Když se prvomatka dozví, že bude druhomatkou...

Plán byl samozřejmě úplně jiný. Ale jak to tak bývá, člověk míní a život mění... Od února jsem si v práci domluvila navýšení úvazku na 6 hodin denně a pomalu jsem začala přemýšlet, zda na plný nastoupím v září, nebo až v říjnu, abych byla ještě první měsíc dceřiny školky poblíž pro všechny případy... když tu se mi najednou takhle v noci začalo dělat strašně divně od žaludku. Myslela jsem si, že to bylo kvůli tlačence, kterou jsem si dala na večeři a která byla opravdu hodně česneková. A možná, že i zčásti bylo. Nicméně jsem si tak nějak uvědomila, že už to je nějaký týden a půl, co jsem měla dostat menzes a ono nic. Už jednou jsem na podzim měla týden nebo dva zpoždění, tak jsem tak nějak doufala, že to ještě přijde, ale od té noci jsem se začala víc pozorovat a během pár dnů jsem rychle dospěla k závěru nevyhnutelného... Že jsem opět těhotná.

Kdyby to člověk chtěl naplánovat, asi by to nenaplánoval tak přesně. Aneb poslední rodičovský příspěvek mi má přijít v srpnu. A zhruba v půlce srpna bych měla nastoupit na další mateřskou (samozřejmě pokud všechno bude v pořádku). Takže veškeré plánování a přemýšlení o nástupu do školky jsem mohla hodit za hlavu. Je pravda, že překvapení to bylo veliké a chvilku trvalo, než jsme se doma s touto myšlenkou srovnali. Samozřejmě, je to štěstí, vždycky je. Ale i poprvé, když jsem otěhotněla, jsem měla smíšené pocity – tehdy jsem zrovna byla v práci povýšena a i když to tenkrát bylo plánované, vyšlo to hned druhý měsíc a zkrátka tam byl ten otazník, jestli jsme třeba ještě neměli chviličku počkat. Takže kór teď, když se přítel opakovaně vyjadřoval, že už druhé dítě snad už ani ne a když i já jsem si říkala, že bych klidně ještě rok, dva počkala. Navíc jsme už měli na konec srpna naplánovanou dovolenou ve Španělsku autem.

Máte pocit, že jsem tu před časem řešila antikoncepci? No ano, máte pravdu. Nakonec jsem vybrala ochranu pesarem, koupila jsem si FemCap za 1500 Kč, ale upřímně, zkusili jsme ho jednou a milý pesar od té doby zůstal v krabičce v koupelnové skříňce bez využití. Neměla jsem nervy na to učit se ho správně nasazovat (a navíc s dítětem neustále za zády jsem ani moc neměla kdy). A tak jsme přestali být obezřetní a tak nějak se spoléhali na to, že se nestrefíme :-D

Trochu podezřívám, že za to může letošní Silvestr, kdy jsem u švagrové měla panáka whisky, kterou mají otevřenou už několik let a po jejíž minulé konzumaci jsem otěhotněla s Gábinkou. No a taky se během ledna dvakrát podařilo, že nám dítě o víkendu odpoledne usnulo a my tak měli dost času sami pro sebe. Navíc jsem myslím měla i trochu rozhašený organismus kvůli předvánočnímu stresu a přiznám se, že jsem tentokrát vůbec nezaregistrovala ovulaci.

Nakonec, poté co se člověk s tím překvapením naučil žít, si říkám, že jsem vlastně i ráda. Druhé dítě jsem asi ještě chtěla a je pravda, že než zase jezdit brzo ráno do zaměstnání s ranními nevolnostmi, řešit, kde si co v práci koupím na oběd, aby to neobsahovalo hermelín nebo jiné "dobroty" nevhodné pro plod, tak je vlastně asi lepší si to prožít tentokrát trochu víc v klidu v pohodlí domova. A možná, že kdybych nastoupila do práce a Gábinka byla ještě o něco starší, už by se mi "na stará kolena" do toho druhého ani nechtělo.

Každopádně se musím přiznat, že z toho mám trochu obavy. Gábinka je konečně konverzace schopná, dá se s ní už na určitých věcech domluvit, když jdeme po venku, drží se u mě a nelítá jako šílenec do silnice a podobně. A teď to všechno zase začne nanovo... těhotenství samotné, bůhvíjaký porod (doufám, že tentokrát přirozený), péče o novorozence, o níž mám pocit, že jsem ji už úplně zapomněla, střídání různých období spaní a nespaní, procházení zase všech vývojových fází, rozhodování ohledně očkování – budu postupovat stejně jako u Gábinky (tedy dle oficiálního kalendáře), nebo budu odkládat? Atd., atd. A to vše ještě s tříleťačkou k tomu. 

Takže cítím, že i když budu druhomatkou, v určitých věcech se stále budu cítit jako by to bylo poprvé. Každé dítě může navíc být úplně jiné, takže bude určitě zajímavé porovnávat detaily. Třeba se v určitých věcech trochu poučím a zkusím je jinak, ale řekla bych, že spíš se mi nebude chtít nějak experimentovat a povedu si svůj vyzkoušený model. Navíc bych se tentokrát ráda vrátila zpět do práce asi už hned po skončení mateřské, tedy zhruba po půl roce, pokud to jen trochu půjde, protože jsem si odvykla šetřit a netuším, jak bych zase vyšla se sedmi tisíci na měsíc. A hlavně, musím si přiznat jedno: být jen matkou a ženou v domácnosti mě plně neuspokojuje. Být matkou je určitě úžasná zkušenost, v níž se člověk neustále něco učí a zjišťuje, že se toho pořád ještě má hodně co učit a že se vlastně ještě pořádně nic nenaučil a ze svého dítěte se nepoučil... ale i tak to nevnímám jako ten hlavní a jediný opravdový smysl života. Mám ráda svou práci a když jsem byla zcela „jen“ na mateřské, tak jsem se vlastně hrozně nudila. 

Tak mi přejte, ať vše probíhá hladce, budu průběžně dávat report, jak to u nás vypadá :-)