Oslava 3. narozenin

V sobotu se u nás doma na zahradě konala už třetí narozeninová oslava naší Gábinky. Když se na toho našeho tvorečka dívám a listuju články zde na blogu i příspěvky, které vkládám na Facebookovou stránku blogu, je opravdu neuvěřitelné, jaký pokrok se za ten poslední rok, co rok, za posledního půl roku udál! Asi největší věc, již bych zmínila, je samostatnost – ještě na konci zimy měla problém si někde v herničce sama vyhrát, pořád mě tahala z hovoru s ostatními maminkami, že si musím hrát s ní. A letos jsem si mohla konečně na oslavě dovolit jen tak sedět a nestarat se, kde a co to dítě dělá. Což s mým břichem v 8. měsíci těhotenství je více než vítaná změna. I tak mi dala oslava docela zabrat a spát jsem šla totálně vyčerpaná.

Další změnou je schopnost komunikace, a to nejen s námi – rodiči – ale se svými vrstevníky nebo zkrátka dalšími dětmi. Gábinka má sestřenici, která je o 2 roky starší a dokáže docela slušně komandovat. Opravdu mě baví sledovat, jak se Gabča postupně otrkává a dokáže říct svůj názor na věc, odporovat, když nechce něco dělat a říct si, že teď si s tou koloběžkou chce zase hrát ona. Obecně jsem na ni hrdá, že pěkně mluví, i když před cizími lidmi bývá zamlklá, což byl teď docela problém na tříleté prohlídce u pediatry. Dokonce jsme si chvíli myslely, že nevidí na jedno oko, protože odmítala hlásit, jaké obrázky jí sestřička ukazuje, a ani barvy nechtěla určovat – nakonec je vtipálek začala říkat v angličtině. 

Během léta se také zbavila plen, jen když se občas moc zabere do nějaké zábavy, jí to ještě uteče, ale dokáže bez čurání vydržet i hodiny. A nedávno, když měla možnost kadit do plíny, tak toho nevyužila a dotáhla mě na záchod (i když se mi to zrovna vůbec nehodilo – bylo to v průběhu pracovního meetingu).

Jediné, s čím neustále bojujeme, je poslušnost. Někdy mám pocit, že nemám(e) absolutně žádnou autoritu a v zásadě si dcera dělá, co chce. Jsou dny, kdy se s ní dá domluvit a pak jsou dny, kdy je všechno špatně, dělá naschvály, odmlouvá, když jí něco zakážu, vzteká se a vyvádí, mívá hysteráčky, během nichž se šíleně směje, dělá mi nepříjemné věci a nepomůže nic jiného, než se před ní zamknout v pokoji... Věřím, že je to zase jen nějaké období, možná i reakce na to, jak byl poslední půl rok náročný co se týká mé práce i těhotenství. I když se na brášku těší, dává bříšku pusinky, neustále si hraje na to, že se jako bráška rodí zpod deky nebo ručníku, přesto je to pro ni určitě náročné období. Možná i ten fakt, že dřív jsem jí nechávala velkou volnost, ať zkouší a objevuje svět, zatímco teď už se začínám snažit, aby si postupně uvědomila, kde jsou hranice a že by měla mít i nějaké domácí povinnosti, se jí tato změna zřejmě vůbec nezamlouvá.

A co mě teď trochu děsí je nejbližší budoucnost – nástup do školky a pak můj pobyt v porodnici. Vzhledem k tomu, že dodnes nebyla ani na chvilku beze mě nebo bez tatínka, to bude obrovská změna a doufám, že to obě přečkáme a zvládneme bez zbytečných traumat (na obou stranách ;-))...

No a teď už konečně k té oslavě. Jako jsme to zavedli už u prvních narozenin, oslava byla určena pro celou rodinu a nejbližší rodinné přátele. Tentokrát jsme se bohužel nedokázali domluvit na termínu, který by vyhovoval úplně všem, a tak se oslavy nezúčastnil můj táta s přítelkyní, ti se stavili samostatně v týdnu, ani někteří další z pozvaných přátel. Už loni jsem se zmiňovala, že mám bratra vegana a kvůli němu se tedy vždy snažím alespoň část menu připravit bez masa a živočišných výrobků. Mno, tak tentokrát jsem připravila více takových chodů, aby se pořádně najedl... a nakonec brácha nedorazil, protože měl mezi dvěma nočními směnami.

A jaké tedy bylo to slavnostní menu?

