Vybíráme zájmové kroužky

V srpnu bude dceři 6 let, a to je doba nejen nástupu do 1. třídy (UŽ???!!!), ale obvykle také období, kdy děti začínají navštěvovat první kroužky a zájmové činnosti. My jsme s dcerou začaly už v jejích 2 letech prvním kroužkem pro nejmenší – úžasnými pohybově-hudebně-tvořivými Hudbohrátkami pořádanými neméně úžasnou hudebnicí a učitelkou zpěvu Hankou Šmardovou v ZUŠ Oslavany a úspěšně v nich pokračujeme nyní i s druhorozeným. Další dva roky byly zlomové skrz školku, ale samozřejmě i kvůli covidu, takže na další kroužky přišlo až loni. Vlastně jsem se o kroužky začala zajímat jaksi na poslední chvíli v podstatě až začátkem školního roku, i když jsme se samozřejmě o tom, co by Gábinka chtěla nebo mohla, bavili už během prázdnin. Vůbec mi ale nedošlo, že do základních uměleckých škol se většinou konají přijímací zkoušky už na jaře předchozího školního roku, takže nyní je opravdu nejvyšší čas (pokud už není zase pozdě) začít hledat a zjišťovat možnosti ve vašem okolí. 

 

Maškarní karneval – předsálí pekla

Když máte děti, dříve či později vás neminou nejrůznější „povinné“ akce, jako například v tomto období oblíbený maškarní karneval. Ten v naší obci se konal včera. Byl pořádán místní MŠ a ZŠ a jeho první hodinka patřila vystoupení žáků školy i školky, kde se i naše malá velká slečna proměnila v mravenečka a spolu se svými spolužáky zatancovala na tři skladby. Celkem bylo těchto bloků vystoupení různých věkových kategorií a skupin asi šest nebo sedm, trvalo to hodinu. Přiznám se, že jakmile to začalo slavnostní promenádou a polonézou starších dětí, uvědomila jsem si, jak tam dcera za pár let bude také takto tančit a byla jsem z toho jakási naměkko. Ještě víc, než když pak došlo na ty malé školkáče.

Po vystoupeních přišel na řadu program prezentovaný dětským bavičem Pájou Chabičovským v doprovodu kouzelníka a dětské zpěvačky Kateřinou Kačulí Pokornou… (kdyby to někoho zajímalo, tak mrkněte na www.chabi.cz). Už když jsem viděla jejich plakát na nástěnce ve školce, tak jsem si říkala, co to bude. Řeknu to takhle… ty děti to bavilo. Dokonce i většinu dospělých…

Lepíme nálepky

Posledního asi čtvrt roku u nás doma frčí nalepování. Mám pocit, že jsem už vykoupila nejbližší obchody ze všech nálepek, které byly pro dvouleté dítě vhodné. Jelikož věřím, že spousta dětí má podobnou zálibu, rozhodla jsem se sem hodit seznam toho, co už máme nalepeno a odkud jsme pořídili, pokud byste si nevěděli rady, kde co pořád shánět. 

Voskovky pro první malování (recenze)

Poměrně nedávno jsem dceři začala ukazovat a pojmenovávat barvy. Vedlo mě k tomu asi to, že jí babička dala pod stromeček leporelo Barvičky, kde každá stránka je věnována nějaké barvě, přičemž jsou na ní vždy vyobrazeny věci, zvířata či rostliny té dané barvy. Na zadní straně jsou pak nakreslené pastelky všech barev obsažených v knížce. Ani jsem netušila, že knížka dceru upoutá tak brzy.

Díky knížce se tak poprvé doslechla o pastelkách a když jsem koupila únorové číslo časopisu Puntík, kde byly na jedné stránce také nakreslené pastelky (jako výzva k tomu, abychom si na dané stránce vymalovaly šášu), rozhodla jsem se vytáhnout skutečné pastelky a ukázat dceři, jak se kreslí.

Jak jsme vyráběli activity board

Už někdy v září jsem se rozhodla, že chci dceři k Vánocům jako dárek vyrobit tzv. activity board (nebo též busy board). Pokud nevíte, o co se jedná, je to zkrátka deska, na niž jsou připevněny nejrůznější hejblata, s nimiž si děti hrají a trénují jemnou motoriku. Zadejte do Googlu nebo Pinterestu heslo „activity board“ a najdete velkou spoustu inspirace.

 

Přišlo mi, že kupované desky jsou docela drahé. Také jsem dlouho přemýšlela, kam takovou desku případně připevnit, aby nepadala, ale abychom ji nemuseli vrtat do zdi. Až pak mě osvítil nápad využít jednu starší rohovou policovou skříňku, kterou jsem kdysi zadarmo dostala v bývalém zaměstnání. Už asi rok nám nevyužitá ležela ve sklepě, takže proč nevyužít tu. Nějaké komponenty jsem sehnala od známých, zbytek jsem chtěla jet nakoupit do Hornbachu. Měla jsem sice něco vyhlédnuté i přes internet, kde by to možná vyšlo levněji, ale zas jsem to chtěla vidět na vlastní oči. No, akorát mi pořád nezbývaly peníze, takže na nákupy jsem se dostala až v listopadu. Musím se přiznat, že když jsem projížděla mezi regály, připadala jsem si jako totální amatér. Mají tam toho tolik, že najít něco, co se mi do projektu hodilo, trvalo opravdu dlouho. A všeho tolik různých typů! Petlic a západek asi 50 druhů a velikostí, 20 různých koleček, a tak dále. No, nakonec jsem něco nakoupila; včetně barvy na přetření skříňky mě to vyšlo na necelých 1300 Kč.

Jak využít víčka od ovocných kapsiček?

Nedávno jsem tady sdílela výrobu primitivní kuličkodráhy z krabice a ruliček od kuchyňských utěrek. Jelikož krabice, kterou jsem využila, je veliká a byla by škoda nepojednat i další její strany, rozhodla jsem se na její vrchní stranu namontovat víčka od PET lahví a ovocných kapsiček, aby si na nich mohla dcera trénovat šroubování.

PET lahví pravda doma moc nemáme, kupuju jich minimum, takže zatím jsem se dostala jen k těm ovocným kapsičkám. Když jsem se dívala, kolik jich mám, napadlo mě spojit výuku šroubování zároveň s rozeznáváním barev a počítáním. A na fotce vidíte výsledek :-)

Jednoduchá kuličková dráha

Poslední dobou mi přišlo, že se Gábinka začala zajímat o kutálející se předměty. Kuličkodráhu jsem měla v plánu vyrobit už docela dlouhou dobu a mám doma schovaných hodně ruliček od kuchyňských papírových utěrek a toaletních papírů. Teprve teď o víkendu jsem se k tomu ale konečně dostala. (Také jsem k Vánocům dostala tavící pistoli, tak jsem k tomu měla i to pravé náčiní ;-))

Párty dítě

V posledních týdnech jsme absolvovali sérii návštěv a oslav. Před 14 dny jsme byli u mého táty slavit jeho narozeniny. Minulou sobotu jsme stihly s Gábinkou dokonce dvě akce – odpoledne oslava narozenin jejího bratrance a večer jsme ještě jely na vánoční večírek s kamarády z divadla. A včera jsme byly na třídním srazu. 

Po každé takové události se mi vždy znovu potvrzuje jedno – mám doma párty dítě. Tj. dítě velice společenské, spokojené, když se děje něco neobvyklého, když jsme někde mezi lidmi, jinde než pořád doma.