Slavíme 4. narozeniny

Pro naši rodinu je srpen znamením dvojích narozenin – partnera a dcery. Je to neuvěřitelné, ale dcera už letos oslavila 4. narozeniny. Její rostoucí věk je vidět nejen na tom, že je šikovnější a umí víc věcí, ale přijde mi, že i v tom negativním slova smyslu – je čím dál drzejší a nezvladatelnější :-D Ale o tom dnes psát nechci… Jako už tradičně jsme narozeniny slavili s rodinou z obou stran a tentokrát vůbec nikdo nechyběl, takže nás bylo docela dost – 12 dospělých a 5 dětí včetně nejmladšího Adámka. Vzhledem k tomu, že ten bude slavit v září, nebyli jsme si jistí, zda oslavu letos neuspořádat pro oba zaráz, abychom to sfoukli jedním vrzem. Je mezi nimi přesně měsíc rozdíl. Přiznám se, že pořádat dvě oslavy tak brzy po sobě se mi moc nechtělo, ale zase mi přišlo líto o tu událost u syna přijít (mít stejnou vzpomínku na jeho 1. narozeniny včetně fotek, dortu apod. jako na první oslavu Gábinky). 

 

Ptali jsme se tedy Gábinky, jak by to chtěla, zda slavit společně s bráškou, nebo zvlášť. Nejprve říkala, že společně, ale pak si to zase rozmyslela a že chce mít oslavu jen sama pro sebe. A tak jsme se rozhodli, že ji uspořádáme jen jednu, pro Gabču, a pro syna letos tuto velkou celorodinnou nakonec vynecháme a spíše se setkáme s babičkami a dědou na samostatných návštěvách. Je fakt, že když je dítěti jeden rok, tak je mu to ještě úplně jedno, a jak to bude za rok, to uvidíme. Dort mu stejně udělám (zase patlací od Madame Coquette) a předám jen v našem úzkém rodinném kruhu. 

Co se týká dárků, byla jsem letos dost bezradná. Přijde mi, že hraček máme plno, dcera si stejně víc hraje s odpadky a maličkostmi, nechce se jí po sobě uklízet, takže se všechno všude pořád válí, tak na co tahat do domu další a další krámy. Navíc jsem neměla úplně představu, co by jí udělalo radost. Když jsem o tom někdy na jaře začala přemýšlet a ptala jsem se jí, prosila o zahradní domeček. Vzhledem k tomu, že o něj žadonila už asi 2 roky, jsem jí ho nakonec koupila a aby ho nedostala až v srpnu, téměř na sklonku léta, objednala jsem ho rovnou a postavili jsme jej už na začátku května. 

 

No a co myslíte, hraje si v něm? Skoro vůbec! Na začátku do něj párkrát vlezla, hrála si, že to je obchod a prodává v něm věci, ale pak už ani ťuk. Když jsem se jí nedávno ptala, proč si v něm nehraje, tak prý proto, že v něm jsou včely. Jako... je postavený kousek od stromů a nějakých kytek, ale že by přímo dovnitř lítaly včelky, jsem tedy nepostřehla. Kdykoli jsme někde na veřejné zahradě, hřišti nebo u známých, kdo mají domeček, tak si tam hraje, takže fakt netuším, proč ne doma…

Jinak jsem měla za sebe ještě jeden dražší dárek – ortopedické podlahy Muffik. Tip na ně jsem získala v barefoot skupince na FB a přemýšlela jsem o nich původně už na Vánoce. Máme doma smyslový koberec (koberec, na němž jsou našité různé předměty jako korálky, kamínky apod. a bosá chůze po nich masíruje a trénuje nohy). Gabča po něm ráda chodí, však i po venku normálně ráda běhá bosa. Také v jedné herničce, kam jsme spolu chodívaly, měli takový set 5 velkých a 5 malých kruhů s různým povrchem - Tactile disks. Ona si vždycky po nich chodila a skákala, různě řadila za sebe a docela si s nimi vyhrála. Tak jsem po Muffikovi pokukovala a váhala, jestli se mi do něj chce investovat, a zrovna někdy na jaře vyhlásili soutěž o namalování jejich „loga“ – ježka – dětmi. Tak jsem Gabču donutila namalovat ježečka, poslala fotku a úžasná věc – každý, kdo se zúčastnil, nakonec získal 40% slevu. Takže jsem ji využila a objednala XXL set obsahující 19 kousků. Podlahy jsou koncipované jako puzzle, takže si je děti mohou různě skládat – do čtverce nebo různých cestiček. V některém příštím článku na něj zkusím napsat recenzi ;-)

 

