Příměstský tábor pro kontaktní rodiče s dětmi

 

V červenci jsme v našem regionu s dalšími maminkami z regio nosicí skupinky opět uspořádaly příměšťák, letos už popáté. Myslím, že podobný koncept tábora určeného vlastně spíš pro rodiče než pro děti, se nevidí zase tak často, proto nějak tentokrát cítím potřebu ho svým čtenářům posdílet. Věřím, že se někomu může takový tip hodit a že si z nás třeba vezme inspiraci podobnou akci ve svém okolí také uspořádat. 

Slavíme 4. narozeniny

Pro naši rodinu je srpen znamením dvojích narozenin – partnera a dcery. Je to neuvěřitelné, ale dcera už letos oslavila 4. narozeniny. Její rostoucí věk je vidět nejen na tom, že je šikovnější a umí víc věcí, ale přijde mi, že i v tom negativním slova smyslu – je čím dál drzejší a nezvladatelnější :-D Ale o tom dnes psát nechci… Jako už tradičně jsme narozeniny slavili s rodinou z obou stran a tentokrát vůbec nikdo nechyběl, takže nás bylo docela dost – 12 dospělých a 5 dětí včetně nejmladšího Adámka. Vzhledem k tomu, že ten bude slavit v září, nebyli jsme si jistí, zda oslavu letos neuspořádat pro oba zaráz, abychom to sfoukli jedním vrzem. Je mezi nimi přesně měsíc rozdíl. Přiznám se, že pořádat dvě oslavy tak brzy po sobě se mi moc nechtělo, ale zase mi přišlo líto o tu událost u syna přijít (mít stejnou vzpomínku na jeho 1. narozeniny včetně fotek, dortu apod. jako na první oslavu Gábinky). 

 

Ptali jsme se tedy Gábinky, jak by to chtěla, zda slavit společně s bráškou, nebo zvlášť. Nejprve říkala, že společně, ale pak si to zase rozmyslela a že chce mít oslavu jen sama pro sebe. A tak jsme se rozhodli, že ji uspořádáme jen jednu, pro Gabču, a pro syna letos tuto velkou celorodinnou nakonec vynecháme a spíše se setkáme s babičkami a dědou na samostatných návštěvách. Je fakt, že když je dítěti jeden rok, tak je mu to ještě úplně jedno, a jak to bude za rok, to uvidíme. Dort mu stejně udělám (zase patlací od Madame Coquette) a předám jen v našem úzkém rodinném kruhu. 

Maškarní karneval – předsálí pekla

Když máte děti, dříve či později vás neminou nejrůznější „povinné“ akce, jako například v tomto období oblíbený maškarní karneval. Ten v naší obci se konal včera. Byl pořádán místní MŠ a ZŠ a jeho první hodinka patřila vystoupení žáků školy i školky, kde se i naše malá velká slečna proměnila v mravenečka a spolu se svými spolužáky zatancovala na tři skladby. Celkem bylo těchto bloků vystoupení různých věkových kategorií a skupin asi šest nebo sedm, trvalo to hodinu. Přiznám se, že jakmile to začalo slavnostní promenádou a polonézou starších dětí, uvědomila jsem si, jak tam dcera za pár let bude také takto tančit a byla jsem z toho jakási naměkko. Ještě víc, než když pak došlo na ty malé školkáče.

Po vystoupeních přišel na řadu program prezentovaný dětským bavičem Pájou Chabičovským v doprovodu kouzelníka a dětské zpěvačky Kateřinou Kačulí Pokornou… (kdyby to někoho zajímalo, tak mrkněte na www.chabi.cz). Už když jsem viděla jejich plakát na nástěnce ve školce, tak jsem si říkala, co to bude. Řeknu to takhle… ty děti to bavilo. Dokonce i většinu dospělých…

Oslava 3. narozenin

V sobotu se u nás doma na zahradě konala už třetí narozeninová oslava naší Gábinky. Když se na toho našeho tvorečka dívám a listuju články zde na blogu i příspěvky, které vkládám na Facebookovou stránku blogu, je opravdu neuvěřitelné, jaký pokrok se za ten poslední rok, co rok, za posledního půl roku udál! Asi největší věc, již bych zmínila, je samostatnost – ještě na konci zimy měla problém si někde v herničce sama vyhrát, pořád mě tahala z hovoru s ostatními maminkami, že si musím hrát s ní. A letos jsem si mohla konečně na oslavě dovolit jen tak sedět a nestarat se, kde a co to dítě dělá. Což s mým břichem v 8. měsíci těhotenství je více než vítaná změna. I tak mi dala oslava docela zabrat a spát jsem šla totálně vyčerpaná.

Slavíme 2. narozeniny

Je to neuvěřitelné, ale 12. srpna byly naší holčičce už 2 roky. Narozeninový den si pravda moc neužila, protože jsme zrovna jeli z dovolené v Černé hoře domů do ČR. Naštěstí je ještě malá, aby jí to vadilo. Oslavu narozenin jsme stanovili na následující sobotu a stejně jako loni sezvali celou rodinu – tedy všechny babičky a dědy, strejdy, tetu a bratrance se sestřenicí. Je to vlastně jediná příležitost, kdy se scházíme takto všichni dohromady, a tudíž kdy se mají možnost mí a přitelovi rodiče trochu blíže poznat (loni tato hromadná seznamovačka proběhla poprvé). Gábinka má celkem tři babičky a tři dědy, protože naši jsou rozvedení a každý má svého partnera (pravda, mamčin přítel je v naší rodině teprve chvíli, tak si ještě na oslovení děda zcela nepřivykl :-)). 

V článku se dočtete, jaké jídlo jsem na tento slavnostní den připravila, jak se mi (ne)povedl dort a co za hračky malá dostala – třeba to někomu pomůže jako tip, jak připravit vaši oslavu narozenin nebo co pořídit za dary. 

Jak jsme (ne)svatbovaly

Tak, přišlo na lámání chleba. Byla jsem pozvaná na svatbu a rozhodla se ji podstoupit sama (bez partnera) s dcerou. Prozradím pointu: byl to horor! Zařekla jsem se, že příště, až někam takhle půjdu, tak sama. Ale pěkně po pořádku :-)

Ženil se jeden kamarád, takže jsme byli pozvaní celá parta přátel – divadelníků. Vzhledem k tomu, že partner svatby nijak zvlášť neprožívá, s mými kamarády se sice zná, ale nevídají se nijak často, a navíc potřebovali jeho rodiče pomoct s pracemi na domě, bylo jasné, že se mnou nepůjde. Obřad i večerní sláva se konaly v Brně, tedy přes 30 kilometrů od nás. Byly mezitím sice asi 4 hodiny volného času, ale upřímně, při té dálce by se mi jízda domů a pak zase zpět do Brna moc nevyplatila. A tak jsem brala s sebou rok a třičtvrtě starou dceru smířená s tím, že to budu muset nějak zvládnout.