pátek 2. října 2020

Rizoto se špenátem, pórkem a tuňákem

 


Taky máte dojem, že občas ty největší kuchařské perly vzniknou v momentě, kdy doma už skoro nic nemáte a prostě jen tak smícháte zbytky, které se vám dlouho válí ve špajzu? No dobře, nevím, jestli byl včerejší oběd opravdu „perlou“, ale musím říct, že vzniklo velice chutné jídlo. Roční syn spořádal celou porci, kterou jsem mu dala (a dcera? Darmo mluvit... :-D). 

pondělí 28. září 2020

Bachovky – instantní zázrak v kapkách

Jednou z věcí, o kterých jsem po narození dcery slyšela prvně, byly tzv. bachovky, aneb Bachovy květové esence. Když jsem na ten název v některé diskuzi narazila poprvé, tak nějak jsem nevěděla, co si o tom myslet. Bachovky byly častou radou na neduhy se špatným dětským spánkem, ale i třeba na problémy s přílišnými projevy dětských emocí. Říkala jsem si, co to zase je, podobně jako homeopatikům jsem tomu tak úplně nevěřila, i když jsem koketovala s myšlenkou, že bych to ráda někdy vyzkoušela, abych se přesvědčila, jestli je to opravdu takový zázrak, jak se o nich psalo.

 
Poprvé jsem měla příležitost bachovky vyzkoušet před druhým porodem. Letmo jsem se o tom zmínila již před necelým rokem v mém článku o porodu. Když mi tehdy oznámili, že mám podstoupit oxytocinový test a případně by se pak porod vyvolával, fakt jsem měla strach, nebo spíš jsem byla zoufalá z toho, že jsem se nedokázala rozhodnout, zda doktory poslechnout, nebo věřit tomu, že vše proběhne přirozeně a počkat, až porod přijde sám od sebe. Konzultovala jsem tehdy svoji situaci s jinými maminkami na Facebooku, a také přes soukromou zprávu se svojí známou MUDr. Lenkou Danielovou, která se mimo jiné zabývá právě bachovkami. Navrhla mi, že by mi namíchala krizové kapky na míru, které by mi měly pomoci snížit strach z následků rozhodnutí, ať už by bylo jakékoli, pomoci s nerozhodností, a také s komunikací s autoritami, zkrátka které by mi měly pomoci zbavit se nervozity a nastolit duševní klid. 

úterý 1. září 2020

Tip na rodiný výlet: Stezka bosou nohou Schrattenberg - Valtice


Na sklonku prázdnin jsme se s rodinou konečně zase dostali na nějaký ten výlet. Mrzí mě, že nejezdíme častěji, jenže když má člověk dům se zahradou, jsou neustále na pořadu dne nějaké „důležitější“ věci. O víkendu člověk konečně stihne doma poklidit, posekat zahradu, něco opravit, navštívit někoho z rodiny, a tak podobně. Hlavně, když má člověk zahradu, tak stačí pár kroků a je na čerstvém vzduchu, ve vedrech se může zchladit v bazénu... prostě je to jiné, než když je člověk zavřený v městském bytě. Nehledě na to, že jakýkoli výlet (pokud opravdu člověk jen nejde do lesa s toasty z domova) stojí rodinu minimálně tisícovku – cesta, vstupné, oběd, parkování, případně nějaký suvenýr… člověk ani neví jak a utratí za jediný den docela dost peněz, nehledě na nervy, které musí řádně obrnit při cestování s malými dětmi :-D

Uplynulý týden jsme také jako jediný od jara měli všichni společně volno – já i partner jsme měli dovolenou, a tak jsme chtěli konečně někam vyrazit. Když přemýšlíme, kam vyjet, většinou ani moc nemáme představu. Je pravda, že se čtyřletým dítětem je nutné naplánovat něco ne moc náročného, něco, kde se i dítě zabaví, a ne, že jen pošlape 10 kilometrů na hrad nebo kopec nebo lesem (pamatuji se, jak jsme loni na Velikonoce šli na hrad Bítov a dcera se pořád ptala, jestli tam bude moct i skákat – myslela, že to bude skákací hrad :-D). Musí tam být zkrátka něco, co povýší nudu s rodiči na perfektní zábavu. 

sobota 22. srpna 2020

Slavíme 4. narozeniny

Pro naši rodinu je srpen znamením dvojích narozenin – partnera a dcery. Je to neuvěřitelné, ale dcera už letos oslavila 4. narozeniny. Její rostoucí věk je vidět nejen na tom, že je šikovnější a umí víc věcí, ale přijde mi, že i v tom negativním slova smyslu – je čím dál drzejší a nezvladatelnější :-D Ale o tom dnes psát nechci… Jako už tradičně jsme narozeniny slavili s rodinou z obou stran a tentokrát vůbec nikdo nechyběl, takže nás bylo docela dost – 12 dospělých a 5 dětí včetně nejmladšího Adámka. Vzhledem k tomu, že ten bude slavit v září, nebyli jsme si jistí, zda oslavu letos neuspořádat pro oba zaráz, abychom to sfoukli jedním vrzem. Je mezi nimi přesně měsíc rozdíl. Přiznám se, že pořádat dvě oslavy tak brzy po sobě se mi moc nechtělo, ale zase mi přišlo líto o tu událost u syna přijít (mít stejnou vzpomínku na jeho 1. narozeniny včetně fotek, dortu apod. jako na první oslavu Gábinky). 

