Vybíráme zájmové kroužky

V srpnu bude dceři 6 let, a to je doba nejen nástupu do 1. třídy (UŽ???!!!), ale obvykle také období, kdy děti začínají navštěvovat první kroužky a zájmové činnosti. My jsme s dcerou začaly už v jejích 2 letech prvním kroužkem pro nejmenší – úžasnými pohybově-hudebně-tvořivými Hudbohrátkami pořádanými neméně úžasnou hudebnicí a učitelkou zpěvu Hankou Šmardovou v ZUŠ Oslavany a úspěšně v nich pokračujeme nyní i s druhorozeným. Další dva roky byly zlomové skrz školku, ale samozřejmě i kvůli covidu, takže na další kroužky přišlo až loni. Vlastně jsem se o kroužky začala zajímat jaksi na poslední chvíli v podstatě až začátkem školního roku, i když jsme se samozřejmě o tom, co by Gábinka chtěla nebo mohla, bavili už během prázdnin. Vůbec mi ale nedošlo, že do základních uměleckých škol se většinou konají přijímací zkoušky už na jaře předchozího školního roku, takže nyní je opravdu nejvyšší čas (pokud už není zase pozdě) začít hledat a zjišťovat možnosti ve vašem okolí. 

 

Tip na rodinný výlet: zoopark a dinopark Vyškov

 

Jaro se blíží neúprosnými kroky a mě to víc a víc začíná táhnout ven. Věřím, že v tom nejsem sama, proto vám přináším tip na rodinný výlet do malé zoo a přidruženého dinoparku do Vyškova. My tento výlet absolvovali v srpnu loňského roku, ale ke zpracování fotek jsem se dostala až minulý měsíc, proto vám článek přináším s půlročním zpožděním. Věřím však, že je vhodná doba – teď, když se téměř zrušily veškerá covidová opatření a blíží se zase nejkrásnější roční období. 

Dárky pro 5+ a 2+

 

Oboje narozeniny dětí jsou již letos zase za námi, a tak jako již tradičně přináším report o průběhu oslav, a hlavně o darech, které děti dostaly – třeba se tipy někomu budou hodit. O oslavě se tentokrát nebudu příliš rozepisovat, protože v podstatě probíhala velice obdobně jako loni – občerstvení bylo téměř totožné, nějak nebyl čas ani nálada zkoušet nová jídla, a tak jsem dala na osvědčené recepty :-D Rozdíl oproti loňsku byl v tom, že tentokrát jsme již rodinnou oslavu uspořádali pro obě ratolesti naráz. Loni Gábinka nechtěla; přála si mít ten svůj den vyhrazený jen pro sebe. Letos již naštěstí nenamítala nic proti tomu, aby slavili oba v týž den. Ono přece jen svolávat rodiny z obou stran dvakrát – jen měsíc po sobě – mi přijde téměř neuskutečnitelné, nehledě na energii a peníze, co to stojí, takže myslím, že jedna oslava bohatě stačí. Oba ještě měli svou minioslavičku pouze v našem nejužším rodinném kruhu i v den svých narozenin. 

Vánoce s 1ročním a 4letou

Původně měl být tento článek koncipován jako každoroční tip na to, co pro děti pod stromeček. Ale jednak jsem před Vánoci vůbec nestíhala a druhak se přiznám, že ta inspirace letos nebyla tak velká a mezi naplánovanými hračkami nebyly žádné věci, které bych s lehkým srdcem doporučila dál před vyzkoušením. A to jak pro syna, kdy spoustu věcí pro jeho věk už doma máme, a proto jsem absolutně neměla nápady, co koupit, tak ani pro dceru. A tak jsem letos hodně dala na ni a vybírala podle toho, co se jí líbilo v reklamách na jednom z komerčních dětských televizních kanálů. 

