Taky máte dojem, že občas ty největší kuchařské perly vzniknou v momentě, kdy doma už skoro nic nemáte a prostě jen tak smícháte zbytky, které se vám dlouho válí ve špajzu? No dobře, nevím, jestli byl včerejší oběd opravdu „perlou“, ale musím říct, že vzniklo velice chutné jídlo. Roční syn spořádal celou porci, kterou jsem mu dala (a dcera? Darmo mluvit... :-D).
Pro naši rodinu je srpen znamením dvojích narozenin – partnera a dcery. Je to neuvěřitelné, ale dcera už letos oslavila 4. narozeniny. Její rostoucí věk je vidět nejen na tom, že je šikovnější a umí víc věcí, ale přijde mi, že i v tom negativním slova smyslu – je čím dál drzejší a nezvladatelnější :-D Ale o tom dnes psát nechci… Jako už tradičně jsme narozeniny slavili s rodinou z obou stran a tentokrát vůbec nikdo nechyběl, takže nás bylo docela dost – 12 dospělých a 5 dětí včetně nejmladšího Adámka. Vzhledem k tomu, že ten bude slavit v září, nebyli jsme si jistí, zda oslavu letos neuspořádat pro oba zaráz, abychom to sfoukli jedním vrzem. Je mezi nimi přesně měsíc rozdíl. Přiznám se, že pořádat dvě oslavy tak brzy po sobě se mi moc nechtělo, ale zase mi přišlo líto o tu událost u syna přijít (mít stejnou vzpomínku na jeho 1. narozeniny včetně fotek, dortu apod. jako na první oslavu Gábinky).
Ptali jsme se tedy Gábinky, jak by to chtěla, zda slavit společně s bráškou, nebo zvlášť. Nejprve říkala, že společně, ale pak si to zase rozmyslela a že chce mít oslavu jen sama pro sebe. A tak jsme se rozhodli, že ji uspořádáme jen jednu, pro Gabču, a pro syna letos tuto velkou celorodinnou nakonec vynecháme a spíše se setkáme s babičkami a dědou na samostatných návštěvách. Je fakt, že když je dítěti jeden rok, tak je mu to ještě úplně jedno, a jak to bude za rok, to uvidíme. Dort mu stejně udělám (zase patlací od Madame Coquette) a předám jen v našem úzkém rodinném kruhu.
