Vybíráme zájmové kroužky

V srpnu bude dceři 6 let, a to je doba nejen nástupu do 1. třídy (UŽ???!!!), ale obvykle také období, kdy děti začínají navštěvovat první kroužky a zájmové činnosti. My jsme s dcerou začaly už v jejích 2 letech prvním kroužkem pro nejmenší – úžasnými pohybově-hudebně-tvořivými Hudbohrátkami pořádanými neméně úžasnou hudebnicí a učitelkou zpěvu Hankou Šmardovou v ZUŠ Oslavany a úspěšně v nich pokračujeme nyní i s druhorozeným. Další dva roky byly zlomové skrz školku, ale samozřejmě i kvůli covidu, takže na další kroužky přišlo až loni. Vlastně jsem se o kroužky začala zajímat jaksi na poslední chvíli v podstatě až začátkem školního roku, i když jsme se samozřejmě o tom, co by Gábinka chtěla nebo mohla, bavili už během prázdnin. Vůbec mi ale nedošlo, že do základních uměleckých škol se většinou konají přijímací zkoušky už na jaře předchozího školního roku, takže nyní je opravdu nejvyšší čas (pokud už není zase pozdě) začít hledat a zjišťovat možnosti ve vašem okolí. 

 

Tip na rodinný výlet: zoopark a dinopark Vyškov

 

Jaro se blíží neúprosnými kroky a mě to víc a víc začíná táhnout ven. Věřím, že v tom nejsem sama, proto vám přináším tip na rodinný výlet do malé zoo a přidruženého dinoparku do Vyškova. My tento výlet absolvovali v srpnu loňského roku, ale ke zpracování fotek jsem se dostala až minulý měsíc, proto vám článek přináším s půlročním zpožděním. Věřím však, že je vhodná doba – teď, když se téměř zrušily veškerá covidová opatření a blíží se zase nejkrásnější roční období. 

Příměstský tábor pro kontaktní rodiče s dětmi

 

V červenci jsme v našem regionu s dalšími maminkami z regio nosicí skupinky opět uspořádaly příměšťák, letos už popáté. Myslím, že podobný koncept tábora určeného vlastně spíš pro rodiče než pro děti, se nevidí zase tak často, proto nějak tentokrát cítím potřebu ho svým čtenářům posdílet. Věřím, že se někomu může takový tip hodit a že si z nás třeba vezme inspiraci podobnou akci ve svém okolí také uspořádat. 

Tip na rodiný výlet: Stezka bosou nohou Schrattenberg - Valtice

Na sklonku prázdnin jsme se s rodinou konečně zase dostali na nějaký ten výlet. Mrzí mě, že nejezdíme častěji, jenže když má člověk dům se zahradou, jsou neustále na pořadu dne nějaké „důležitější“ věci. O víkendu člověk konečně stihne doma poklidit, posekat zahradu, něco opravit, navštívit někoho z rodiny, a tak podobně. Hlavně, když má člověk zahradu, tak stačí pár kroků a je na čerstvém vzduchu, ve vedrech se může zchladit v bazénu... prostě je to jiné, než když je člověk zavřený v městském bytě. Nehledě na to, že jakýkoli výlet (pokud opravdu člověk jen nejde do lesa s toasty z domova) stojí rodinu minimálně tisícovku – cesta, vstupné, oběd, parkování, případně nějaký suvenýr… člověk ani neví jak a utratí za jediný den docela dost peněz, nehledě na nervy, které musí řádně obrnit při cestování s malými dětmi :-D

Uplynulý týden jsme také jako jediný od jara měli všichni společně volno – já i partner jsme měli dovolenou, a tak jsme chtěli konečně někam vyrazit. Když přemýšlíme, kam vyjet, většinou ani moc nemáme představu. Je pravda, že se čtyřletým dítětem je nutné naplánovat něco ne moc náročného, něco, kde se i dítě zabaví, a ne, že jen pošlape 10 kilometrů na hrad nebo kopec nebo lesem (pamatuji se, jak jsme loni na Velikonoce šli na hrad Bítov a dcera se pořád ptala, jestli tam bude moct i skákat – myslela, že to bude skákací hrad :-D). Musí tam být zkrátka něco, co povýší nudu s rodiči na perfektní zábavu. 