Dokonce jsem si myslela, že to letos bude střídmější než loni a předloni, ale když jsem balila dárky a neustále jsem v ruce měla jen něco pro Gábinku, uznala jsem, že jsme to ve výsledku zase jaksi přehnali a že se Ježíšek asi spletl, když toho k nám domů tolik přinesl... 

Bachovky – instantní zázrak v kapkách

Jednou z věcí, o kterých jsem po narození dcery slyšela prvně, byly tzv. bachovky, aneb Bachovy květové esence. Když jsem na ten název v některé diskuzi narazila poprvé, tak nějak jsem nevěděla, co si o tom myslet. Bachovky byly častou radou na neduhy se špatným dětským spánkem, ale i třeba na problémy s přílišnými projevy dětských emocí. Říkala jsem si, co to zase je, podobně jako homeopatikům jsem tomu tak úplně nevěřila, i když jsem koketovala s myšlenkou, že bych to ráda někdy vyzkoušela, abych se přesvědčila, jestli je to opravdu takový zázrak, jak se o nich psalo.

 

 

Poprvé jsem měla příležitost bachovky vyzkoušet před druhým porodem. Letmo jsem se o tom zmínila již před necelým rokem v mém článku o porodu. Když mi tehdy oznámili, že mám podstoupit oxytocinový test a případně by se pak porod vyvolával, fakt jsem měla strach, nebo spíš jsem byla zoufalá z toho, že jsem se nedokázala rozhodnout, zda doktory poslechnout, nebo věřit tomu, že vše proběhne přirozeně a počkat, až porod přijde sám od sebe. Konzultovala jsem tehdy svoji situaci s jinými maminkami na Facebooku, a také přes soukromou zprávu se svojí známou MUDr. Lenkou Danielovou, která se mimo jiné zabývá právě bachovkami. Navrhla mi, že by mi namíchala krizové kapky na míru, které by mi měly pomoci snížit strach z následků rozhodnutí, ať už by bylo jakékoli, pomoci s nerozhodností, a také s komunikací s autoritami, zkrátka které by mi měly pomoci zbavit se nervozity a nastolit duševní klid. 

Tip na rodiný výlet: Stezka bosou nohou Schrattenberg - Valtice

Na sklonku prázdnin jsme se s rodinou konečně zase dostali na nějaký ten výlet. Mrzí mě, že nejezdíme častěji, jenže když má člověk dům se zahradou, jsou neustále na pořadu dne nějaké „důležitější“ věci. O víkendu člověk konečně stihne doma poklidit, posekat zahradu, něco opravit, navštívit někoho z rodiny, a tak podobně. Hlavně, když má člověk zahradu, tak stačí pár kroků a je na čerstvém vzduchu, ve vedrech se může zchladit v bazénu... prostě je to jiné, než když je člověk zavřený v městském bytě. Nehledě na to, že jakýkoli výlet (pokud opravdu člověk jen nejde do lesa s toasty z domova) stojí rodinu minimálně tisícovku – cesta, vstupné, oběd, parkování, případně nějaký suvenýr… člověk ani neví jak a utratí za jediný den docela dost peněz, nehledě na nervy, které musí řádně obrnit při cestování s malými dětmi :-D

Uplynulý týden jsme také jako jediný od jara měli všichni společně volno – já i partner jsme měli dovolenou, a tak jsme chtěli konečně někam vyrazit. Když přemýšlíme, kam vyjet, většinou ani moc nemáme představu. Je pravda, že se čtyřletým dítětem je nutné naplánovat něco ne moc náročného, něco, kde se i dítě zabaví, a ne, že jen pošlape 10 kilometrů na hrad nebo kopec nebo lesem (pamatuji se, jak jsme loni na Velikonoce šli na hrad Bítov a dcera se pořád ptala, jestli tam bude moct i skákat – myslela, že to bude skákací hrad :-D). Musí tam být zkrátka něco, co povýší nudu s rodiči na perfektní zábavu. 

