Maškarní karneval – předsálí pekla

Když máte děti, dříve či později vás neminou nejrůznější „povinné“ akce, jako například v tomto období oblíbený maškarní karneval. Ten v naší obci se konal včera. Byl pořádán místní MŠ a ZŠ a jeho první hodinka patřila vystoupení žáků školy i školky, kde se i naše malá velká slečna proměnila v mravenečka a spolu se svými spolužáky zatancovala na tři skladby. Celkem bylo těchto bloků vystoupení různých věkových kategorií a skupin asi šest nebo sedm, trvalo to hodinu. Přiznám se, že jakmile to začalo slavnostní promenádou a polonézou starších dětí, uvědomila jsem si, jak tam dcera za pár let bude také takto tančit a byla jsem z toho jakási naměkko. Ještě víc, než když pak došlo na ty malé školkáče.

Po vystoupeních přišel na řadu program prezentovaný dětským bavičem Pájou Chabičovským v doprovodu kouzelníka a dětské zpěvačky Kateřinou Kačulí Pokornou… (kdyby to někoho zajímalo, tak mrkněte na www.chabi.cz). Už když jsem viděla jejich plakát na nástěnce ve školce, tak jsem si říkala, co to bude. Řeknu to takhle… ty děti to bavilo. Dokonce i většinu dospělých…

Novoroční rozjímání o mém obyčejném životě

Dnešní článek bude trochu jiný. Bude o mně jako o ženě, o člověku, nikoli (pouze) o matce. O tom, jak vnímám svůj život a úspěchy, kde si stojím a zda mám nějaké sny. Asi nový rok, poporodní hormony, „nuda“ na mateřské nebo bůh ví co mě přimělo o těchto věcech uvažovat. Ne, že bych na to myslela dnes a denně, ale zkrátka mě napadlo to zkusit hodit na papír. Respektive do počítače.

Čím začít? Asi tím, že vnímám svůj život jako šťastný. Docílila jsem toho, co jsem tak nějak podvědomě vždycky chtěla – domov, rodinu, dobrou práci. Mám úžasné a krásné děti, hodného a tolerantního partnera, pěkný dům, vlastní auto, zaměstnání, které mě naplňuje a pasuje mi. Potud dobrý.

Proč tedy tento článek? Protože i přes tyto věci je vždycky něco, co by člověk chtěl dál. Nějaké ty nenaplněné sny, ať už ty, které jsou pasé, tak ty, na nichž se dá ještě zamakat a splnit si je.