Dnešní článek
bude trochu jiný. Bude o mně jako o ženě, o člověku, nikoli (pouze) o matce. O
tom, jak vnímám svůj život a úspěchy, kde si stojím a zda mám nějaké sny. Asi
nový rok, poporodní hormony, „nuda“ na mateřské nebo bůh ví co mě přimělo o
těchto věcech uvažovat. Ne, že bych na to myslela dnes a denně, ale zkrátka mě
napadlo to zkusit hodit na papír. Respektive do počítače.
Čím začít? Asi
tím, že vnímám svůj život jako šťastný. Docílila jsem toho, co jsem tak nějak
podvědomě vždycky chtěla – domov, rodinu, dobrou práci. Mám úžasné a krásné
děti, hodného a tolerantního partnera, pěkný dům, vlastní auto, zaměstnání,
které mě naplňuje a pasuje mi. Potud dobrý.
Proč tedy tento
článek? Protože i přes tyto věci je vždycky něco, co by člověk chtěl dál.
Nějaké ty nenaplněné sny, ať už ty, které jsou pasé, tak ty, na nichž se dá
ještě zamakat a splnit si je.