Slavíme 4. narozeniny

Pro naši rodinu je srpen znamením dvojích narozenin – partnera a dcery. Je to neuvěřitelné, ale dcera už letos oslavila 4. narozeniny. Její rostoucí věk je vidět nejen na tom, že je šikovnější a umí víc věcí, ale přijde mi, že i v tom negativním slova smyslu – je čím dál drzejší a nezvladatelnější :-D Ale o tom dnes psát nechci… Jako už tradičně jsme narozeniny slavili s rodinou z obou stran a tentokrát vůbec nikdo nechyběl, takže nás bylo docela dost – 12 dospělých a 5 dětí včetně nejmladšího Adámka. Vzhledem k tomu, že ten bude slavit v září, nebyli jsme si jistí, zda oslavu letos neuspořádat pro oba zaráz, abychom to sfoukli jedním vrzem. Je mezi nimi přesně měsíc rozdíl. Přiznám se, že pořádat dvě oslavy tak brzy po sobě se mi moc nechtělo, ale zase mi přišlo líto o tu událost u syna přijít (mít stejnou vzpomínku na jeho 1. narozeniny včetně fotek, dortu apod. jako na první oslavu Gábinky). 

 

Ptali jsme se tedy Gábinky, jak by to chtěla, zda slavit společně s bráškou, nebo zvlášť. Nejprve říkala, že společně, ale pak si to zase rozmyslela a že chce mít oslavu jen sama pro sebe. A tak jsme se rozhodli, že ji uspořádáme jen jednu, pro Gabču, a pro syna letos tuto velkou celorodinnou nakonec vynecháme a spíše se setkáme s babičkami a dědou na samostatných návštěvách. Je fakt, že když je dítěti jeden rok, tak je mu to ještě úplně jedno, a jak to bude za rok, to uvidíme. Dort mu stejně udělám (zase patlací od Madame Coquette) a předám jen v našem úzkém rodinném kruhu. 

Nezapomínejme na sebe (a na partnera)

Víte, jak se pozná, že toho má člověk už nad hlavu a měl by zvolnit? Když zapomene na narozeniny toho nejbližšího člověka na světě – svého partnera. Ne, že bych úplně zapomněla, že je má, to samozřejmě ne. Pamatuji si datum, dokonce jsem ten den v práci ukládala soubor s aktuálním datem v názvu, takže jsem věděla, kolikátého je. Jen se mi to prostě jaksi nespojilo v hlavě. Měla jsem dojem, že to bude až později, během víkendu… Přispělo k tomu i to, že jsem čekala, až mi přijde rodičák, abych mohla koupit dárek a vybrat peníze do přáníčka… a asi jsem tak nějak v duchu počítala s tím, že popřeju, až budu dárek předávat.

Do toho plno práce v zaměstnání, obě děti celý den na krku, každodenní kolotoč, zrovna v ten den D jsme na sebe s dcerou zase křičely a odstartovaly hloubkový úklid domu, k tomu jsme přemýšlely, jaký dárek k jejím narozeninám ještě pořídíme jakože od partnerovy rodiny (narozeniny má dcera 5 dnů po něm), hlavou probíhaly myšlenky na oslavu – co vše připravit a nakoupit, do toho řeším neustále nějaké úpravy fotek a celorepublikové testování šátků a nosítek, jehož jsem správcem… Myšlenky na to, jak na tu naši šílenou dceru, která je chvíli milius a chvíli se chová jako pako, myšlenky na to, jak být lepší mámou a jak lépe zvládat úklid domácnosti… Prostě blázinec. 

Tip na rodinný výlet: Zoo Ostrava

Zoo bývá oblíbeným cílem rodinných výletů. My jsme jich už procestovali po naší republice více, většinu tedy ještě jako bezdětný zamilovaný pár. Známe Lešnou, Dvůr Králové, Jihlavu, Hodonín i Prahu, kdysi jsem samozřejmě několikrát navštívila i tu nám polohou nejbližší – brněnskou. A tak jsme si letos říkali, že zkusíme zase nějakou novou, kde jsme ještě nebyli. Výběr padl na Ostravu.