 


Ptali jsme se tedy Gábinky, jak by to chtěla, zda slavit společně s bráškou, nebo zvlášť. Nejprve říkala, že společně, ale pak si to zase rozmyslela a že chce mít oslavu jen sama pro sebe. A tak jsme se rozhodli, že ji uspořádáme jen jednu, pro Gabču, a pro syna letos tuto velkou celorodinnou nakonec vynecháme a spíše se setkáme s babičkami a dědou na samostatných návštěvách. Je fakt, že když je dítěti jeden rok, tak je mu to ještě úplně jedno, a jak to bude za rok, to uvidíme. Dort mu stejně udělám (zase patlací od Madame Coquette) a předám jen v našem úzkém rodinném kruhu. 

pondělí 10. srpna 2020

Nezapomínejme na sebe (a na partnera)

Víte, jak se pozná, že toho má člověk už nad hlavu a měl by zvolnit? Když zapomene na narozeniny toho nejbližšího člověka na světě – svého partnera. Ne, že bych úplně zapomněla, že je má, to samozřejmě ne. Pamatuji si datum, dokonce jsem ten den v práci ukládala soubor s aktuálním datem v názvu, takže jsem věděla, kolikátého je. Jen se mi to prostě jaksi nespojilo v hlavě. Měla jsem dojem, že to bude až později, během víkendu… Přispělo k tomu i to, že jsem čekala, až mi přijde rodičák, abych mohla koupit dárek a vybrat peníze do přáníčka… a asi jsem tak nějak v duchu počítala s tím, že popřeju, až budu dárek předávat.

Do toho plno práce v zaměstnání, obě děti celý den na krku, každodenní kolotoč, zrovna v ten den D jsme na sebe s dcerou zase křičely a odstartovaly hloubkový úklid domu, k tomu jsme přemýšlely, jaký dárek k jejím narozeninám ještě pořídíme jakože od partnerovy rodiny (narozeniny má dcera 5 dnů po něm), hlavou probíhaly myšlenky na oslavu – co vše připravit a nakoupit, do toho řeším neustále nějaké úpravy fotek a celorepublikové testování šátků a nosítek, jehož jsem správcem… Myšlenky na to, jak na tu naši šílenou dceru, která je chvíli milius a chvíli se chová jako pako, myšlenky na to, jak být lepší mámou a jak lépe zvládat úklid domácnosti… Prostě blázinec. 

sobota 11. července 2020

Jak jsme (ne)přežili dceřin nástup do školky


Tak na tento článek se už chystám opravdu hodně dlouho, ale vždy, když jsem jej začala chtít psát, jaksi se mi zdálo, že vlastně ještě není ten správný čas, že nevím, jestli úplně dokážu zhodnotit, jak se nám to vlastně podařilo. Ale teď je tady najednou červenec, zápisy do školek jsou za námi, všichni už zcela jistě mají doma rozhodnutí o (ne)přijetí a zanedlouho přijde ten den D, kdy malí tříleťáčci půjdou poprvé do předškolního zařízení.

první den

Musíme si uvědomit, že je to veliká změna v těch jejich zatím krátkých životech. Poprvé se budou muset pustit máminy sukně a tátovy ruky a vykročit do neznáma. Do nového prostředí, mezi cizí dospělé i bandu jiných dětí. Zní to děsivě, že? 

pátek 3. července 2020

Tip na rodinný výlet: Zoo Ostrava


Zoo bývá oblíbeným cílem rodinných výletů. My jsme jich už procestovali po naší republice více, většinu tedy ještě jako bezdětný zamilovaný pár. Známe Lešnou, Dvůr Králové, Jihlavu, Hodonín i Prahu, kdysi jsem samozřejmě několikrát navštívila i tu nám polohou nejbližší – brněnskou. A tak jsme si letos říkali, že zkusíme zase nějakou novou, kde jsme ještě nebyli. Výběr padl na Ostravu.