Od tatínka měla Gábinka dostat náušnice. Nemá ještě propíchnuté dírky, chtěla jsem to nechat na jejím rozhodnutí. Já jsem jako malá totiž dírky měla, ale z náušnic mi hnisaly uši, takže jsem je nenosila a dírky mi zase zarostly. Takže je nejsem zvyklá nosit (aspoň na náušnicích ušetřím :-D) a neměla jsem tak potřebu automaticky je dát dceři. Nicméně během roku přišla s tím, že by náušnice chtěla. Asi je viděla u holčiček ve školce a zalíbilo se jí to. Takže jsme se domluvili, že píchnutí spolu s náušnicemi dostane k narozeninám. Jenže… pomalu se přiblížil čas a ona si to najednou rozmyslela. Prý je nechce teď, ale až bude školák. Takže tatínek s dárkem ostrouhal a musel vymyslet něco jiného – nakonec jsme vybrali sonický kartáček na zuby Philips Sonicare For Kids. Čištění zubů byla odjakživa zkouška mé trpělivosti. Musím říct, že i teď – vysvětlit, jak má kartáček správně držet, aby si ho pořád prstem nevypínala a že má jet po všech zubech, ne jen po spodních předních, je nadlidský výkon, ale snad se to postupně zlepší. Baví ji pečovat o strašidýlko Sparklyho, který je v aplikaci, již zadarmo stáhnete do chytrého telefonu. Za každé vyčištění zubů dostanete nějaký dárek a můžete pak Sparklyho oblékat, přesprejovat na jinou barvu nebo mu dát něco dobrého na zub (ale to nejde hned po čištění). Pokud kartáček koupíte do konce roku a zaregistrujete ho na internetu, dostanete k němu i opravdového, tedy plyšového Sparklyho – to jsem se dočetla dnes, tak to musím zkusit.

Tím jsme byli hotovi s dárky od nás, ale ještě jsem musela vymyslet, co od dalšího příbuzenstva. Většinou se jim snažíme poradit, co by tak měli dát, aby nekupovali opravdu úplně zbytečnosti nebo aby třeba nekoupili něco, co už má. Letos jsme to ale částečně nechali na nich, jen jsme si s dcerou společně lámaly hlavu, co od tatínkovy části rodiny a jednoho rodinného přítele. Původní dohoda byla, že půjdeme s tetou do hračkářství a Gabča si vybere sama. Jenže jsme se neshodly na společném termínu, a tak jsme s Gábi vyrazily samy. Mno…. Po asi hodinovém brouzdání obchodem jsem nabyla dojmu naprostého zmaru. Gabču nejvíce zaujaly úplné prkotiny jako chlupatý barevný balón, vajíčko Hatchimals a vodní stříkací dělo. Ale postupně jsme došly ke dvěma možnostem – miminko Baby born (protože ho má i její sestřenice a Gabča by taky chtěla čůrací panenku) nebo interaktivní miminko, co má umět komunikovat a postupně se učit chodit a mluvit.

Doma jsem sedla k internetu a snažila jsem se získat víc informací o té druhé panence, protože popis na krabici mě úplně neuspokojoval. Jednalo se o značku Baby WOW. Co mě nejvíc odrazovalo, bylo to, že hračka je v angličtině, takže bychom mu museli dávat příkazy také v angličtině. Ne, že by to zas tak moc vadilo – já anglicky umím a dcera ze svých youtube videí také už ledacos pochytila… ale i tak mi to přišlo divné. Nakonec jsem na nějakých zahraničních stránkách četla docela negativní recenze, že to moc nefunguje, špatně ty příkazy slyší, neučí se nebo pořád padá, takže jsem tuto variantu vyloučila.

Ještě jsme našly pěknou plastovou kuchyňku Mamido s mazací tabulí. Kuchyňku má sice dřevěnou doma, ale napadlo mě, že kdyby měla i nějakou venku v domečku, že by si tam třeba hrála raději, navíc poslední dobou si začala doma do svého nádobíčka napouštět vodu a dělat mi v kuchyni potopu, tak by si to mohla dělat venku. Gábince se líbila a skoro už bylo rozhodnuto, ale nakonec další den opět změnila názor a rozhodla se definitivně pro Baby born :-D

 

Takže tedy od jedné části rodiny dohromady dostala Baby born soft touch s doplňky na čištění zubů, k ní ještě autosedačku a náhradní kašičky. Vtipné je, že si ji musela pojmenovat stejně jako její sestřenice, nedala si vymluvit, že by měla být originální a vymyslet jí jméno jiné :-D Takže máme doma Anabelku a zatím tato hračka asi vede nejvíc ze všech.

A co dostala dále?