Vypravili jsme se tam – blázni – v den, kdy hlásili první tropický den :-D Vstupenky jsme si zaplatili den předem skrze jejich webové stránky, neb ještě nebyla zcela uvolněna koronavirová opatření, ale když jsme tam přijeli a viděli ty davy, tak to možná bylo i zbytečné. Na druhé strany jsme jen u vchodu ukázali vstupenky v mobilu a hned nás pustili přes turnikety.

Měsíc zavřená s dětmi – matka zralá na blázinec

Tak už je to měsíc, co jsme všichni s našimi drahými ratolestmi doma a já se musím přiznat, že se nemůžu dočkat, až zase otevřou mateřské školy. Pořád v souvislosti s nouzovým stavem a omezením pohybu čtu o tom, jak je to příležitost být více spolu, stmelit se jako rodina, mít na sebe více času… jenže ne všude to funguje. Což o to, pokud bych byla ještě na mateřské nebo rodičovské dovolené a neměla takzvaně do čeho píchnout, bylo by to o něco lepší (hm, možná), jenže já jsem zrovna týden před zavřením školek zase začala na půl úvazek pracovat. Takže celé dopoledne sedím u počítače. Mimino je v pohodě, to si vystačí samo, když mě potřebuje, vezmu si ho do šátku a je klid. Ale starší dcera už odvykla tomu, že maminka sedí u počítače a cosi tam ťuká a ona ať si hraje sama. Po složitých začátcích ve školce si to tam oblíbila, má tam kamarády, vyžití a co se zaměstnanou matkou doma?

(Nejen) rodinná profi focení

Co jsou na světě naše děti, čas od času mě láká zaznamenat fotograficky jejich růst nejen za amatérských podmínek a slabým umem mé osoby (a donedávna pouze automatickým režimem na zrcadlovce), ale i nějakým profi okem a rukama, abychom měli pěkné vzpomínky a samozřejmě také vhodné dárky pro rodinu ve formě fotokalendáře nebo fotek v rámečku. A tak mě napadlo sepsat mé dosavadní zkušenosti s fotografy, s nimiž jsem měla tu čest se potkat. Všichni jsou z Brna, případně blízkého okolí, takže je mi jasné, že pokud mě čte někdo z druhého konce republiky, asi mu kontakty a reference nebudou moc k ničemu, ale třeba vás zaujmou alespoň kompozice fotek a bude to inspirace pro focení tam u vás s někým jiným.

Porod bolí. Jakože fakt??

Která těhotná žena v dnešní době internetu nesbírá informace o tom, jaký vlastně ten porod je?! Z různých článků a diskuzí zjistíte buď to, že je porod příšerný, ale přežije to každá, tak proč ne zrovna vy. A to dítě za to stojí, když vám ho pak dají do náruče, zapomenete na všechnu tu bolest. Nebo naopak nabydete dojmu, že když všemu necháte volný průběh bez zbytečných zásahů doktorů, budete mít s sebou dulu, éterické oleje a podmanivou hudbu, zažijete “jemné zrození”, užijete si to a prožijete neopakovatelný zážitek. Po mých dvou zkušenostech, kdy všechno bylo nakonec jinak, než si člověk vysnil a naplánoval, bych asi raději řekla, nic nečtěte, nic si nepředstavujte, ono to prostě přijde a nějak to bude…

Vánoční dárky pro 3+

S miminem nemám moc času na rozepisování, a tak to dnes vezmu trochu zhurta – prostě vám sem nahážu tipy na dárky, které mě zaujaly a rozhodla jsem se jimi podarovat naši dceru. Třeba vás něco z toho také zaujme ;-)

1. Knihy – co by to bylo za Vánoce nebo narozeniny, kdyby chyběly knížky. Tentokrát jsem vsadila na dceřin zájem o tělo, doktory a podobné a vybrala následující dvě knihy:

• Jak funguje lidské tělo – nakladatelství Svojtka. Knih o lidském těle je na trhu velká spousta, tuto jsem vybrala, protože dcera miluje knížky s okénky, a taky mi přišla přiměřená věku – není tam zbytečně moc textu, ani asi není zbytečně podrobná. Opět máme období, kdy doma moc nečteme (dcera nechce), takže tuto si třeba bude ráda prohlížet i sama.

