Kdo mě sledujete
pravidelně nebo dokonce znáte osobně, jistě už víte, že jsem poměrně velký
zastánce kojení. Vždycky jsem říkala, že chci kojit do samoodstavu. V minulosti
jsem zde o kojení už dvakrát psala, naposledy před asi třičtvrtě rokem o tom,
proč je kojení na veřejnosti stále vnímáno jako nepřípustné (och, jak aktuální
v těchto dnech, což?).
Každopádně je
pravdou, že od podzimu, zimy loňského roku jsem čím dál toužebněji vyhlížela
okamžik, kdy to dcera vzdá a pochopí, že už prsíčka tak moc nepotřebuje.
Nechtěla jsem to ale ukončovat násilím, neměla jsem na to to srdce a dcera
ještě poměrně nedávno stále kojení vyžadovala několikrát denně. Převážně se tím
tišila v případě nějaké citové újmy, případně řešila nepohodlí ve
společnosti více lidí a podobně.