Tip na rodinný výlet: Zoo Ostrava

Zoo bývá oblíbeným cílem rodinných výletů. My jsme jich už procestovali po naší republice více, většinu tedy ještě jako bezdětný zamilovaný pár. Známe Lešnou, Dvůr Králové, Jihlavu, Hodonín i Prahu, kdysi jsem samozřejmě několikrát navštívila i tu nám polohou nejbližší – brněnskou. A tak jsme si letos říkali, že zkusíme zase nějakou novou, kde jsme ještě nebyli. Výběr padl na Ostravu.

Vypravili jsme se tam – blázni – v den, kdy hlásili první tropický den :-D Vstupenky jsme si zaplatili den předem skrze jejich webové stránky, neb ještě nebyla zcela uvolněna koronavirová opatření, ale když jsme tam přijeli a viděli ty davy, tak to možná bylo i zbytečné. Na druhé strany jsme jen u vchodu ukázali vstupenky v mobilu a hned nás pustili přes turnikety.

Recenze: Fotokniha Professional Line od Saal digital

Kdo mě zná a sleduje můj osobní profil na Facebooku, ví, že jsem se v posledních měsících začala ve svém volném čase (pokud se tomu tak dá říkat :-D) věnovat fotografii. Máme doma zrcadlovku a mým snem už několik let bylo naučit se fotit s manuálním režimem. Od doby, co fotím ty své dětičky, tak tato touha narůstala a narůstala, až jsem se konečně před loňskými Vánoci rozhoupala, půjčila si od známé knihu, stáhla manuál k našemu foťáku, od Ježíška si přála předplatné grafického programu a vrhla jsem se na to. 

Naučit se ovládat manuální režim zase není taková věda, jak by se zdálo. Je důležité pochopit vztah tří veličin – clona, čas a ISO – které se vzájemně ovlivňují. O tom se dá najít spousta článků či YT videí na internetu, případně jsou skupinky na Facebooku zaměřené na amatérské fotografování, kde se občas i najde někdo ochotný, kdo vám poradí. Ve zkratce, ze začátku je člověk zmatený, ale postupně si s tím zkouší hrát, až to jednou tak nějak sepne. Nechci říct, že hned přesně vím, podle toho, jak je zrovna počasí, světlo a co fotím, jak foťák nastavit. Občas je potřeba nějak začít a po zkušebních fotkách hodnoty přeštelovat. Ale kdokoli by chtěl začít a bál se, že je to určitě moc složité a nemá na to schopnosti, nebojte se, naučit se to opravdu dá!

Modelína Silk Clay & Foam Clay

Dcera k nedávným třetím narozeninám dostala od babičky modelovací sadu na vytvarování jednorožce Silk Clay & Foam Clay. Jelikož jsem tento typ modelíny dosud neznala, byla jsem docela zvědavá, jak se nám s ní bude pracovat. A musím přiznat, že jsem z ní poměrně nadšená. Výrobce je dánská firma www.creotime.com (i když je to samozřejmě Made in China). Kromě již hotových sad pro výrobu konkrétních věcí je možné zakoupit i jednotlivé barvy v uzavíratelných kelímcích podobně jako například u velice „in“ plastelíny Play-Doh.

Lepíme nálepky

Posledního asi čtvrt roku u nás doma frčí nalepování. Mám pocit, že jsem už vykoupila nejbližší obchody ze všech nálepek, které byly pro dvouleté dítě vhodné. Jelikož věřím, že spousta dětí má podobnou zálibu, rozhodla jsem se sem hodit seznam toho, co už máme nalepeno a odkud jsme pořídili, pokud byste si nevěděli rady, kde co pořád shánět. 

