Tip na rodinný výlet: Zoo Ostrava

Zoo bývá oblíbeným cílem rodinných výletů. My jsme jich už procestovali po naší republice více, většinu tedy ještě jako bezdětný zamilovaný pár. Známe Lešnou, Dvůr Králové, Jihlavu, Hodonín i Prahu, kdysi jsem samozřejmě několikrát navštívila i tu nám polohou nejbližší – brněnskou. A tak jsme si letos říkali, že zkusíme zase nějakou novou, kde jsme ještě nebyli. Výběr padl na Ostravu.

Vypravili jsme se tam – blázni – v den, kdy hlásili první tropický den :-D Vstupenky jsme si zaplatili den předem skrze jejich webové stránky, neb ještě nebyla zcela uvolněna koronavirová opatření, ale když jsme tam přijeli a viděli ty davy, tak to možná bylo i zbytečné. Na druhé strany jsme jen u vchodu ukázali vstupenky v mobilu a hned nás pustili přes turnikety.

K moři s dvouleťačkou – 2. část (jak přežít dovolenou)

Přemýšlela jsem, jak pojmout tento článek. Nechtělo se mi detailně popisovat každý den naší dovolené (kdo by to taky četl, že jo), a tak jsem se rozhodla informace rozčlenit tématicky do bodů, které by vás snad mohly zajímat:

1. Jídlo u moře
2. Plavání
3. Výlety a nošení
4. Volný čas

K moři s dvouleťačkou – 1. část (cestování autem)

Už když bylo dceři 11 měsíců jsme se s ní odvážili na dovolenou na jih (psala jsem o tom tady) a letos jsme prostě zase k tomu moři chtěli. Doufali jsme, že ve dvou letech už to bude trochu lepší. A bylo? Jak se to vezme...

Asi největší strach jsme samozřejmě měli z cesty tam a zpět. Letos jsme si jako cílovou destinaci vybrali Černou horu, takže téměř 1200 kilometrů. Samozřejmě, že jsem Gábinku na tuto cestu dopředu připravovala. Dívaly jsme se doma na fotky z loňské dovolené a vysvětlovala jsem, že zase pojedeme k moři, ale že to je hrozně daleko a budeme muset dlouho sedět v autě, než tam dojedeme. Ptala jsem se jí, jestli to zvládne a tvrdila mi, že ano.

S dítětem na kole

O víkendu jsme poprvé jako rodina vyrazili na kolech. Já jsem na kolo sedla po třech letech a naše Gábi poprvé v životě. A tak mě napadlo o tom sepsat článek.

Sedačku na kolo vybíral chlap, ale co jsem pak četla diskuze na internetu, myslím, že vybral dobře. Koupili jsme Hamax Siesta, je polohovatelná pro případ, že by se v ní dítěti chtělo spát, má výškově nastavitelné opěrky nohou s upevněním chodidla, a hlavně se dá namontovat přímo na rám kola. Více o ní si můžete přečíst například na serveru Svět Outdooru zde.

Cestování s miminem

Prvních asi 8 měsíců jsme dceru vozili v klasickém vajíčku, které jsme koupili spolu s kočárkem. Jak dcera rostla, začali jsme bádat nad tím, jakou sedačku pořídit potom. Měla jsem nějakou zamluvenou od kamarádky, tvrdila mi, že v ní vozila děti od doby, co začaly sedět, ale když jsem ji pak viděla, moc se mi to nezdálo. Byla obyčejná posměrná a byl to už dost rovný sed. Nějak jsem si neuměla představit, že do ní posadím dítě v 9 měsících.

Zrovna v té době jsem v nějaké diskuzi narazila na odkaz na web petsvestek.cz a Facebookovou skupinu Děti proti směru. Dozvěděla jsem se, že daleko bezpečnější je vozit dítě proti směru jízdy, a to ideálně alespoň do 4 let věku dítěte. Ve Švédsku, i když to nemají zakotveno v zákoně, všechny rodiče takto své děti vozí. A tak jsem doma oznámila, že budeme kupovat protisměrnou sedačku. Jenže jakou? Ty nejuznávanější značky, které dopadly v německých ADAC testech nejlépe (Klippan, Romer Britax, Besafe...) nám přišly hodně drahé. Samozřejmě, že pokud jde o bezpečnost dětí, člověk by se na cenu neměl ohlížet, ale zrovna v té době byl 6000 maximální strop, který jsme si mohli dovolit za autosedačku dát. Nakonec to vyhrála sedačka Joie Every Stage (s upevněním na pásy), která je pro kategorii 0-36 kg, měla by tedy teoreticky vydržet až snad do nějakých 14 let. Je pravda, že se sedačky s takto velkým rozpětím moc nedoporučují, právě proto, že tím, jak jsou univerzální, nemusí pak 100% správně sedět.