Jak se dcera odstavila

Kdo mě sledujete pravidelně nebo dokonce znáte osobně, jistě už víte, že jsem poměrně velký zastánce kojení. Vždycky jsem říkala, že chci kojit do samoodstavu. V minulosti jsem zde o kojení už dvakrát psala, naposledy před asi třičtvrtě rokem o tom, proč je kojení na veřejnosti stále vnímáno jako nepřípustné (och, jak aktuální v těchto dnech, což?).

Každopádně je pravdou, že od podzimu, zimy loňského roku jsem čím dál toužebněji vyhlížela okamžik, kdy to dcera vzdá a pochopí, že už prsíčka tak moc nepotřebuje. Nechtěla jsem to ale ukončovat násilím, neměla jsem na to to srdce a dcera ještě poměrně nedávno stále kojení vyžadovala několikrát denně. Převážně se tím tišila v případě nějaké citové újmy, případně řešila nepohodlí ve společnosti více lidí a podobně. 

Proč je kojení na veřejnosti tak nepřípustné?

Minulý čtvrtek jsem měla příležitost seznámit se s brněnskou umělkyní, kurátorkou, laktační poradkyní, absolventkou FaVU VUT, Kačou Olivovou. Jedním z jejích výrazných projevů jsou umělecké performance zabývající se tělem, a to v souvislosti s mateřstvím, ženstvím či sexualitou. Je zakladatelkou tzv. Kojící guerilly, skupiny žen, které možná někdy až provokativním způsobem propagují to, že kojení je naprosto přirozená věc a nic, s čím by bylo nutné se schovávat v intimitě domovů. 

Toto setkání mě donutilo zamyslet se nad tím, proč je vlastně kojení na veřejnosti pořád tak odsuzované a poslední dobou skloňované ve všech pádech. 

Jakou antikoncepci při kojení?

V den, kdy dcera slavila 17 měsíců mě po více než dvou letech opět navštívila pravidelná ženská měsíční návštěva. A vzhledem k tomu, že zatím další dítko nechceme, stala se dost aktuálním tématem vhodná antikoncepce. Vzhledem k tomu, že ještě docela dost kojím, přichází v úvahu samozřejmě jen některé druhy ochrany. Pokusila jsem se je tu všechny sepsat včetně komentáře, kde vidím výhody a nevýhody:

Zázrak kojení

Konečně chápu, na co nám ženám příroda nadělila ňadra! Ne kvůli lascivním pohledům mužů, ani ne kvůli našemu lamentování, že je máme příliš malé, nebo naopak velké. Máme je proto, abychom nakrmily své dítě. Kojení je tou nejdokonalejší a nejpřirozenější záležitostí ve vztahu mámy a dítěte.

Celkem žasnu, když vidím, kolik dětí je krmeno z láhve. Podle serveru Novinky.cz polovina matek nekojí své dítě ani šest měsíců. V televizi v různých filmech či seriálech běžně vidíme krmení kojenců umělým mlékem. Média tak ženám tlačí do hlavy, že je to normální strčit děcku flašku.

Nechci tímto nijak hanět ženy, které zkrátka ze zdravotních důvodů kojit nemohou, to určitě ne. Ale i když u nás byly začátky také trochu náročné, přece jen je kojení o tolik jednodušší a pohodlnější než nutnost chystání umělého mléka. Nemusíte v noci vstávat a za vytrvalého řevu miminka v polospánku vařit vodu a míchat ji s práškem. Nemusíte někde na výletě nebo ve městě na nákupech řešit ohřívání. (Nemluvě o tom, že umělé mléko je chuťově pěkně hnusné.) Prostě vytáhnete prso a je to. Vyřešeno. Dítě je spokojené, matka se nemusí stresovat.