Jak jsme prožili Vánoce + PF 2019

Na úvod článku musím podotknout, že předvánoční přípravy jsem letos vůbec nestíhala, takže poslední tři dny před Vánoci včetně Štědrého dne jsem opravdu kmitala. Ještě o půl čtvrté odpoledne na Štědrý den jsem umývala podlahy. Nakonec jsem ale byla spokojená, že se vše stihlo nachystat, zvládla jsem dokonce napéct 8 druhů cukroví, s čímž jsem ani nepočítala, a taky už druhým rokem vánočku. (Navíc mě to pečení letos i bavilo, a to je co říct!) Dárky jsem tentokrát balila hodně ve spěchu, protože doma nemůžu ani na chvilku odejít do jiné místnosti, aniž by mě ten náš ocásek nesledoval, takže jsem musela odpoledne vyslat tátu s dcerou na chvíli ven na procházku. Podle toho to taky vypadalo, i když se přiznám, že ani za jiných okolností perfektně zabalené úhledné balíčky nejsou mojí předností... Naštěstí zrovna tohle není pro dvouleté dítě to hlavní.

Silná individualita vs. organizované kroužky

Letos v létě oslavila dcera své druhé narozeniny, a tak jsem si říkala, že bude dobré, když začneme od září navštěvovat nějaký kroužek. Já jsem jako dítě chodila pořád někam – do kreslení, na flétnu, do keramiky, do dramaťáku, na šachy... Samozřejmě, že až později, myslím, že do kreslení jako svého prvního kroužku jsem začala chodit někdy okolo pěti let. Ale dnes mají malé děti mnohem více možností kde a jak se rozvíjet a věřím, že je důležité dítě do jakéhokoli zájmového kroužku přihlásit. Jednak si tam prohlubuje socializaci s vrstevníky, ale i s jinými dospělými, a druhak rozvíjí své více i méně vrozené předpoklady. 

A tak jsme v půlce září začaly každé pondělí dopoledne navštěvovat kroužek Hudbohrátky. I když má v názvu hudbu, není to jen o ní. Říkáme si básničky, maminky své děti vozí na padáku a zpívají jim přitom, občas se vytáhnou barevné střapce nastříhané z igelitových pytlíků nebo si děti kutálí s míčky či dřevěnými vajíčky, také jsme krmili namalovaného divočáka kaštánky a každou hodinu je běžnou součástí i tvoření – kreslení, malování, stříhání, lepení... 

K moři s dvouleťačkou – 2. část (jak přežít dovolenou)

Přemýšlela jsem, jak pojmout tento článek. Nechtělo se mi detailně popisovat každý den naší dovolené (kdo by to taky četl, že jo), a tak jsem se rozhodla informace rozčlenit tématicky do bodů, které by vás snad mohly zajímat:

1. Jídlo u moře
2. Plavání
3. Výlety a nošení
4. Volný čas

Malujeme

Poslední měsíc, dva začala dcera poznávat a pojmenovávat barvy, a tak jsem si řekla, že je asi načase se pořádně obout do nějakého toho kreslení a malování. Do té doby jsme zkoušely jen voskovky, o nichž jsem tu už kdysi psala (link zde), ale bylo to vždy jen pár čar a pak si s nimi Gábinka spíš hrála jiným způsobem (a dost je už zmasakrovala).

Nechtělo se mi ze začátku investovat do nějakých drahých speciálních barev, takže jsem začala testovat to, co jsem měla doma. 

Děti ve světě nových médií

Ať chceme nebo ne, média nás v dnešní době obklopují ze všech stran a je dost těžké jim odolat. Je samozřejmě jen na nás rodičích, jak je budou vnímat naše děti... no a později by to mělo být trochu i na učitelích ve škole, kde se již stále více s tabletem a počítačem běžně pracuje. Věřím, že pokud rodiče pouští televizi jednou za uherský rok, nebo ji doma dokonce vůbec nemají, ani děti se na ni nenavyknou dívat. To stejné s tablety, mobily a počítači. 

