Vybíráme zájmové kroužky

V srpnu bude dceři 6 let, a to je doba nejen nástupu do 1. třídy (UŽ???!!!), ale obvykle také období, kdy děti začínají navštěvovat první kroužky a zájmové činnosti. My jsme s dcerou začaly už v jejích 2 letech prvním kroužkem pro nejmenší – úžasnými pohybově-hudebně-tvořivými Hudbohrátkami pořádanými neméně úžasnou hudebnicí a učitelkou zpěvu Hankou Šmardovou v ZUŠ Oslavany a úspěšně v nich pokračujeme nyní i s druhorozeným. Další dva roky byly zlomové skrz školku, ale samozřejmě i kvůli covidu, takže na další kroužky přišlo až loni. Vlastně jsem se o kroužky začala zajímat jaksi na poslední chvíli v podstatě až začátkem školního roku, i když jsme se samozřejmě o tom, co by Gábinka chtěla nebo mohla, bavili už během prázdnin. Vůbec mi ale nedošlo, že do základních uměleckých škol se většinou konají přijímací zkoušky už na jaře předchozího školního roku, takže nyní je opravdu nejvyšší čas (pokud už není zase pozdě) začít hledat a zjišťovat možnosti ve vašem okolí. 

 

Nezapomínejme na sebe (a na partnera)

Víte, jak se pozná, že toho má člověk už nad hlavu a měl by zvolnit? Když zapomene na narozeniny toho nejbližšího člověka na světě – svého partnera. Ne, že bych úplně zapomněla, že je má, to samozřejmě ne. Pamatuji si datum, dokonce jsem ten den v práci ukládala soubor s aktuálním datem v názvu, takže jsem věděla, kolikátého je. Jen se mi to prostě jaksi nespojilo v hlavě. Měla jsem dojem, že to bude až později, během víkendu… Přispělo k tomu i to, že jsem čekala, až mi přijde rodičák, abych mohla koupit dárek a vybrat peníze do přáníčka… a asi jsem tak nějak v duchu počítala s tím, že popřeju, až budu dárek předávat.

Do toho plno práce v zaměstnání, obě děti celý den na krku, každodenní kolotoč, zrovna v ten den D jsme na sebe s dcerou zase křičely a odstartovaly hloubkový úklid domu, k tomu jsme přemýšlely, jaký dárek k jejím narozeninám ještě pořídíme jakože od partnerovy rodiny (narozeniny má dcera 5 dnů po něm), hlavou probíhaly myšlenky na oslavu – co vše připravit a nakoupit, do toho řeším neustále nějaké úpravy fotek a celorepublikové testování šátků a nosítek, jehož jsem správcem… Myšlenky na to, jak na tu naši šílenou dceru, která je chvíli milius a chvíli se chová jako pako, myšlenky na to, jak být lepší mámou a jak lépe zvládat úklid domácnosti… Prostě blázinec. 

Recenze: Fotokniha Professional Line od Saal digital

Kdo mě zná a sleduje můj osobní profil na Facebooku, ví, že jsem se v posledních měsících začala ve svém volném čase (pokud se tomu tak dá říkat :-D) věnovat fotografii. Máme doma zrcadlovku a mým snem už několik let bylo naučit se fotit s manuálním režimem. Od doby, co fotím ty své dětičky, tak tato touha narůstala a narůstala, až jsem se konečně před loňskými Vánoci rozhoupala, půjčila si od známé knihu, stáhla manuál k našemu foťáku, od Ježíška si přála předplatné grafického programu a vrhla jsem se na to. 

Naučit se ovládat manuální režim zase není taková věda, jak by se zdálo. Je důležité pochopit vztah tří veličin – clona, čas a ISO – které se vzájemně ovlivňují. O tom se dá najít spousta článků či YT videí na internetu, případně jsou skupinky na Facebooku zaměřené na amatérské fotografování, kde se občas i najde někdo ochotný, kdo vám poradí. Ve zkratce, ze začátku je člověk zmatený, ale postupně si s tím zkouší hrát, až to jednou tak nějak sepne. Nechci říct, že hned přesně vím, podle toho, jak je zrovna počasí, světlo a co fotím, jak foťák nastavit. Občas je potřeba nějak začít a po zkušebních fotkách hodnoty přeštelovat. Ale kdokoli by chtěl začít a bál se, že je to určitě moc složité a nemá na to schopnosti, nebojte se, naučit se to opravdu dá!

Silná individualita vs. organizované kroužky

Letos v létě oslavila dcera své druhé narozeniny, a tak jsem si říkala, že bude dobré, když začneme od září navštěvovat nějaký kroužek. Já jsem jako dítě chodila pořád někam – do kreslení, na flétnu, do keramiky, do dramaťáku, na šachy... Samozřejmě, že až později, myslím, že do kreslení jako svého prvního kroužku jsem začala chodit někdy okolo pěti let. Ale dnes mají malé děti mnohem více možností kde a jak se rozvíjet a věřím, že je důležité dítě do jakéhokoli zájmového kroužku přihlásit. Jednak si tam prohlubuje socializaci s vrstevníky, ale i s jinými dospělými, a druhak rozvíjí své více i méně vrozené předpoklady. 

A tak jsme v půlce září začaly každé pondělí dopoledne navštěvovat kroužek Hudbohrátky. I když má v názvu hudbu, není to jen o ní. Říkáme si básničky, maminky své děti vozí na padáku a zpívají jim přitom, občas se vytáhnou barevné střapce nastříhané z igelitových pytlíků nebo si děti kutálí s míčky či dřevěnými vajíčky, také jsme krmili namalovaného divočáka kaštánky a každou hodinu je běžnou součástí i tvoření – kreslení, malování, stříhání, lepení...