Očkovat nebo neočkovat? To je oč tu běží...

Před nedávnem proběhl českými médii článek s titulkem „Odpůrcům očkování se daří. Spalničky se šíří napříč Evropou“. Co si budeme nalhávat, už tón titulku zní dost radikálně. Vypadá to, jako bychom se měli zabarikádovat doma, protože za každým druhým rohem číhá nákaza. Nevím, čím to je, ale každý podobný článek podněcuje čtenáře těchto „zpravodajských“ médií k velice ohnivým diskuzím. Ohnivější diskuze už snad způsobují jen články o domácích porodech.

Je pravdou, že ještě v době, kdy se nám narodila dcera, jsem měla v očkování bezmeznou víru. A svým způsobem tomu věřím stále, aspoň té základní premise, že pokud vpravíme minimální množství viru do organismu, vybuduje si v reakci na něj protilátky. Je tu jedno velké ale, které už není tak obecně diskutováno. A to fakt, že ve vakcíně není pouze tento vir. Jsou tam obsažené i další látky, které mají nějakým způsobem pomoci se tělu proti viru bránit, nebo například konzervují přípravek, aby nějakou dobu vydržel. A tak ve vakcínách nalezneme například hliník (ve formě hlinitých solí), antibiotika či formaldehyd. 

Dalším problémem je, že běžná praxe dětských lékařů je očkovat více vakcínami zároveň. To malé několikatýdenní tělíčko, které se dosud seznamuje s prostředím, do nějž jsme ho uvrhli, je tak vystavené multi-chemicko-virovému koktejlu, s nímž se musí nějak vypořádat. A bohužel v určitých případech může dojít k nežádoucím účinkům.

Spousta z vás namítne, že vakcíny byly vyvíjeny, testovány a látky v nich obsažené prověřovány odbornou veřejností. Většina z nás nejsme lékaři, takže se musíme spoléhat na druhé. Ale věřím tomu, že je dobré si o této problematice něco zjistit, přečíst všechna pro i proti a rozhodnout se na základě všech dostupných informací. Ne na základě doporučení nějakého obvodního lékaře nebo farmaceutické lobby. Protože stejně tak, jako ne každý lékař může být dobrý nebo ne každá banální diagnóza může být bez komplikací, stejně tak je každý organismus jiný a na očkování může reagovat různě. 

Jak už jsem psala, ze začátku jsem očkování bezmezně věřila a nechali jsme tak dceru naočkovat vším, co nám pediatra doporučila – základní povinnou Hexavakcínou i nepovinným Prevenarem proti pneumokokům a Rotateqem proti rotavirům. Vypadá to, že bez následků. I když bohužel občas ty následky nemusí být patrné hned, případně to mohou být projevy typu nespavost či poruchy chování, které nemusí být dávány vůbec do souvislostí s očkováním. To jsem dříve třeba vůbec netušila. A možná to taky není pravda, možná si to vymyslelo několik tisíc lidí, kteří popisují své zkušenosti na internetu :-) 

Ale přivedlo mě to k zamyšlení, co dál. V 15 měsících jsme měli podstoupit očkování vakcínou MMR. Na roční prohlídce jsem nesměle prohlásila, že bych to ráda posunula. Sestra se na mě podívala stylem, jakoby v životě neslyšela, že by si rodič diktoval, zda chce či nechce posunout očkování. Doktorka vypadala benevolentněji, ale také měla trpitelský výraz ve tváři, když mi sdělila, že nedávno byla v moravskoslezském kraji epidemie spalniček.

Když se řekne epidemie, představím si tisíce nakažených a případně i umírajících lidí. Případů spalniček v moravskoslezském kraji bylo 130, z toho zhruba polovina ve věku nad 30 let! Nikdo na tuto nemoc nezemřel. Některé děti, které spalničky dostaly, dokonce byly na tuto nemoc prokazatelně očkovány. Naopak určité procento dětí, které nemoc prodělalo, bylo ve věku, kdy ještě ani nemohlo být očkováno. Pokud člověk tuto nemoc jednou prodělá, získá doživotní imunitu. Samozřejmě, že i toto onemocnění s sebou může v určitých případech nést komplikace. Ale v dnešní době vyspělé lékařské péče je mizivé procento případů úmrtí.

Další dvě nemoci, jež jsou součástí této vakcíny, jsou zarděnky a příušnice. Musím přiznat, že tady už vůbec nechápu, proč by měly být děti očkovány. Očkování nefunguje celý život a pokud tyto nemoci dostanete v dospělosti, jsou mnohem vyšší rizika (zarděnky zvláště u těhotných žen a příušnice u mužů). Proč tedy bráníme tomu, aby je naše děti prodělaly a získaly tak doživotní imunitu? (Já sama jsem příušnice měla na gymnáziu, onemocnělo nás tehdy více ze třídy.)

S lékařkou jsme se nakonec domluvily, že se uvidí, až přijdeme na 18měsíční prohlídku. Já osobně bych nejraději očkovala až po 2. roce věku, kdy by to prý dětské tělo mělo snášet nejlépe. Od 1. 1. 2018 začne platit nová vyhláška, která bohužel trochu přitvrzuje podmínky. Dokonce jsem zaslechla, že někteří doktoři v případě odkladu budou chtít po rodičích vakcínu zaplatit anebo rovnou vyhrožují sociálkou. Uf... Opravdu jsem zvědavá, jak bude naše příští návštěva v únoru vypadat.

Důležité je uvědomit si jedno. Vy jste rodič, vy zodpovídáte za své dítě. Vy si pročtěte informace a vy rozhodněte. A ať už se rozhodnete očkovat, odložit nebo neočkovat vůbec, vždy je důležité věřit tomu, že jste udělali, co považujete za nejlepší pro vaše dítě.

Doporučuji facebookovou skupinu Informované očkování a "může se hodit", kde je možné nalézt odkazy na odborné články i nejrůznější diskuze nejen o tématech spojených s očkováním.