Plaváčci a hastrmánci

Ještě dřív, než se malá vůbec narodila jsem měla jasno v jednom – chci s ní chodit na kojenecké plavání. Je pravda, že to docela leze do peněz. Myslím, že dokonce chodíme na jedno z nejdražších plavání v okolí, na druhé straně ale máme v ceně kromě obvyklé půlhodiny plavání s instruktorkou ještě další půlhodinu, kterou můžeme strávit ve finské či parní sauně nebo ve vířivce. Na sauny moc nejsem (pro malé děti se stejně doporučuje pouze max. 3 minuty), a tak vždy míříme rovnou do krásně teplé vířivky. Je to jediný kroužek, který zatím s dcerou navštěvujeme a věřím, že má smysl, proto oželím i ty peníze.

Plavat se začíná od 6 měsíců a řekla bych, že opravdu čím dřív začnete chodit, tím lépe. Kamarádka se starším synem začala až v jeho myslím 13 nebo 15 měsících a říkala, že to bylo pozdě, že měl pak problémy s potápěním. My začaly v dubnu v 7 měsících, protože na přelomu února a března byla dcera nachlazená, tak aby se stačila dostatečně vykurýrovat. 

Nejprve se děti učí zvykat si na vodu v obličeji, a to tím, že vymyslíte signálek, který dítěti řeknete a na to jim polijete hlavu vodou (třeba z kelímku). Nejčastěji je to oslovení a nějaké slovo k tomu, například „Gábinko, voda!“. Já jsem zvolila „Gábinko, vodička!“, protože jsem se bála, aby ji nemátlo, když řeknu voda v jiném kontextu, ale později jsem zjistila, že už je to zbytečně dlouhé a tím pádem ne úplně šikovné. Někdo používá třeba jen „Gábinko, šup!“. Ze začátku je také nesmírně důležité takto nepolévat hlavu jen v plavání, ale také doma při koupání, aby dítě nezapomínalo a vznikl návyk. Děti se postupně naučí reagovat na signálek připravením se na vodu – zadrží dech, případně přivřou oči. Po několika hodinách jakmile instruktorka uzná, že je dítě připraveno, již můžete zkoušet potopit dítě na signálek pod vodu.

Samozřejmě, že ne všechny děti to snáší dobře, také ne vždy mají den. Je tedy potřeba se připravit na případné protesty. Máte-li pocit, že nemají svůj den, potápění tu hodinu vynechejte a vyzkoušejte zase příště. Nemá smysl to lámat přes koleno. 

V plavání se používají nejrůznější pomůcky z pěnového materiálu, jako jsou destičky, rybičky, hadice či pásky, které děti nadnášejí a pomáhají jim zvykat si na pohyb ve vodě. Mimo to si také hrajeme s balonem nebo sbíráme malé barevné plastové míčky. Za odměnu děti dostávají velice oblíbené „vodolepky“, tedy veselé pěnové tvary, které se mokré dají nalepit na nenasákavý povrch (a kterých se Gábinka nikdy nechce vzdát). Při tom všem zpíváme písničky a říkáme básničky. Samozřejmě, že plavání není jen o plavání či potápění jako takovém, ale i o celkovém posilování těla.

Zázemí wellness centra, kam chodíme, je pěkné a dostatečně vybavené. Jsou tam šatny s převlékacími kabinkami a ohrádkami, kde je možné na chvíli dítě odložit, sociální zařízení se sprchami i odpočinková místnost s hračkami, kde je možné se po plavání občerstvit a pohrát si. Osobní věci máme uložené ve skříňkách, u nichž jsou přebalovací pulty, takže není problém dítě přebalit a převléct. Pokud se sejde v jeden moment více rodin poblíž sebe, tak je tam pravda trochu těsno, ale dá se to přežít. V tom našem wellness centru je také bar, kde je možné objednat si kávu, čaj nebo minerálku a nějaké sušenky. K dispozici je také mikrovlnná trouba na ohřátí příkrmů. Od jara do podzimu je také možnost vyjít přímo od bazénu ven na zahradu, kde je skákací hrad a houpačky a dát si tam třeba zmrzlinu.

Když jsme přišly s dcerou do plavání poprvé a já nevěděla, jak to tam chodí, bylo to přece jen s ještě nestojícím dítětem trochu náročné na organizaci. V pokynech bylo, že se máme ve sprše umýt mýdlem a pak teprve jít do plavek. Jenže ve sprchách nebylo moc místa na to uložit si tam věci na převlečení a ručníky. Navíc když jsem mydlila dceru, tak mi strašně klouzala a měla jsem co dělat ji udržet. Když jsem se pak chtěla namydlit já, musela jsem dceru na chvilku položit na bříško na zem, což se jí vůbec nelíbilo a spustila strašný křik. No, byla jsem pořádně vystresovaná :-D Takže pokud máte možnost chodit s někým dalším jako doprovodem, určitě toho využijte. S námi byl táta jen jednou, a to ve státní svátek, kdy nemusel do práce.

Na té první hodině bylo ještě vtipné to, že jsem si převlékacích kabinek u šaten všimla až když jsme se převlékaly zpět z plavek. Takže už jsem příště byla chytřejší. Mýdlo jsem také odbourala, protože jsem neviděla nikoho, kdo by se tam před plaváním mydlil. A hned to bylo všechno snazší. Důležité je si taky připravit všechny věci, co budete po plavání potřebovat ve skříňce nahoru, protože budete celí mokří! Tedy osušku pro dítě, přebalovací podložku a čistou plínu. Jakmile je dítě suché a v plíně, můžete jej odložit do ohrádky nebo na pěnové puzzle na zem a dál se věnovat sobě.

Od doby co dcera chodí a vůbec má svou hlavu nastaly nové výzvy – udržet dceru tam, kde by zrovna měla být. Když má plavat v rybičce nebo s hadicí, trvá dost dlouho, než ji k tomu přemluvím. Prostě to nemá ráda. Pokud v rámci hodiny děti cíleně vylézají z bazénu, ona už nechce zpět. Několikrát jsem už musela vyskočit a tahat ji zpět do vody. Což při mých 156 cm, kdy mi voda sahá po ramena, není žádná legrace. Ve vířivce si také s oblibou vyleze a běhá okolo. A padá na mokré dlažbě. Ale prostě jí to nevysvětlíte. Občas jsme se už musely sbalit a jít pryč. Občas si ale vzorně hraje s hračkami a užívá si to. Hitem posledních hodin je skákání do vody. To ji strašně baví a skáče klidně i když ji při tom nedržím.

Od Vánoc je dcera bohužel pořád nachlazená, takže už jsme dvakrát musely vynechat. Jednou jsme vynechaly už předtím v prosinci, takže v rámci našich zaplacených 10 hodin máme už poslední možnost omluvit se. Tyto čtyři omluvené hodiny si můžeme nahradit, a to v rámci jiné hodiny/dne v týdnu. Tak doufám, že už se toho kašle co nejdřív zbavíme, protože už mi to naše plavání docela chybí. I když někdy je to s tou svéhlavičkou náročné.