Vypravili jsme se tam – blázni – v den, kdy hlásili první tropický den :-D Vstupenky jsme si zaplatili den předem skrze jejich webové stránky, neb ještě nebyla zcela uvolněna koronavirová opatření, ale když jsme tam přijeli a viděli ty davy, tak to možná bylo i zbytečné. Na druhé strany jsme jen u vchodu ukázali vstupenky v mobilu a hned nás pustili přes turnikety.

neděle 21. června 2020

Recenze: Fotokniha Professional Line od Saal digital


Kdo mě zná a sleduje můj osobní profil na Facebooku, ví, že jsem se v posledních měsících začala ve svém volném čase (pokud se tomu tak dá říkat :-D) věnovat fotografii. Máme doma zrcadlovku a mým snem už několik let bylo naučit se fotit s manuálním režimem. Od doby, co fotím ty své dětičky, tak tato touha narůstala a narůstala, až jsem se konečně před loňskými Vánoci rozhoupala, půjčila si od známé knihu, stáhla manuál k našemu foťáku, od Ježíška si přála předplatné grafického programu a vrhla jsem se na to. 



Naučit se ovládat manuální režim zase není taková věda, jak by se zdálo. Je důležité pochopit vztah tří veličin – clona, čas a ISO – které se vzájemně ovlivňují. O tom se dá najít spousta článků či YT videí na internetu, případně jsou skupinky na Facebooku zaměřené na amatérské fotografování, kde se občas i najde někdo ochotný, kdo vám poradí. Ve zkratce, ze začátku je člověk zmatený, ale postupně si s tím zkouší hrát, až to jednou tak nějak sepne. Nechci říct, že hned přesně vím, podle toho, jak je zrovna počasí, světlo a co fotím, jak foťák nastavit. Občas je potřeba nějak začít a po zkušebních fotkách hodnoty přeštelovat. Ale kdokoli by chtěl začít a bál se, že je to určitě moc složité a nemá na to schopnosti, nebojte se, naučit se to opravdu dá!

čtvrtek 21. května 2020

Kožní problémy


Říká se nikdy neříkej nikdy, nebo také neříkej hop, dokud nepřeskočíš, nicméně i tak musím říct (a zaťukat na dřevo), že jsem ráda, že ani jedno z mých dětí jako miminko netrpělo (netrpí) na žádné kožní problémy. V podstatě kromě občasného lehkého opruzení zadečku hlavně u dcery a seborey u obou dětí, jsem nikdy nemusela nic řešit, až na 6. nemoc (která se ale nijak neléčí a vyrážka odezní po pár dnech sama). Až poslední dobou (cca ve třech a půl letech) se objevila dceři zvláštní „cestička“ z ložisek nějaké vyrážky vedoucí od pupíku na záda. Všimli jsme si toho při koupání, nesvědilo jí to, a tak jsme se snažili to promazávat olejíčkem, později dětským tělovým krémem a jinak jsme to neřešili. Ovšem když to ani po dvou, třech měsících nemizelo, zeptala jsem se na vyrážku naší pediatry. Předepsala nám sírovou mast, která se používá jak na atopické a podobné problémy, tak i na kožní svrab. Po použítí vyrážka úplně vybledla, ale zůstala stále trochu patrná. Doktorka nám neřekla, co by to mohlo být, myslím si, že sama úplně nevěděla a prý uvidíme podle výsledku, zda se máme objednat někam na kožní nebo ne.

Přiznám se, že návštěvy lékařů moc nemusím, no, kdo taky ano, takže jsem na poslední prohlídce syna, kde byla dcera s námi, už o vyrážce nemluvila (máme novou paní doktorku, takže se ani neptala). Osobně si myslím, že se jedná o kvasinku, na niž je podle informací, co jsem vyčetla na internetu, nejlepší omezit sacharidy (snažíme se, i když pořád jich do sebe asi naláduje během dne dost) a nasadit Hylak forte (který mi odmítla pít). Tak uvidíme, zatím to vypadá, že už se vyrážka nezhoršuje, třeba stopy po ní časem vymizí úplně.

úterý 5. května 2020

Zeleninové bulguroto s anglickou slaninou


Máme za sebou prodloužený víkend, takže bylo potřeba namyslet tři obědy pro celou rodinu namísto dvou, a navíc nějaké levnější, protože poslední dobou za nákupy utrácím hříšné peníze a chtěla jsem to tedy tentokrát trochu ukočírovat. Říkala jsem si, že dlouho jsme neměli nějaké zeleninové rizoto, ale nakonec, vzhledem k tomu, že rýži jíme poměrně často, jsem ji zaměnila za bulgur. Nakonec jsem se rozhodla do něj přidat i zbytek anglické slaniny, co jsme měli v ledničce z minulého týdne, aby to bylo aspoň trochu masové ;-) A myslím, že výsledek opravdu chuťově stál za to.