Slavíme 2. narozeniny

Je to neuvěřitelné, ale 12. srpna byly naší holčičce už 2 roky. Narozeninový den si pravda moc neužila, protože jsme zrovna jeli z dovolené v Černé hoře domů do ČR. Naštěstí je ještě malá, aby jí to vadilo. Oslavu narozenin jsme stanovili na následující sobotu a stejně jako loni sezvali celou rodinu – tedy všechny babičky a dědy, strejdy, tetu a bratrance se sestřenicí. Je to vlastně jediná příležitost, kdy se scházíme takto všichni dohromady, a tudíž kdy se mají možnost mí a přitelovi rodiče trochu blíže poznat (loni tato hromadná seznamovačka proběhla poprvé). Gábinka má celkem tři babičky a tři dědy, protože naši jsou rozvedení a každý má svého partnera (pravda, mamčin přítel je v naší rodině teprve chvíli, tak si ještě na oslovení děda zcela nepřivykl :-)). 

V článku se dočtete, jaké jídlo jsem na tento slavnostní den připravila, jak se mi (ne)povedl dort a co za hračky malá dostala – třeba to někomu pomůže jako tip, jak připravit vaši oslavu narozenin nebo co pořídit za dary. 

Začnu tedy slavnostním menu. Vzhledem k tomu, že mám v rodině i jednoho vegana, bylo nutné namyslet i nějaká zeleninová jídla, která by zároveň zasytila. Rozhodla jsem se proto pro směs upečenou v troubě – brambory, červenou řepu, mrkev a petržel jsem oloupala, větší kusy nakrájela na menší, posolila, posypala tymiánem a přikryla alobalem a celé pekla asi hodinu a půl na 180°C. Možná by to chtělo ještě o chlup déle, tím, že plech byl opravdu plný, nebyla zelenina pěkně propečená s hnědou kůrčičkou, jako když jsem si ji jednou dělala jen pro nás s Gábi. Další zeleninové jídlo byl můj velice oblíbený teplý salát – cibule, paprika, cuketa, lilek, žampiony, olivový olej, trochu soli a sušená bazalka. Ingredience jsem orestovala na pánvi, doporučuji restovat zvlášť – cibulku pokrájenou na měsíčky zesklovatět, přidat žampiony a po chvíli i papriku. Jakmile ta dostatečně změkne, odložit vedle do pekáčku. Pak dát restovat cuketu a po chvilce lilek. Dřív jsem dělala vše v jedné pánvi a nejen, že se mi to tam pomalu ani nevešlo, ale ani jsem neodhadla časy potřebné na jednotlivé ingredience a nakonec tam vždy bylo něco až moc rozvařené. Proto je dobré to udělat po částech (každou část jsem v závěru posypala solí a bazalkou) a smíchat to až nakonec.

Dále jsme podávali kuřecí gyros, pár steaků z krkovičky v marinádě s medvědím česnekem, nějaké ty špekáčky, salát z pekingského zelí a rajčete s balzamikovým octem a samozřejmě i nějaké pochutiny na stůl typu brambůrky, Pombar, sušenky, oříšky... Měla jsem v plánu ještě i vynikající „jednohubky“ – ogrilované špalíčky balkánského sýru obalené v listech bazalky a zabalené v alobalu – ale nakonec jsem je už nestihla nachystat.

Dort jsem stejně jako loni chtěla udělat nějaký trochu zdravější. Pro přítele, který také slaví v srpnu, jsem měla objednaný klasický s marcipánem (hlavně proto, aby si mohli dát hosté ke kávě, oficiálně letos neslavil), ale pro Gábinku jsem chtěla zase spíše nějaký ovocný. Namyslela jsem si, že to bude piškotový korpus promazaný ovocným krémem z vykapaného jogurtu a nahoře pokladený jahodami a zalitý želatinou.

Na piškotový korpus jsem si našla recept na internetu. Ovšem řekla jsem si, že ho zkusím uzpůsobit a použít špaldovou mouku a třtinový cukr. Nevím, kde přesně se stala chyba, jestli ve výměně ingrediencí, v množství použitého cukru a mouky (které jsem dle článku určila podle hmotnosti vajec) nebo v postupu (v jiných receptech se cukr míchá s bílky, ne se žloutky), ale výsledné těsto bylo strašně husté a lepivé a po upečení tedy vůbec nebylo nadýchané. Každopádně nové se mi dělat nechtělo, a tak jsem ho i tak použila. Den předem jsem si nechala v ledničce vykapat velký bílý Choceňský jogurt. Mám na to koupená plátýnka od Tescomy na výrobu sýru; plátýnko vložím do sítka a to do hrnce. Vyliju jogurt, zakryju pokličkou a přes noc nechám pracovat – oddělí se poměrně hodně syrovátky – a výsledek je hustý „sýr“.  Ten jsem smíchala s rozmixovanými borůvkami a promazala jím jednotlivá patra a vršek piškotu. Nahoru jsem pak dort obskládala jahodami, původně jsem chtěla pokrýt celý vršek dortu, ale bohužel polovina balíčku jahod už byla plesnivá, tak mi nevyzbyly. Udělala jsem tam proto písmeno G z malin.

