Tip na rodiný výlet: Stezka bosou nohou Schrattenberg - Valtice

Na sklonku prázdnin jsme se s rodinou konečně zase dostali na nějaký ten výlet. Mrzí mě, že nejezdíme častěji, jenže když má člověk dům se zahradou, jsou neustále na pořadu dne nějaké „důležitější“ věci. O víkendu člověk konečně stihne doma poklidit, posekat zahradu, něco opravit, navštívit někoho z rodiny, a tak podobně. Hlavně, když má člověk zahradu, tak stačí pár kroků a je na čerstvém vzduchu, ve vedrech se může zchladit v bazénu... prostě je to jiné, než když je člověk zavřený v městském bytě. Nehledě na to, že jakýkoli výlet (pokud opravdu člověk jen nejde do lesa s toasty z domova) stojí rodinu minimálně tisícovku – cesta, vstupné, oběd, parkování, případně nějaký suvenýr… člověk ani neví jak a utratí za jediný den docela dost peněz, nehledě na nervy, které musí řádně obrnit při cestování s malými dětmi :-D

Uplynulý týden jsme také jako jediný od jara měli všichni společně volno – já i partner jsme měli dovolenou, a tak jsme chtěli konečně někam vyrazit. Když přemýšlíme, kam vyjet, většinou ani moc nemáme představu. Je pravda, že se čtyřletým dítětem je nutné naplánovat něco ne moc náročného, něco, kde se i dítě zabaví, a ne, že jen pošlape 10 kilometrů na hrad nebo kopec nebo lesem (pamatuji se, jak jsme loni na Velikonoce šli na hrad Bítov a dcera se pořád ptala, jestli tam bude moct i skákat – myslela, že to bude skákací hrad :-D). Musí tam být zkrátka něco, co povýší nudu s rodiči na perfektní zábavu. 

Nezapomínejme na sebe (a na partnera)

Víte, jak se pozná, že toho má člověk už nad hlavu a měl by zvolnit? Když zapomene na narozeniny toho nejbližšího člověka na světě – svého partnera. Ne, že bych úplně zapomněla, že je má, to samozřejmě ne. Pamatuji si datum, dokonce jsem ten den v práci ukládala soubor s aktuálním datem v názvu, takže jsem věděla, kolikátého je. Jen se mi to prostě jaksi nespojilo v hlavě. Měla jsem dojem, že to bude až později, během víkendu… Přispělo k tomu i to, že jsem čekala, až mi přijde rodičák, abych mohla koupit dárek a vybrat peníze do přáníčka… a asi jsem tak nějak v duchu počítala s tím, že popřeju, až budu dárek předávat.

Do toho plno práce v zaměstnání, obě děti celý den na krku, každodenní kolotoč, zrovna v ten den D jsme na sebe s dcerou zase křičely a odstartovaly hloubkový úklid domu, k tomu jsme přemýšlely, jaký dárek k jejím narozeninám ještě pořídíme jakože od partnerovy rodiny (narozeniny má dcera 5 dnů po něm), hlavou probíhaly myšlenky na oslavu – co vše připravit a nakoupit, do toho řeším neustále nějaké úpravy fotek a celorepublikové testování šátků a nosítek, jehož jsem správcem… Myšlenky na to, jak na tu naši šílenou dceru, která je chvíli milius a chvíli se chová jako pako, myšlenky na to, jak být lepší mámou a jak lépe zvládat úklid domácnosti… Prostě blázinec. 

Tip na rodinný výlet: Zoo Ostrava

Zoo bývá oblíbeným cílem rodinných výletů. My jsme jich už procestovali po naší republice více, většinu tedy ještě jako bezdětný zamilovaný pár. Známe Lešnou, Dvůr Králové, Jihlavu, Hodonín i Prahu, kdysi jsem samozřejmě několikrát navštívila i tu nám polohou nejbližší – brněnskou. A tak jsme si letos říkali, že zkusíme zase nějakou novou, kde jsme ještě nebyli. Výběr padl na Ostravu.

Vypravili jsme se tam – blázni – v den, kdy hlásili první tropický den :-D Vstupenky jsme si zaplatili den předem skrze jejich webové stránky, neb ještě nebyla zcela uvolněna koronavirová opatření, ale když jsme tam přijeli a viděli ty davy, tak to možná bylo i zbytečné. Na druhé strany jsme jen u vchodu ukázali vstupenky v mobilu a hned nás pustili přes turnikety.

K moři s dvouleťačkou – 2. část (jak přežít dovolenou)

Přemýšlela jsem, jak pojmout tento článek. Nechtělo se mi detailně popisovat každý den naší dovolené (kdo by to taky četl, že jo), a tak jsem se rozhodla informace rozčlenit tématicky do bodů, které by vás snad mohly zajímat:

1. Jídlo u moře
2. Plavání
3. Výlety a nošení
4. Volný čas

K moři s dvouleťačkou – 1. část (cestování autem)

Už když bylo dceři 11 měsíců jsme se s ní odvážili na dovolenou na jih (psala jsem o tom tady) a letos jsme prostě zase k tomu moři chtěli. Doufali jsme, že ve dvou letech už to bude trochu lepší. A bylo? Jak se to vezme...

Asi největší strach jsme samozřejmě měli z cesty tam a zpět. Letos jsme si jako cílovou destinaci vybrali Černou horu, takže téměř 1200 kilometrů. Samozřejmě, že jsem Gábinku na tuto cestu dopředu připravovala. Dívaly jsme se doma na fotky z loňské dovolené a vysvětlovala jsem, že zase pojedeme k moři, ale že to je hrozně daleko a budeme muset dlouho sedět v autě, než tam dojedeme. Ptala jsem se jí, jestli to zvládne a tvrdila mi, že ano.

Cestování s miminem

Prvních asi 8 měsíců jsme dceru vozili v klasickém vajíčku, které jsme koupili spolu s kočárkem. Jak dcera rostla, začali jsme bádat nad tím, jakou sedačku pořídit potom. Měla jsem nějakou zamluvenou od kamarádky, tvrdila mi, že v ní vozila děti od doby, co začaly sedět, ale když jsem ji pak viděla, moc se mi to nezdálo. Byla obyčejná posměrná a byl to už dost rovný sed. Nějak jsem si neuměla představit, že do ní posadím dítě v 9 měsících.

Zrovna v té době jsem v nějaké diskuzi narazila na odkaz na web petsvestek.cz a Facebookovou skupinu Děti proti směru. Dozvěděla jsem se, že daleko bezpečnější je vozit dítě proti směru jízdy, a to ideálně alespoň do 4 let věku dítěte. Ve Švédsku, i když to nemají zakotveno v zákoně, všechny rodiče takto své děti vozí. A tak jsem doma oznámila, že budeme kupovat protisměrnou sedačku. Jenže jakou? Ty nejuznávanější značky, které dopadly v německých ADAC testech nejlépe (Klippan, Romer Britax, Besafe...) nám přišly hodně drahé. Samozřejmě, že pokud jde o bezpečnost dětí, člověk by se na cenu neměl ohlížet, ale zrovna v té době byl 6000 maximální strop, který jsme si mohli dovolit za autosedačku dát. Nakonec to vyhrála sedačka Joie Every Stage (s upevněním na pásy), která je pro kategorii 0-36 kg, měla by tedy teoreticky vydržet až snad do nějakých 14 let. Je pravda, že se sedačky s takto velkým rozpětím moc nedoporučují, právě proto, že tím, jak jsou univerzální, nemusí pak 100% správně sedět.