• Vepřový gyros (krkovička naložená v grilovacím a gyros koření)  
• Pečené brambory
• Kuskus salát s okurkem, paprikou, černými olivami, olivovým olejem a italským kořením se sušenými rajčaty
• Rajčatový salát s mozzarelou, cizrnou, bazalkou a olivovým olejem
• Mix listových salátů s olivovým olejem a citrónem
• Teplý zeleninový salát (na olivovém oleji orestované cibule, lilek, cuketa, paprika a žampiony ochucené solí, pepřem a provensálským kořením)
• Hermelíny na gril (grilovací koření, cibule, některé kousky i se salámem)
• Tofu na gril (grilovací koření, cibule)
• Cigára na gril
• Variace klobásek nastudeno s domácími korbáčiky
• Meloun, hrozny
• Dort
• Drobné pochutiny typu mandle nebo brambůrky, kterých jsme nakonec na stůl dali minimum, protože jsme byli všichni tak přejezení z jídla, že na to stejně nikdo neměl chuť (kromě dětí možná :-D)

Co se týká dortu, letos jsem už neřešila domácí. Loni i předloni jsem se snažila udělat nějaký opravdu zdravý, který by si mohla dcera sama rozpatlat, a objednávala jsem ještě jeden pro přítele, který taky v srpnu slaví narozeniny, aby se z něj najedli i hosté. Letos už mi to přišlo zbytečné, protože dcera už sní kde co. Nicméně i tak jsem měla určitou představu, aby byl dortík lehký a s ovocem, i když i ten marcipán jsem tam chtěla, protože ho doma máme rádi i my dospělí :-D A musím říct, že jsem byla opravdu spokojená – piškotový korpus byl lehoučký, nasáklý lehkým ovocným krémem, marcipán byl chuťově moc dobrý, ani mi nepřišel nějak extra přeslazený a na ovoce nahoře dortu se hned všechny děti slétly (stejně jako na marcipánové figurky) :-) 

Vůbec co se týká sladkostí, tak ty jsem kromě dortu na oslavě zcela vynechala, přijde mi to úplně zbytečné. Nemám ráda, když někam přijedeme a na stole jsou talířky s bonbónkami nebo děti hned lákají dceru „pojď, dáme si bonbónky“. Koupili jsme akorát ledňáky, ale nakonec ani nebylo letos takové horko, aby na ně došlo. Takže jediné sladké, co děti kromě dortu měly, byla Kofola, oslazená minerálka a ovoce a myslím, že si nikdo nestěžoval ;-)

Na oslavě byly včetně dcery celkem 4 děti, věkově 10, necelých 8, 5 a 3, a jednou z myšlenek při chystání oslavy bylo samozřejmě také to, jakým způsobem je zabavit. Toto léto jsme byli na dalších třech narozeninových dětských oslavách a každá byla úplně jiná. Trochu jsem měla strach z toho, aby děti jen neseděly a nenudily se, přijde mi, že u nás doma nemáme tolik vyžití pro starší děti, tím, že máme zatím jen Gábinku, která si na zahradě vyhraje s čímkoli a zábavu si prostě vždycky nějakou najde sama. Pokud by bylo horko, v plánu byl bazének, ale nakonec na něj nebylo počasí. Zábavu na zahradě samozřejmě na dlouho zajistila trampolína, nakoupila jsem bublifuky, dále terč se šipkami a kuličkami na suchý zip. Dokonce jsem pro účel oslavy koupila i házecí kroužky a dvě pěnová letadélka, která jsem nakonec úplně zapomněla vytáhnout. Ani ten balón jsem na zahradu nedala. Dcera má venku pískoviště, tak si na něm chvíli sama dělala bábovičky, jinak byla s ostatními dětmi. Napřed pobíhaly po zahradě – na trampolíně, dělaly bubliny nebo si vlezly do našeho nenapuštěného zděného bazénu, kde dělaly kraviny. Také se chvíli zabavily venku před domem na ulici (samozřejmě pod dohledem), protože objevily Gábinčinu motorku, co dostala od Ježíška a nutně ji musely vyzkoušet. Později odpoledne nakonec zmizely dovnitř do domu a hrály si v obýváku nebo dceřině pokojíčku s jejími věcmi a perfektně se zabavily tak, že jsme o nich vůbec nevěděli. 

 

A jaké dary dcera ke svým 3. narozeninám dostala?

• Od nás, rodičů, to byly zejména dva velké dary – vlastní velkou postel do pokojíčku a trampolínu na zahradu
• Koloběžku
• Polštář, peřinu a povlečení
• 6 knížek
• Bubínek s dřevěnými paličkami a kastaněty
• Modelovací sadu Silk Clay + Foam Clay – jednorožec (určitě nachystám recenzi)
• Puzzle
• Lego Duplo – zvířátka
• Různé další drobnosti – parfém, sponečky a gumičky do vlasů, plechovou krabičku na drobnosti s prasátkem Peppa (se sladkostmi vevnitř), kartáček na zuby a kartáč na vlasy, plastový nákupní vozík, malování vodou... A vlastně už ani nevím, co dalšího.
• Finanční příspěvek, za nějž ještě pořídíme světýlka do pokojíčku (z IKEA, dcera si vybrala rovnou tři – měsíček, hvězdičku a kytičku).