Výsledek jsem opět uzavřela do dortové formy a chtěla jsem vršek polít želatinou. Problém ovšem byl, že mi piškot při pečení nabyl tak, že uprostřed mi z formy přečuhoval. Další problém byl, že jsem použila málo plátků želatiny a výsledná tekutina mi tak vůbec nezhoustla a poté, co jsem ji nalila na dort, se prostě vpila do korpusu a ztratila se. Ti, kdo dort ochutnávali, ale tvrdili, že jim chutnalo a že možná díky tomu vpitému želé byl špaldový korpus aspoň o něco vláčnější. Hlavní ale bylo, že na pohled se Gábince líbil, že si na něm mohla sfouknout svíčku (což pilně trénovala už několik týdnů předem) a se sestřenicí z něj ojedly skoro všechno ovoce.

A co všechno malá dostala?

• Rostoucí židličku Hauck
• Elektronickou Albi tužku se třemi knížkami 
• Dvě balení plastelíny a příslušenství k tomu 
• Knihu Víš, co má v plíně myš? 
• Plastové krájecí ovoce na suchý zip 
• Skicák A3 s razítky a fixami (omyvatelnými) 
• Nosítko pro panenky 
• Softshellové kalhoty Unuo na podzimní válení se venku a další oblečení 
• Velký venkovní bublifuk 
• Panenku a látkovou kočičku 
• Gumového nafukovacího krokodýla do bazénu

Jako hostitelka jsem si oslavu ani moc nestihla užít. Jak jsem pořád běhala, aby měl každý co pít a jíst, a taky z čeho, tak jsem Gábinku dokonce zapomněla obléct do šatiček a celou oslavu byla jenom v plínce. Ale myslím, že hlavní je, že si to malá opravdu užila. Nezapomenu, jak všichni stáli v kruhu okolo ní a zpívali „Hodně štěstí, zdraví“ a „Gábi má narozeniny“ a jak koukala, co se to děje :-D Taky jsme vzadu na zahradě pro osvěžení napustili malý bazén, takže se mohla po blahopřáních s ostatními dětmi vykoupat a to bylo to hlavní.

Většina nových hraček už je uklizená, protože po několika dnech začala klasicky všechno rozhazovat, ale když si s ní hraju, tak plastelína i potřeby na malování sklízí asi nejvíce ohlasu. A samozřejmě bublifuk, tam jsem musela hned dokupovat náhradní tekutinu, protože ji děcka ještě ten samý den všechnu vycábraly. Na Albi tužku mi přijde ještě malá. Problém je, že si nenechá pořádně vysvětlit, jak se s ní zachází, to se vzteká, ale pak se opět vzteká v momentě, kdy to říká nebo hraje něco jiného, než ona chce. Taky se teprve učí poslouchat. Ovšem věřím, že do budoucna, až bude schopná udržet pozornost a reagovat na to, co tužka říká, to pro ni bude dobrá hračka.

A na závěr malá rekapitulace, co ta naše princezna ve 2 letech umí:

• Spojuje slova do vět (byť samozřejmě občas se špatným slovosledem a tvary slov) 
• Počítat od jedné do devíti (často nevím proč vynechá trojku) 
• Pozná napsanou 1 a 2 a písmeno U 
• Umí ukázat a říct, že jsou jí dva roky 
• Uklidit příbory do příborníku (lžičky na lžičky apod.) 
• Konečně chápe a baví ji hru typu přiřazování nebo vhazování podle barviček 
• Pozná základní tvary a umí je pojmenovat
• Velice ráda maluje, ať už barevnými propiskami, fixami nebo plakátovými barvami 
• Chápe zápor, a tedy se se mnou často a ráda hádá 
• Ráda opakuje slova, obzvláště ta sprostá 
• Sem tam se u ní objeví záchvěv úklidu (třeba když skládám hračky do krabice, tak přijde a skládá taky... ovšem často to pak zase rozsype, když se jí to z ruky nevezme včas) 
• Pohybovat se sama na zahradě, aniž by někam spadla nebo někam lezla :-D 
• Lézt po žebřících na skluzavku nebo do domečku v koruně stromu. Dolů pak skáče, takže je záhodno být nablízku.

A co naopak zatím nezvládáme?

• Chodit na nočník, nebo si vůbec říct, že se jí chce. Když je bez plíny, čurá kdekoli bez jakéhokoli upozornění a když tlačí bobo, tak z toho chytne hysterák, nesnáší pohled na něj. 
• Usínat bez prsa nebo alespoň bez přítomnosti maminky 
• Vůbec být delší dobu bez maminky - momentálně opět prožívá nějakou separační úzkost
• Napít se z hrníčku, aniž by její obsah nevylila (ať už omylem nebo schválně)
• Není vůbec trpělivá, takže když se jí něco nedaří, okamžitě začne vřískat a vším třískat 
• Poslední týden se nám objevil nešvar „to je MOJE“ a „to je FUJ“, což nezvládám hlavně já!