• První otázky a odpovědi - Co jsou to bacily? – nakladatelství Svojtka. Možná je tahle knížka pro leckterého tříleťáka už moc jednoduchá, ale věřím, že pro Gábinku bude akorát – opět je plná otevíracích okének s minimum textu. Občas ještě doma pořád bojujeme s tím, proč si musí neustále umývat ruce a věřím, že pojem něčeho neviditelného pouhým okem – bacilů – může být pro děti hodně abstraktní, tak třeba knížka pomůže.

Oslava 3. narozenin

V sobotu se u nás doma na zahradě konala už třetí narozeninová oslava naší Gábinky. Když se na toho našeho tvorečka dívám a listuju články zde na blogu i příspěvky, které vkládám na Facebookovou stránku blogu, je opravdu neuvěřitelné, jaký pokrok se za ten poslední rok, co rok, za posledního půl roku udál! Asi největší věc, již bych zmínila, je samostatnost – ještě na konci zimy měla problém si někde v herničce sama vyhrát, pořád mě tahala z hovoru s ostatními maminkami, že si musím hrát s ní. A letos jsem si mohla konečně na oslavě dovolit jen tak sedět a nestarat se, kde a co to dítě dělá. Což s mým břichem v 8. měsíci těhotenství je více než vítaná změna. I tak mi dala oslava docela zabrat a spát jsem šla totálně vyčerpaná.

Když se prvomatka dozví, že bude druhomatkou...

Plán byl samozřejmě úplně jiný. Ale jak to tak bývá, člověk míní a život mění... Od února jsem si v práci domluvila navýšení úvazku na 6 hodin denně a pomalu jsem začala přemýšlet, zda na plný nastoupím v září, nebo až v říjnu, abych byla ještě první měsíc dceřiny školky poblíž pro všechny případy... když tu se mi najednou takhle v noci začalo dělat strašně divně od žaludku. Myslela jsem si, že to bylo kvůli tlačence, kterou jsem si dala na večeři a která byla opravdu hodně česneková. A možná, že i zčásti bylo. Nicméně jsem si tak nějak uvědomila, že už to je nějaký týden a půl, co jsem měla dostat menzes a ono nic. Už jednou jsem na podzim měla týden nebo dva zpoždění, tak jsem tak nějak doufala, že to ještě přijde, ale od té noci jsem se začala víc pozorovat a během pár dnů jsem rychle dospěla k závěru nevyhnutelného... Že jsem opět těhotná.

Jak jsme prožili Vánoce + PF 2019

Na úvod článku musím podotknout, že předvánoční přípravy jsem letos vůbec nestíhala, takže poslední tři dny před Vánoci včetně Štědrého dne jsem opravdu kmitala. Ještě o půl čtvrté odpoledne na Štědrý den jsem umývala podlahy. Nakonec jsem ale byla spokojená, že se vše stihlo nachystat, zvládla jsem dokonce napéct 8 druhů cukroví, s čímž jsem ani nepočítala, a taky už druhým rokem vánočku. (Navíc mě to pečení letos i bavilo, a to je co říct!) Dárky jsem tentokrát balila hodně ve spěchu, protože doma nemůžu ani na chvilku odejít do jiné místnosti, aniž by mě ten náš ocásek nesledoval, takže jsem musela odpoledne vyslat tátu s dcerou na chvíli ven na procházku. Podle toho to taky vypadalo, i když se přiznám, že ani za jiných okolností perfektně zabalené úhledné balíčky nejsou mojí předností... Naštěstí zrovna tohle není pro dvouleté dítě to hlavní.

