Vánoční roztomilost

V tomto předvánočním čase se musím podělit o jeden příběh. Veskrze se nejedná o nic světoborného, není to ani o pomoci nemocnému či chudému bližnímu svému, ale přece jen je to důkaz, že i dnes se můžeme setkat s lidmi, kterým nejde jen o peníze.

Jako dítě jsme doma měli jednu gramofonovou desku s krásnými vánočními písněmi od skupiny Heuréka. Dokud nám gramofon doma jel, byla nedílnou součástí našich Vánoc. Takže když jsem pak začala Vánoce slavit po svém, každý rok jsem se snažila tuto hudbu někde na internetu najít ke stáhnutí. Bohužel bezvýsledně. Jinak než na LP nikdy nevyšla a dosud nikdo koledy z desky nestáhl do mp3 a nepověsil na net.

Nevyžádaná pomoc

Dnes se mi v obchodě zase staly události, nad nimiž jsem se musela pousmát. Dokud nemáte dítě, jste každému putna. Ale jakmile jste těhotná nebo s sebou máte malého ďáblíka, najednou by se lidé přetrhli, aby vám pomohli. Ovšem většinou se jedná o pomoc, která pomocí vůbec není.

Už několikrát se mi u pokladen stalo, že když jsem s dítětem v nosítku na břiše skládala nákup na pás, chtěli mi nějací důchodci strašně pomoct skládat se mnou. Jenže přiznejme si, ve skládání nákupu chceme mít svůj systém. Pečivo k sobě, maso k sobě, zeleninu a ovoce k sobě, mezitím něco těžšího a něco lehčího na prostřídání, abych to mohla rovnou ládovat do tašek. (Nemáte to tak? Jsem sama ujetá?? :-D) Takže jakákoli nabídka pomoci u pásu ve mně spíše vyvolá dojem, že ty lidi za mnou jaksi strašně zdržuju, a proto mi chtějí pomoct, abych už vypadla. (Navíc nechci, aby někdo šahal na můj nákup.) Jsem paranoidní?