Zoubková víla

 

Asi dva týdny před pátými narozeninami mě dcera překvapila informací, že se jí kýve zub. „Cože, už?? To není možné!“ byla má první myšlenka. Myslela jsem, že první mléčné zoubky vypadávají tak okolo 6. roku. Ale vygůglila jsem si, že je to velice individuální a může to nastat zhruba mezi 4. a 7. rokem. Dokonce to dcera chtěla utajit před tatínkem (nevím proč, ale občas mu něco nechce říkat) – prý až na narozeniny. No, tak to jsme nestihli. Víkend před jejími narozeninami byla na tři dny u babičky a když jsme pro ni v neděli přijeli, milý zoubek už byl zabalený v kapesníčku a čekal na nás. Prý jí vypadl, když kousla do okurku. 

Když jsem byla dítě, tak žádná zoubková víla u nás samozřejmě ještě nechodila, zoubky mi máma schovávala do krabičky a ani si nemyslím, že by mi za ně naši něco dávali. Ale dnes je holt jiná doba, děti jsou odkojené zahraničními pohádkami, a tak samozřejmě i u nás přišlo na přetřes, jestlipak zoubková víla přijde a copak asi za zoubek přinese. Gábinka byla přesvědčená, že jí určitě donese nějakou hračku. Zoubek se sice kýval určitou dobu, ale i tak jsem přípravu na zoubkovou vílu trochu podcenila. Naštěstí jsem měla doma schovanou jednu minisadu Polly pocket, kterou jsem z náhlého hnutí mysli asi měsíc předtím koupila v Pepcu a schovala pro strýčka Příhodu. A tak jsme v neděli večer dali zoubek pod polštář, já se snažila neusnout dřív, než zaberou děti a pak se jako ninja potichoučku vykradla na chodbu, zašátrala v boxu pro hračku a pro nachystanou 50korunu, potichoučku zpět do ložnice, vyměnila zoubek za dárky od zoubkové víly a zoubek schovala. Nejhorší byl ten strach, že se dcera náhle probudí a zjistí, že zoubková víla jsem já :-D

(Tak mě teď napadá, co budu dělat s blogem, až se dcera naučí číst a začne surfovat po internetu… :-D)

Dcera ráno nemohla dospat, a tak byla vzhůru se mnou a s nadšením mi ukazovala, cože to pod tím polštářem má. Později se tedy vyjádřila něco ve smyslu, že víla mohla přinést něco většího, ale jinak vypadala spokojeně :-D Zanedlouho se jí ale začal kývat druhý zub a ona si byla jistá, že víla přijde i podruhé. Tvářila jsem se pochybovačně a říkala jí, že si myslím, že chodí vždycky jen pro ten první, ale ona si byla tak jistá, že mi bylo líto ji zklamat. Opět jsem měla něco schovaného – když jsem objednávala od Albi knížky pro syna k narozeninám, získala jsem jako dárek zdarma dvě figurky zvířátek ke hře Na farmě k Albi tužce. No, a tu hru zrovna Gabča dostala k narozeninám od tety, takže se mi to hodilo. Na druhý zoubek jsme opravdu nemuseli čekat dlouho, vypadl zhruba po měsíci po tom prvním, tuším, že si ho přinesla Gábinka ze školky. A tak se má noční výprava opakovala.

Ovšem opravdu nejsem ochotná jí kupovat za každý zoubek dáreček, a ještě k tomu nechávat padesátikoruny. Další věc, která by mi byla líto, je, že bych musela všechny ty zoubky navždy schovat a nemohli bychom se z nich těšit jako já, když jsem byla dítě; pamatuji se, že jsem se na ně ráda občas chodila dívat a zkoumala je. A tak jsem nedávno objednala dřevěnou krabičku na první zoubky.

Zahlédla jsem ji na internetu už dříve, ale samozřejmě dokud to nebylo třeba řešit, tak jsem se o ni nijak podrobně nezajímala. Teď jsem tedy prohledala různé e-shopy, které ji nabízely, a nakonec jsem vybrala verzi z obchodu Zapíchni-to, konkrétně tuto dřevěnou krabičku na zoubky. Většina ostatních, které jsem našla a byly v češtině, měly i místo na pupečník, což tedy upřímně úplně nechápu, co má pupečník společného se zuby :-D Tady v této je tedy i prostor na uchování pramene vlasů (což bývá i u těch jiných), ale je to přece jen smysluplnější než pupečník…

Na krabičku můžete nechat vygravírovat jméno dítěte a datum narození. Po objednávce vás kontaktuje výrobce s vypracovaným návrhem pro potvrzení podoby nápisu a po odsouhlasení jde zakázka do výroby. I když byla dostupnost “na dotaz”, byla krabička za 9 dní od objednávky připravena k vyzvednutí v zásilkovně. Krabička je dokonce hodně velká, čekala jsem nějakou titěrnou věc a nakonec jsou zoubky v ďůlcích i docela utopené, možná je zkusím vystlat trochou vaty, aby byly více vidět, a zároveň se při manipulaci nepomlátily. Co se mi moc líbí, je magnet, který krabičku drží zavřený, takže nemusíte mít strach z náhlého otevření a vypadnutí zoubků.

Až to přijde a vypadne dceři další zub, vložím jej také do krabičky a celou jí ji vložím pod polštář spolu s dopisem od zoubkové víly. Chtěla bych jí krasopisem (možná o to někoho poprosím, ať nepozná mé písmo) napsat něco takového:

Milá Gábinko,

Dnes je to již potřetí, co jsem si k tobě přišla pro tvůj mléčný zoubek. Ale na světě je spousta dalších dětí, kterým každým dnem vypadávají zoubky a za nimiž musím létat. Proto jsem tě dnes v noci navštívila naposledy. Ale neboj se, říkala jsem si, že by se ti možná mohlo po svých zoubcích zastesknout, proto jsem ti dnes na ně jako dárek přinesla tuto krabičku, kam si je můžeš ode dneška všechny schovávat. A aby ti nebylo líto, že už za tebou nepřijdu, určitě se zkus domluvit s rodiči, aby ti za každý zoubek dávali penízek místo mě. Penízky si šetři a až jich budeš mít hodně, můžeš si koupit něco pěkného.

Jsi šikovná holčička, přeji ti, ať tě tvé zoubky netrápí, nebolí a ty nové ať pěkně rostou.

Zoubková víla

 

Tak uvidíme, co na to Gábinka řekne. Doufám, že i tak po mně nebude chtít nějaké drobné dárečky, víla přece píše jen o penízcích ;-)

A co u vás doma, jak jste vy vyřešili zoubkovou vílu? Chodí u vás? Nebo máte jiný ritual spojený s prvními dospěláckými zoubky? Budu ráda, když se podělíte o vaše zkušenosti.