Ježíšek

S blížícími se Vánocemi se na diskuzních fórech objevují nejrůznější debaty ohledně Ježíška. Jedna skupina maminek vyznávající montessori výchovu prohlašuje, že nebudou svým dětem lhát a narovinu řeknou, že dárky si dáváme navzájem a povypráví dětem příběh z Bible o tom, kdo byl Ježíš. Druhá skupina zase shání co nejvěrohodnější zvuky, které budou pouštět z počítače či mobilu, jako šustění, klapnutí okna či dveří, kroky a zvonek. Když děti píšou dopis Ježíškovi, tak některé maminky pak chystají Ježíškovy stopy v mouce, jakože tam byl a dopis si vyzvedl.

Když si vzpomenu na své dětství, nějak si nevybavuju, jestli mi naši kdovíjak vehementně namlouvali, že Ježíšek existuje. Samozřejmě, že říkali, že přijde Ježíšek, ale rozhodně s tím nedělali kdovíjaký tyjátr. Ovšem pamatuju to napětí, když se šel táta podívat do obýváku, jestli už tam Ježíšek náhodou nebyl (jen táta směl Ježíška vidět), zavřel dveře a pak se skrz skleněnou výplň objevilo světlo svíček a prskavek a ozval se skutečný kovový zvoneček.

Dřív nebo později mi to samozřejmě začalo vrtat hlavou a po večeři, když se čekávalo, jsem s našpicovanýma ušima poslouchala, kam že to ta máma mizí a jestli skutečně slyším zašustění balicího papíru... Přijala jsem tu hru, aniž bych ještě zcela tušila, jak to přesně je. Takže nedokážu říct ten přesný moment, kdy jsem s naprostou jistotou mohla říct, že Ježíšek neexistuje. Ale hrála jsem tu hru dál. Pochopila jsem, že je to tradice, kterou drží všichni, protože právě to dodává Vánocům to kouzlo (alespoň dětem).

Mimochodem, když jsem byla malá a řeklo se Ježíšek, představovala jsem si, že vypadá jako ježek s dárky napíchanými na bodlinkách.

Gábinka je letos ještě malá na to, aby chápala, co se děje. Jsem zvědavá, jak bude reagovat na stromeček a světýlka (hlavně se modlíme, aby ho mermomocí nechtěla bořit a tahat za ozdoby) a s jakým nadšením bude rozbalovat dárky. Těším se na to. Ale to pravé dilema, jak s Ježíškem naložit, nás čeká až příští rok. Každopádně bych byla ráda, kdyby to bylo v podobných mezích, jako u nás doma. Žádné zbytečné lhaní, ale zas žádná přespřílišná upřímnost. Trochu taje a záhad, mlžení s tajemným úsměvem.

Důležité by totiž mělo být to, sejít se na Vánoce všichni spolu, zapomenout aspoň na chvíli na běžné starosti a užít si pohodu a klid, veselí a radost s našimi bližními. To je to pravé kouzlo Vánoc.