• Popisovatelné stíratelné karty Čísla a 100 úkolů pro malé děti (nejen) do vlaku (ještě ode mě, měla jsem je doma už nějakou dobu schované pro strýčka příhodu)
  
• Kreslící a svítící tabulku s neonovými fixami a šablonami Magic Light Board od Play Creative – namalujete, pustíte světýlka a obrázek svítí neonovými barvami (má to několik režimů blikání a svícení)
  
• Plyšového pejska na vodítku, který chodí, štěká a vrtí ocasem 
• Baťůžek ve tvaru berušky s hrudní sponou 
• Společenskou hru Outfoxed – zatím asi druhá nejhranější věc, musím říct, že i mě baví, byť po pár dnech se stane poněkud jednotvárnou, ale myslím, že pravidla se dají případně dobře upravit tak, aby byla hra obtížnější a tím zajímavější pro dospělé 
• Knihu k Albi elektronické tužce Zpívánky 3 
• Parfém
• Dvě trička
  
• Obrázek na stěnu od malířky Marie Brožové - Galerie Pastelka (já jsem také jeden dostala ke svým narozeninám na jaře)
  
• Dřevěný set na výrobu toastu a hamburgeru 
• vodní dělo a vodní pistoli
  
• Figurku plameňáka na solární pohon (na sluníčku mává křídly) 
• Spoustu mlsání... (…a snad jsem na nic nezapomněla)

 

 

Občerstvení

Tento rok oslava připadla na krásný zatažený den (s pár kapkami během dne, ale nic dramatického), takže bylo velice příjemně. Možná z toho důvodu se tentokrát bez problémů snědlo všechno maso, až jsem chvilku přemýšlela, jestli to vůbec bude stačit. Na těch 12 dospělých (z toho jednoho vegana) a 4 děti (nepočítám benjamínka) jsem měla připraveno:

• 1,5 kg vepřové krkovičky (nakládala jsem na dva způsoby – půlku s gyros kořením a půlku s kořením na krkovičku) 
• 0,8 kg již naložené vepřové krkovičky (naše oblíbená na grilování – naložená v medvědím česneku) 
• 1,2 kg kuřecích stehenních řízků (nakládala jsem do jogurtu a koření na kuře) 
• 2 pekáče pečených brambor 
• Mísu teplého zeleninového salátu (dělám každoročně – cuketa, lilek, cibule, paprika, žampiony na olivovém oleji se solí a bazalkou) 
• Mísu šopského salátu 
• Mísu veganského těstovinového salátu (semolinové vrtulky, rajčata, paprika, salátové okurky, sterilovaná kukuřice, veganská majonéza Spak Mayo, sůl, pepř) 
• 6 naložených hermelínů na gril (koření na grilovaný sýr a cibule) 
• 1 balení tofu na gril s tymiánem 
• 1 balení bavorských klobásek na gril 
• 6 nožiček cigáry do udírny 
• A samozřejmě různé drobnosti k tomu všemu, sušenky, tyčinky… 
• Pro děti jsme měli koupené melouny, ale úplně jsem na ně zapomněla 
• A jako dezert byl samozřejmě dort - lehký piškot promazaný nějakým lehkým krémem a s ovocem a na povrchu vynikající marcipán ;-)

 

 

Zábava pro děti

Letos jsem se ani moc nechystala s nějakou speciální zábavou pro děti. Byly tu čtyři (opět pokud nepočítám Adámka) – 4, 6, 8 a 11 let a v zásadě jsme o nich skoro nevěděli. Hrály si v pokojíčku, na chvíli vlezly i přes chladnější počasí do bazénu, sem tam se objevily u nás a něco zobly, ale pro nás pro rodiče to byla už naprostá pohodička. I o Adámka se neustále starali prarodiče nebo teta či strejda, takže jsem měla čas lítat okolo hostů. Jedinou obstaranou zábavou pro děti byl bublifuk. Jen jsem už letos v Pepcu nesehnala žádné, takže jsem musela objednat spolu s nákupem na Rohlíku docela drahou náplň od Megabublina.cz – 1 litr za 150 Kč. Ale musím říct, že byl parádní, bubliny dělal opravdu suprové. Kruhy na jejich foukání máme už dva roky, sice jsou už trochu polámané, ale fungují stále – ty dělají pěkné veliké - a plus jsme měli jeden foukací strojek s větráčkem na baterky, ten jich zase dělal moc zaráz. No skoro celý ten litr za ten den padl.

 

 

Jak to tak bývá, když člověk něco dlouho plánuje a připravuje, oslava zase uběhla tak rychle, že jsem si ji jako hostitelka ani nestačila pořádně užít, ale všichni vypadali spokojeně, že se dobře bavili, dobře najedli a napili a to je hlavní :-)