najevo, že ji velice zajímá vše, co si my dospělí strkáme do pusy. Po kojení, když jsem ji držela a večeřela u toho, mi ožužlávala salátovou okurku. Přečetla jsem si o metodě BLW (Bez Lžičky, Wole!) a strašně jsem to chtěla vyzkoušet. Po druhém pokusu, kdy se mi začala dávit vařenou mrkvičkou, už jsem na to neměla odvahu. A tak nastoupila klasicky lžička.

pondělí 6. listopadu 2017

Jako dříví v lese?



Mateřství, to není jen výměna plenek, nakrmení a pomazlení. Úkolem mateřství (či rodičovství jako takového, ať nevynecháváme roli mužů) by mělo být vychovat z dítěte „dobrého člověka“. Čili ideálně někoho, kdo je hodný, zdvořilý, neodmlouvá, zdraví a poděkuje, dobře se učí, nefetuje a nechodí za školu, ale zároveň je cílevědomý, spravedlivý, rozumný... Chci toho moc? No, možná ano :-)
Každopádně momentálně stojíme na začátku toho všeho a já pořád tápu, jak mám svoji dceru vychovávat. Jak být dobrou mámou?

pátek 3. listopadu 2017

Výhody nošení dětí a něco o tom, jak poznat správné nosítko



Když si tak čtu svůj předchozí příspěvek, zjišťuju, že jsem vlastně nenapsala nic moc podstatného, abych přesvědčila váhavé mámy, proč vlastně by měly chtít své dítě nosit. A je jedno, zda se rozhodnou pro šátek, nebo sáhnou po „jednodušší“ variantě – po nosítku. Pojďme si tedy shrnout hlavní výhody nošení:

  1. Je to úžasný pocit mít na hrudi své miminko, dívat se a poslouchat, jak ve spánku oddychuje. Při nošení to máte z první ruky. 
  2. Většina miminek se u mámy uklidní a nepláče. Píšu většina, protože mám kamarádku, které syn poprvé usnul v nosítku asi v roce. Můžou v tom být různé důvody, ale prostě od malička nějak neměl rád sevření šátku, nosítko jakžtakž přijal, ale spíše jako chvilkovou kratochvíli. Takže ano, může se stát, že zrovna to vaše dítko bude vypadat, že se mu to nelíbí. Buď budete zkoušet a přijdete tomu (oba) na chuť, nebo ne, to už je na vás. 
  3. Při správné poloze děťátka je nošení skvělou náhražkou třmínků a peřinek při špatném nálezu na kyčlích. A jaká je ta správná poloha? Viz druhá část článku. 
  4. Když už dítko povyroste a chodíte s ním ven, můžete mu ukazovat věci okolo a opět z první ruky vidíte, jak se mu to líbí. Ten pohled zvídavých očí a úsměv, když uvidí třeba ptáčka je fakt boží.

čtvrtek 2. listopadu 2017

Proč jsem se rozhodla nosit



Ještě než se dcera narodila, věděla jsem, že určitě chci vyzkoušet nošení v šátku. Upozorňuji, že jsem nikdy nebyla nějak extra bio, jím vše, co mi chutná, i když je to i celkem nezdravé, používám obyčejnou kupovanou drogerii, vlhčené ubrousky nepovažuji za extra zlo. Prostě obyčejná ženská. Nošení mě zaujalo už před několika lety, kdy manželka jednoho kamaráda s námi strávila s dítkem v šátku asi 2 hodiny a za celou tu dobu jsme o malém nevěděli. Byl to podzim, venku zima a on si spokojeně chrupal pod maminčinou bundou, prostě paráda. O pár let později nosila i další moje kamarádka a dočista ji to zachránilo, protože její syn byl prý velice plačtivé dítě. Já sice nevěděla, jestli dcera bude pohodář nebo ne, ale zkusit jsem to prostě chtěla. Když byl malé měsíc, odvážila jsem se vypravit se na regionání sraz nosících maminek (tzv. nosnic), abych se naučila vázat. Ještě v těhotenství jsem zakoupila velice výhodně (za 500 Kč) nějaký šátek, o němž jsem se domnívala, že mi určitě bude stačit, na co pořizovat dražší. No, to byla první chyba, že jsem si pořádně nezjistila, co vlastně kupuju. Byla to obyčejná metráž, značka Medley. Ivančické nosnice mě okamžitě poučily, že tento nákup bohužel nebyl šťastný a ukázaly mi vhodnější šátky, měly jich na srazu opravdu spousty a já jsem jen nevěřícně těkala očima od jednoho k druhému a nepamatovala si o nich polovinu věcí, kterou mi řekly. Takže to vezmu zkrátka: šátek musí být speciálně utkaný pro účely nošení dětí. Bývají tkané ze spousty různých materiálů, základem bývá bavlna, ale můžeme se setkat i s bambusem, konopím, se lnem, hedvábím, repreve (umělá tkanina) a spoustou dalších. Tkané jsou buď strojově nebo ručně (ty bývají dražší, ale není to vždy pravidlo). Podle konfekční velikosti se určuje, jak dlouhý šátek má být, aby stačil obmotat vás i dítko. A pak je obrovské množství různých značek, barev a vzorů. A v té záplavě si máte vybrat :-D