S blížícími
se Vánocemi se na diskuzních fórech objevují nejrůznější debaty ohledně
Ježíška. Jedna skupina maminek vyznávající montessori výchovu prohlašuje, že
nebudou svým dětem lhát a narovinu řeknou, že dárky si dáváme navzájem a povypráví
dětem příběh z Bible o tom, kdo byl Ježíš. Druhá skupina zase shání co
nejvěrohodnější zvuky, které budou pouštět z počítače či mobilu, jako
šustění, klapnutí okna či dveří, kroky a zvonek. Když děti píšou dopis
Ježíškovi, tak některé maminky pak chystají Ježíškovy stopy v mouce,
jakože tam byl a dopis si vyzvedl.
Když si vzpomenu
na své dětství, nějak si nevybavuju, jestli mi naši kdovíjak vehementně
namlouvali, že Ježíšek existuje. Samozřejmě, že říkali, že přijde Ježíšek, ale
rozhodně s tím nedělali kdovíjaký tyjátr. Ovšem pamatuju to napětí, když
se šel táta podívat do obýváku, jestli už tam Ježíšek náhodou nebyl (jen táta
směl Ježíška vidět), zavřel dveře a pak se skrz skleněnou výplň objevilo světlo
svíček a prskavek a ozval se skutečný kovový zvoneček.