Novoroční rozjímání o mém obyčejném životě

Dnešní článek bude trochu jiný. Bude o mně jako o ženě, o člověku, nikoli (pouze) o matce. O tom, jak vnímám svůj život a úspěchy, kde si stojím a zda mám nějaké sny. Asi nový rok, poporodní hormony, „nuda“ na mateřské nebo bůh ví co mě přimělo o těchto věcech uvažovat. Ne, že bych na to myslela dnes a denně, ale zkrátka mě napadlo to zkusit hodit na papír. Respektive do počítače.

Čím začít? Asi tím, že vnímám svůj život jako šťastný. Docílila jsem toho, co jsem tak nějak podvědomě vždycky chtěla – domov, rodinu, dobrou práci. Mám úžasné a krásné děti, hodného a tolerantního partnera, pěkný dům, vlastní auto, zaměstnání, které mě naplňuje a pasuje mi. Potud dobrý.

Proč tedy tento článek? Protože i přes tyto věci je vždycky něco, co by člověk chtěl dál. Nějaké ty nenaplněné sny, ať už ty, které jsou pasé, tak ty, na nichž se dá ještě zamakat a splnit si je. 

Pasé už je pro mě asi herecká kariéra, o níž jsem snila ve svých -nácti letech. Na školu mě nevzali a já se smířila s tím, že budu účinkovat jen v lokálním amatérském souboru. Ale přece jen, ta touha dostat se třeba do nějakého filmu, nebo aspoň do blbého komparsu v televizním seriálu, tu je stále. Ale vemte si to, většinou se natáčí v Praze a okolí, i na castingy se musí jezdit tam a jak a kdy já se tam se dvěma dětmi dostanu, co? Naposledy jsem mohla využít nabídku na komparsní roli, která by dokonce mluvila, byla by skvěle zaplacená, ale mělo to háček – nahou scénu (samozřejmě). A na to tedy jsem zbabělec, bůh ví, co by to bylo za film (prý o životě malíře Egona Schielle, nějaká polská produkce, ale kdo ví, když to domlouváte a máte se definitivně rozhodnout přes telefon, žejo).

Další sen, který je vlastně pořád tak trochu v mé mysli a co jsem na mateřské, tak tím víc, že mám vůbec čas na to myslet, je podnikání. Hrozně moc bych si to chtěla vyzkoušet. No jo… jenže s čím?! A to je ten kámen úrazu. Nějaký e-shop? Jenže co bych prodávala? Chtělo by to něco, co není u nás jen tak lehce k dostání, s dovozem ze zahraničí třeba… jenže co? Nemám na nikoho venku pořádně kontakty a hlavně, abych mohla naplnit sklad, potřebuju co? Money. A to co? Nemám!

Co dál? Něco vyrábět rukama. Jasný, to by šlo. Jenže jsem na všechno tak trochu levá. Naučit se šít jsem zatím nenašla odvahu ani čas. Háčkovat sice umím, ale tím si prostě člověk nevydělá a že bych to chtěla dělat od rána do večera, tak to ani náhodou. Malovat? Neumím. Strašně mě láká naučít se šít barefoot boty, ale znám svoji zručnost a vím, že by to asi neklaplo. Těch nepovedených kousků a vyhozených peněz za materiál… už to vidím. 

Láká mě fotografování, jenže tam jsem na úplném začátku. Momentálně se snažím pochopit závislost pojmů ISO, clona a čas, čtu si o kompozici, přeji si k blížícím se narozeninám program pro úpravu fotek, ale jestli toto někam povede, tak to bude ještě nějakou chvíli trvat a upřímně, myslím, že okolo sebe mám mnoho lepších fotografů, než sama kdy budu já.

Když to vezmu z druhé strany, co mě baví a v čem jsem opravdu dobrá, tak to je asi správná čeština (doufám) a MS Excel (řekněme pokročilá znalost – vzorečky, funkce, kontingenční tabulky, tvorba maker, ale i tak existují lidé, kteří tomu rozumí o hodně líp než já). Co s tím? Můžu dělat korektury textů, i když na to nemám žádný papír (např. vystudovanou češtinu). Můžu tvořit nějaké jednoduché excelovské prográmky, ale… jak sehnat někoho, kdo něco takového potřebuje, že jo…

Taky pořád přemýšlím, zda bych mohla rozjet něco ve spojitosti s dětmi, vymyslet nějakou jedinečnou hračku, pomůcku, vzdělávací aktivitu, společenskou hru… Jenže zase mi chybí ten nápad, nejsem holt asi až tak úžasně kreativní matka, jak bych na to potřebovala být.

A tak mi nezbývá, než se smířit se svým obyčejným životem a vrátit se zpět do mé práce v korporátu. Ne, že by mi to vadilo, jak jsem psala, moje zaměstnání mě baví a naplňuje, a dokonce mi vyhovuje právě i být zaměstnána ve velké nadnárodní korporaci. A kdoví, je mi teprve 35, třeba to jednou klapne a docvakne, zapadne vše na své místo a já se vydám vstříc nějakému dobrodružství v podobě práce sama na sebe. Uvidíme.

A co vy, jaké máte sny?

PS: Kdo touží objevit v sobě to, v čem je opravdu dobrý a co by mohl dělat, doporučuji knihu Jak dělat co vás baví a dostat za to zaplaceno od Johna Williamse. Když jsem měla krizi v předchozím zaměstnání a zoufale jsem odtam toužila vypadnout a dělat něco jiného, na doporučení kamarádky jsem si ji koupila a byť nedočetla celou, pomohla mi pomocí hravých cvičení pěkně si sesumírovat věci, které dělám ráda. Nedávno jsem našla deník, do něhož jsem si zapisovala poznámky na základě této knihy. A musím s úžasem konstatovat, že i když jsem si pak současnou práci našla víceméně náhodou, spousta z mých oblíbených činností z mého deníku se perfektně shoduje s tím mým „co mě baví, co mám ráda“. Tak to je super, ne?