Tipy k Vánocům pro děti 2+

Nezdá se to, ale už jen měsíc a něco a bude tady Štědrý den. Takže věřím, že si už většina z vás láme hlavu, co pořídit svým ratolestem za dárky pod stromeček. Rozhodla jsem se tu proto sepsat věci, které bychom rádi pořídili naší Gábince my (buď přímo koupíme nebo dáme jako tip rodině). Jen pro upřesnění, Gabča bude mít na Vánoce 2 roky a 4 měsíce.

Zdroj: web https://www.antonieemma.cz/stavebnice-faber-duo/

Setkání se smrtí

Před nedávnem náhle zemřel přítelův táta. A tak jsem byla vystavena situaci jak sdělit dvouletému dítěti, že už nikdy neuvidí svého dědečka. 

Na slova jako mrtvý a umřít jsme už narazili doma dříve. Když jsme v létě plácačkou zabíjeli mouchy, říkala jsem dceři, že je moucha mrtvá. Totéž, když jsme našli na zemi nějakého mrtvého brouka. Nevysvětlovala jsem vyloženě, co to znamená, prostě jsem konstatovala, že je mrtvý. Dcera pak sem tam, když viděla třeba pavouka bez hnutí na zdi, prohlásila, že je mrtvý, ale to jsem jí oponovala, že ne, že asi jen odpočívá a proto se nehýbe. Jednu dobu bylo pro Gábi mrtvé cokoli – jídlo, které zrovna nechtěla jíst nebo třeba voda. 

Další situací, kdy jsem tato slova použila, byla, když jsem dceři vysvětlovala, že se musí před vběhnutím do silnice zastavit a rozhlédnout, zda nejede auto. Říkala jsem jí, že kdyby to neudělala, tak ji může nějaké auto přejet, ona bude mrtvá a my s tatínkem bychom byli moc smutní. Dokonce už to občas sama od sebe zopakuje, „zajelo auto“ apod., ale stejně na to před silnicí vždycky zapomene...

Slavíme 2. narozeniny

Je to neuvěřitelné, ale 12. srpna byly naší holčičce už 2 roky. Narozeninový den si pravda moc neužila, protože jsme zrovna jeli z dovolené v Černé hoře domů do ČR. Naštěstí je ještě malá, aby jí to vadilo. Oslavu narozenin jsme stanovili na následující sobotu a stejně jako loni sezvali celou rodinu – tedy všechny babičky a dědy, strejdy, tetu a bratrance se sestřenicí. Je to vlastně jediná příležitost, kdy se scházíme takto všichni dohromady, a tudíž kdy se mají možnost mí a přitelovi rodiče trochu blíže poznat (loni tato hromadná seznamovačka proběhla poprvé). Gábinka má celkem tři babičky a tři dědy, protože naši jsou rozvedení a každý má svého partnera (pravda, mamčin přítel je v naší rodině teprve chvíli, tak si ještě na oslovení děda zcela nepřivykl :-)). 

V článku se dočtete, jaké jídlo jsem na tento slavnostní den připravila, jak se mi (ne)povedl dort a co za hračky malá dostala – třeba to někomu pomůže jako tip, jak připravit vaši oslavu narozenin nebo co pořídit za dary. 

S dítětem na kole

O víkendu jsme poprvé jako rodina vyrazili na kolech. Já jsem na kolo sedla po třech letech a naše Gábi poprvé v životě. A tak mě napadlo o tom sepsat článek.

Sedačku na kolo vybíral chlap, ale co jsem pak četla diskuze na internetu, myslím, že vybral dobře. Koupili jsme Hamax Siesta, je polohovatelná pro případ, že by se v ní dítěti chtělo spát, má výškově nastavitelné opěrky nohou s upevněním chodidla, a hlavně se dá namontovat přímo na rám kola. Více o ní si můžete přečíst například na serveru Svět Outdooru zde.