Já se přiznám, že jsem po této stránce velice konzumní člověk. Na mobilním Facebooku na mateřské visím denně, a to docela často. Mimo to pořád sedím i u počítače, kde tedy hlavně pracuju, ale jinak taky koukám na internet nebo řeším různé jiné věci. Na televizi jsem se dívala od dětství poměrně hodně. Pamatuju si takový záblesk z doby, kdy mi musely být snad tři roky a naši se doma dívali na Vinnetoua. Měla jsem přes postýlku hozenou takovou žlutou deku s hnědými květy, aby mě nerušili a já mohla spát, ale já jsem nespala a poodkrývala si tu deku a taky se dívala. Později jsme doma běžně trávili večery u televize a já to měla vždycky ráda, že se celá rodina sejdeme pohromadě a společně se na něco díváme. Vzpomínám, jak jsme na gymplu měli v jedné hodině odhadnout, kolik hodin týdně trávíme u televize a vím, že jsem na tom společně ještě s jedním spolužákem byla „nejhůř“.

S dítětem na kole

O víkendu jsme poprvé jako rodina vyrazili na kolech. Já jsem na kolo sedla po třech letech a naše Gábi poprvé v životě. A tak mě napadlo o tom sepsat článek.

Sedačku na kolo vybíral chlap, ale co jsem pak četla diskuze na internetu, myslím, že vybral dobře. Koupili jsme Hamax Siesta, je polohovatelná pro případ, že by se v ní dítěti chtělo spát, má výškově nastavitelné opěrky nohou s upevněním chodidla, a hlavně se dá namontovat přímo na rám kola. Více o ní si můžete přečíst například na serveru Svět Outdooru zde.

Když se řekne montessori...

Tento článek jsem prve chtěla pojmout jako obecné povídání o montessori, ale mám ho rozepsaný už skoro měsíc a nemůžu se nějak hnout dál. A tak to zkusím jinak. Navíc o principech Montessori pedagogiky najdete na internetu spoustu informací a určitě budou přesnější a úplnější, než bych vám mohla nabídnout já. A tak tento článek bude spíš souhrnem mých dojmů a zkušeností s montessori.

Poprvé jsem toto slovo slyšela už před několika lety, kdy mi kdosi říkal o školce, kde si děti samy chystají svačinu a po jídle si po sobě zase umyjí talířky. Přišlo mi to zajímavé, ale nijak víc jsem se po tom nepídila. Co se narodila dcera, začala jsem na „maminkovských“ internetových diskuzích tento pojem slýchat celkem často. 

Voskovky pro první malování (recenze)

Poměrně nedávno jsem dceři začala ukazovat a pojmenovávat barvy. Vedlo mě k tomu asi to, že jí babička dala pod stromeček leporelo Barvičky, kde každá stránka je věnována nějaké barvě, přičemž jsou na ní vždy vyobrazeny věci, zvířata či rostliny té dané barvy. Na zadní straně jsou pak nakreslené pastelky všech barev obsažených v knížce. Ani jsem netušila, že knížka dceru upoutá tak brzy.

Díky knížce se tak poprvé doslechla o pastelkách a když jsem koupila únorové číslo časopisu Puntík, kde byly na jedné stránce také nakreslené pastelky (jako výzva k tomu, abychom si na dané stránce vymalovaly šášu), rozhodla jsem se vytáhnout skutečné pastelky a ukázat dceři, jak se kreslí.

Plaváčci a hastrmánci

Ještě dřív, než se malá vůbec narodila jsem měla jasno v jednom – chci s ní chodit na kojenecké plavání. Je pravda, že to docela leze do peněz. Myslím, že dokonce chodíme na jedno z nejdražších plavání v okolí, na druhé straně ale máme v ceně kromě obvyklé půlhodiny plavání s instruktorkou ještě další půlhodinu, kterou můžeme strávit ve finské či parní sauně nebo ve vířivce. Na sauny moc nejsem (pro malé děti se stejně doporučuje pouze max. 3 minuty), a tak vždy míříme rovnou do krásně teplé vířivky. Je to jediný kroužek, který zatím s dcerou navštěvujeme a věřím, že má smysl, proto oželím i ty peníze.

Plavat se začíná od 6 měsíců a řekla bych, že opravdu čím dřív začnete chodit, tím lépe. Kamarádka se starším synem začala až v jeho myslím 13 nebo 15 měsících a říkala, že to bylo pozdě, že měl pak problémy s potápěním. My začaly v dubnu v 7 měsících, protože na přelomu února a března byla dcera nachlazená, tak aby se stačila dostatečně vykurýrovat.