Příměstský tábor pro kontaktní rodiče s dětmi

 

V červenci jsme v našem regionu s dalšími maminkami z regio nosicí skupinky opět uspořádaly příměšťák, letos už popáté. Myslím, že podobný koncept tábora určeného vlastně spíš pro rodiče než pro děti, se nevidí zase tak často, proto nějak tentokrát cítím potřebu ho svým čtenářům posdílet. Věřím, že se někomu může takový tip hodit a že si z nás třeba vezme inspiraci podobnou akci ve svém okolí také uspořádat. 

Tip na rodiný výlet: Stezka bosou nohou Schrattenberg - Valtice

Na sklonku prázdnin jsme se s rodinou konečně zase dostali na nějaký ten výlet. Mrzí mě, že nejezdíme častěji, jenže když má člověk dům se zahradou, jsou neustále na pořadu dne nějaké „důležitější“ věci. O víkendu člověk konečně stihne doma poklidit, posekat zahradu, něco opravit, navštívit někoho z rodiny, a tak podobně. Hlavně, když má člověk zahradu, tak stačí pár kroků a je na čerstvém vzduchu, ve vedrech se může zchladit v bazénu... prostě je to jiné, než když je člověk zavřený v městském bytě. Nehledě na to, že jakýkoli výlet (pokud opravdu člověk jen nejde do lesa s toasty z domova) stojí rodinu minimálně tisícovku – cesta, vstupné, oběd, parkování, případně nějaký suvenýr… člověk ani neví jak a utratí za jediný den docela dost peněz, nehledě na nervy, které musí řádně obrnit při cestování s malými dětmi :-D

Uplynulý týden jsme také jako jediný od jara měli všichni společně volno – já i partner jsme měli dovolenou, a tak jsme chtěli konečně někam vyrazit. Když přemýšlíme, kam vyjet, většinou ani moc nemáme představu. Je pravda, že se čtyřletým dítětem je nutné naplánovat něco ne moc náročného, něco, kde se i dítě zabaví, a ne, že jen pošlape 10 kilometrů na hrad nebo kopec nebo lesem (pamatuji se, jak jsme loni na Velikonoce šli na hrad Bítov a dcera se pořád ptala, jestli tam bude moct i skákat – myslela, že to bude skákací hrad :-D). Musí tam být zkrátka něco, co povýší nudu s rodiči na perfektní zábavu. 

K moři s dvouleťačkou – 2. část (jak přežít dovolenou)

Přemýšlela jsem, jak pojmout tento článek. Nechtělo se mi detailně popisovat každý den naší dovolené (kdo by to taky četl, že jo), a tak jsem se rozhodla informace rozčlenit tématicky do bodů, které by vás snad mohly zajímat:

1. Jídlo u moře
2. Plavání
3. Výlety a nošení
4. Volný čas

Výhody nošení dětí a něco o tom, jak poznat správné nosítko

Když si tak čtu svůj předchozí příspěvek, zjišťuju, že jsem vlastně nenapsala nic moc podstatného, abych přesvědčila váhavé mámy, proč vlastně by měly chtít své dítě nosit. A je jedno, zda se rozhodnou pro šátek, nebo sáhnou po „jednodušší“ variantě – po nosítku. Pojďme si tedy shrnout hlavní výhody nošení:

1. Je to úžasný pocit mít na hrudi své miminko, dívat se a poslouchat, jak ve spánku oddychuje. Při nošení to máte z první ruky. 
2. Většina miminek se u mámy uklidní a nepláče. Píšu většina, protože mám kamarádku, které syn poprvé usnul v nosítku asi v roce. Můžou v tom být různé důvody, ale prostě od malička nějak neměl rád sevření šátku, nosítko jakžtakž přijal, ale spíše jako chvilkovou kratochvíli. Takže ano, může se stát, že zrovna to vaše dítko bude vypadat, že se mu to nelíbí. Buď budete zkoušet a přijdete tomu (oba) na chuť, nebo ne, to už je na vás. 
3. Při správné poloze děťátka je nošení skvělou náhražkou třmínků a peřinek při špatném nálezu na kyčlích. A jaká je ta správná poloha? Viz druhá část článku. 
4. Když už dítko povyroste a chodíte s ním ven, můžete mu ukazovat věci okolo a opět z první ruky vidíte, jak se mu to líbí. Ten pohled zvídavých očí a úsměv, když uvidí třeba ptáčka je fakt boží.

Proč jsem se rozhodla nosit

Ještě než se dcera narodila, věděla jsem, že určitě chci vyzkoušet nošení v šátku. Upozorňuji, že jsem nikdy nebyla nějak extra bio, jím vše, co mi chutná, i když je to i celkem nezdravé, používám obyčejnou kupovanou drogerii, vlhčené ubrousky nepovažuji za extra zlo. Prostě obyčejná ženská. Nošení mě zaujalo už před několika lety, kdy manželka jednoho kamaráda s námi strávila s dítkem v šátku asi 2 hodiny a za celou tu dobu jsme o malém nevěděli. Byl to podzim, venku zima a on si spokojeně chrupal pod maminčinou bundou, prostě paráda. O pár let později nosila i další moje kamarádka a dočista ji to zachránilo, protože její syn byl prý velice plačtivé dítě. Já sice nevěděla, jestli dcera bude pohodář nebo ne, ale zkusit jsem to prostě chtěla. Když byl malé měsíc, odvážila jsem se vypravit se na regionání sraz nosících maminek (tzv. nosnic), abych se naučila vázat. Ještě v těhotenství jsem zakoupila velice výhodně (za 500 Kč) nějaký šátek, o němž jsem se domnívala, že mi určitě bude stačit, na co pořizovat dražší. No, to byla první chyba, že jsem si pořádně nezjistila, co vlastně kupuju. Byla to obyčejná metráž, značka Medley. Ivančické nosnice mě okamžitě poučily, že tento nákup bohužel nebyl šťastný a ukázaly mi vhodnější šátky, měly jich na srazu opravdu spousty a já jsem jen nevěřícně těkala očima od jednoho k druhému a nepamatovala si o nich polovinu věcí, kterou mi řekly. Takže to vezmu zkrátka: šátek musí být speciálně utkaný pro účely nošení dětí. Bývají tkané ze spousty různých materiálů, základem bývá bavlna, ale můžeme se setkat i s bambusem, konopím, se lnem, hedvábím, repreve (umělá tkanina) a spoustou dalších. Tkané jsou buď strojově nebo ručně (ty bývají dražší, ale není to vždy pravidlo). Podle konfekční velikosti se určuje, jak dlouhý šátek má být, aby stačil obmotat vás i dítko. A pak je obrovské množství různých značek, barev a vzorů. A v té záplavě si máte vybrat :-D