Zoubková víla

 

Asi dva týdny před pátými narozeninami mě dcera překvapila informací, že se jí kýve zub. „Cože, už?? To není možné!“ byla má první myšlenka. Myslela jsem, že první mléčné zoubky vypadávají tak okolo 6. roku. Ale vygůglila jsem si, že je to velice individuální a může to nastat zhruba mezi 4. a 7. rokem. Dokonce to dcera chtěla utajit před tatínkem (nevím proč, ale občas mu něco nechce říkat) – prý až na narozeniny. No, tak to jsme nestihli. Víkend před jejími narozeninami byla na tři dny u babičky a když jsme pro ni v neděli přijeli, milý zoubek už byl zabalený v kapesníčku a čekal na nás. Prý jí vypadl, když kousla do okurku. 

Jak jsme prožili Vánoce + PF 2019

Na úvod článku musím podotknout, že předvánoční přípravy jsem letos vůbec nestíhala, takže poslední tři dny před Vánoci včetně Štědrého dne jsem opravdu kmitala. Ještě o půl čtvrté odpoledne na Štědrý den jsem umývala podlahy. Nakonec jsem ale byla spokojená, že se vše stihlo nachystat, zvládla jsem dokonce napéct 8 druhů cukroví, s čímž jsem ani nepočítala, a taky už druhým rokem vánočku. (Navíc mě to pečení letos i bavilo, a to je co říct!) Dárky jsem tentokrát balila hodně ve spěchu, protože doma nemůžu ani na chvilku odejít do jiné místnosti, aniž by mě ten náš ocásek nesledoval, takže jsem musela odpoledne vyslat tátu s dcerou na chvíli ven na procházku. Podle toho to taky vypadalo, i když se přiznám, že ani za jiných okolností perfektně zabalené úhledné balíčky nejsou mojí předností... Naštěstí zrovna tohle není pro dvouleté dítě to hlavní.

Ježíšek

S blížícími se Vánocemi se na diskuzních fórech objevují nejrůznější debaty ohledně Ježíška. Jedna skupina maminek vyznávající montessori výchovu prohlašuje, že nebudou svým dětem lhát a narovinu řeknou, že dárky si dáváme navzájem a povypráví dětem příběh z Bible o tom, kdo byl Ježíš. Druhá skupina zase shání co nejvěrohodnější zvuky, které budou pouštět z počítače či mobilu, jako šustění, klapnutí okna či dveří, kroky a zvonek. Když děti píšou dopis Ježíškovi, tak některé maminky pak chystají Ježíškovy stopy v mouce, jakože tam byl a dopis si vyzvedl.

Když si vzpomenu na své dětství, nějak si nevybavuju, jestli mi naši kdovíjak vehementně namlouvali, že Ježíšek existuje. Samozřejmě, že říkali, že přijde Ježíšek, ale rozhodně s tím nedělali kdovíjaký tyjátr. Ovšem pamatuju to napětí, když se šel táta podívat do obýváku, jestli už tam Ježíšek náhodou nebyl (jen táta směl Ježíška vidět), zavřel dveře a pak se skrz skleněnou výplň objevilo světlo svíček a prskavek a ozval se skutečný kovový zvoneček.