Jak se dcera odstavila

Kdo mě sledujete pravidelně nebo dokonce znáte osobně, jistě už víte, že jsem poměrně velký zastánce kojení. Vždycky jsem říkala, že chci kojit do samoodstavu. V minulosti jsem zde o kojení už dvakrát psala, naposledy před asi třičtvrtě rokem o tom, proč je kojení na veřejnosti stále vnímáno jako nepřípustné (och, jak aktuální v těchto dnech, což?).

Každopádně je pravdou, že od podzimu, zimy loňského roku jsem čím dál toužebněji vyhlížela okamžik, kdy to dcera vzdá a pochopí, že už prsíčka tak moc nepotřebuje. Nechtěla jsem to ale ukončovat násilím, neměla jsem na to to srdce a dcera ještě poměrně nedávno stále kojení vyžadovala několikrát denně. Převážně se tím tišila v případě nějaké citové újmy, případně řešila nepohodlí ve společnosti více lidí a podobně. 

Někdy před Vánoci jsem poprvé začala zkoušet regulovat kojení v noci, protože v té době mi to začalo být už hodně nepříjemné. Dcera se po mně začala sápat, vzbudila mě, nějakou dobu trvalo, než se nakojila a zase usnula a já jsem už byla tou dobou tak probraná, že jsem dlouho nemohla zabrat. Fakt mě to začalo strašně vytáčet a byla jsem pak za to na ni naštvaná, čímž spíš jsem pak nedokázala usnout. A tak jsem se pokoušela, když jsem cítila její šátrající ručičky, ji třeba místo nabídnutí prsa jen obejmout. Občas to zabralo, občas ne. A když začala fňukat, tak jsem jí stejně to prso dala.

Určitý zlom nastal někdy po Novém roce. Najednou jsem zaznamenala, že nechodí přes den už tak často a zvlášť, když jsme byly mimo domov. Najednou jí stačilo se napít, případně pojíst tyčinku a ovocnou kapsičku a jinak jakoby na kojení neměla čas. Pokud jsme ale byly doma, ještě pořád chodila poměrně často, přišlo mi, že to dělá prostě proto, že se nudí.

Ovšem zásadní převrat z mé strany přišel na přelomu ledna a února, když jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. Kojení mi v této době začalo být velice nepříjemné, bolelo mě to. Začala jsem tedy cíleně postupně dceru zvykat na to, že se mohla napít jen po nějakou dobu, na žízeň / hlad / utišení se, ale jakmile to na mě bylo dlouhé a už hodně nepříjemné, prostě jsem jí prso vzala, nabídla to druhé a když už ani tam jsem to nesnesla, končila. Samozřejmě, že se to občas neobešlo bez nějakého toho poplakávání, ale snažila jsem se jí vysvětlovat, že mě to bolí a nabízet pak čajík, normální mléko nebo něco jiného na pití. Na noc se už v podstatě v této době dcera prsem neuspávala, sice si vleže před usnutím dala, ale pak stejně ještě chvíli ležela a usínala „nepřipojená“, takže v tomto to bylo o to jednodušší. Také už dokázala spát celou noc a pokud se náhodou v noci vzbudila, snažila jsem se ji opravdu pouze obejmout a její sápající ručičky držet ve svých rukou. Zase, párkrát si pofňukala, ale překvapivě rychle si zvykla a za chvíli už opravdu dokázala bez mlíčka vydržet celou noc až do těch 8 do rána, kdy obvykle vstává (někdy i později). 

Dá se říct, že během února jsme takto postupně kojení stáhly cca na jednou, max. dvakrát denně a během března pak dokonce na jednou za dva-tři dny.  Vždycky jsem si říkala, jestli ještě přijde, když si třeba dva dny nevzpomněla, ale pak ještě třeba večer u televize si o nějaké to minipocucání řekla.

Naposledy se nakojila v neděli 7. dubna. Pak měla tendenci ještě jednou – další čtvrtek poté, co se odpoledne vzbudila, ale řekla jsem si, že po čtyřech dnech už by to byla „škoda“ a prso jsem jí nedala. Chvilku se jí to nelíbilo, ale po pár minutách, až se víc probrala, byla v pohodě, sedly jsme si spolu ke Šmoulům, tulily se a vše ok. A od té doby nic. Už nepřišla. 

Takže odstav proběhl ve 2 letech a 8 měsících. Řekla bych, že kdybych nebyla těhotná, trvalo by to déle. Takto jsem měla vážný důvod a konečně jsem nabyla toho potřebného přesvědčení z mé strany. Na druhou stranu si nedokážu představit toto u Gábinky podstoupit dřív, třeba v roce, roce a půl, dokonce ani ve dvou letech. Každé dítě je samozřejmě jiné, pokud bych byla těhotná dříve, možná by to zkrátka nějak jít muselo, ale jsem ráda, že jsem mohla dceři potřebný komfort dopřát tak dlouho, dokud sama nedokázala pochopit, že už se bez prsíček obejde. 

Teď jsem ještě zvědavá, jak to bude, až se narodí nový přírůstek, jestli se dcera bude chtít taky přidat a budu kojit tandem, nebo ne. Tak uvidíme, dám vědět ;-)