Co jsou na světě
naše děti, čas od času mě láká zaznamenat fotograficky jejich růst nejen za
amatérských podmínek a slabým umem mé osoby (a donedávna pouze automatickým
režimem na zrcadlovce), ale i nějakým profi okem a rukama, abychom měli pěkné
vzpomínky a samozřejmě také vhodné dárky pro rodinu ve formě fotokalendáře nebo
fotek v rámečku. A tak mě napadlo sepsat mé dosavadní zkušenosti s fotografy,
s nimiž jsem měla tu čest se potkat. Všichni jsou z Brna, případně
blízkého okolí, takže je mi jasné, že pokud mě čte někdo z druhého konce
republiky, asi mu kontakty a reference nebudou moc k ničemu, ale třeba vás
zaujmou alespoň kompozice fotek a bude to inspirace pro focení tam u vás s někým
jiným.
Dušana jsem
poprvé zaznamenala na Facebookovém profilu kamarádky, s níž fotil sérii
fotek v prvorepublikovém stylu. Zaujalo mě to a protože jsem si v té době
už nějakou dobu pohrávala s myšlenkou, že bych si ráda také nechala nějaké
profi fotky udělat (zatím tedy jako bezdětná), jen tak pro pocit, že nějaké pěkné
mám, jsem jej začala na Facebooku sledovat. Docela brzy poté jsem měla štěstí a
vyhlásil slevovou akci, a tak jsem se přihlásila. Focení proběhlo v ateliéru,
vyzkoušeli jsme různé styly, a nakonec našli takový, který mi myslím celkem
seděl :-)
Když se mi pak
narodila dcera a já ji chtěla nechat zvěčnit od profesionála, naše kroky vedly opět
k Dušanovi. Dceři byly tři měsíce a v té době jsem ji již nosila v šátku.
Kromě „normálních“ fotek dcery jsem si přála mít památku i na to nošení. V nosící
skupince na FB se mi líbily exteriérové fotky od profi fotografů, které tam
různé maminky sem tam sdílely, ale neměla jsem připravené žádné konkrétní přání.
Navíc focení bylo opět v ateliéru, takže to bylo o něco jiné, než když se
fotí v lese, na louce, na sněhu, a podobně. V ateliéru jde zkrátka o
něco jiného – o nastavení světel, o zajímavém a ladícím pozadí, o celkovou
atmosféru portétu.
Plusy: Co na Dušanovi oceňuji je to, že to je
opravdu profík. Umí nastavit světlo, vybere dekorace, projde s vámi procesem
hledání toho „onoho“, co je originální pro vaši individualitu. Navíc vám řekne
přesně jak pohnout hlavou, jak se usmát, jak se postavit, tak, aby to vypadalo
dobře. Dcera měla v době focení na hlavičce výraznou seboreu a Dušan ji
úžasně vyretušoval tak, že to nebylo poznat (i když nás asi trochu proklínal
:-D).
Další kontakty a reference: http://fotostudio-brno.cz/, http://www.foto-dusan.cz
Na Sašu jsem
narazila úplně náhodou, buď její práci sdílel někdo z mých známých anebo
na mě vyběhla ve sponzorovaných odkazech, už nevím. Každopádně zrovna nabízela
focení v červeném jeteli, což je velice vděčné a vyhledávané a já jsem nás
s Gábinkou přihlásila. Focení probíhalo velice blízko našeho bydliště, což
byla velká výhoda, nicméně co jsem pochopila, tak Saša pendluje mezi Slovenskem
a okolím Moravského Krumlova, takže občas je potřeba si na ni buď počkat anebo
být hodně rychlí, když nějaké focení tady na jižní Moravě nabídne.
Plusy: Co jsem zaznamenala, tak kromě klasických
svatebních, rodinných, párových apod. fotek nabízí jednou za čas i specifické „minifocení“
na určité téma, např. indiánské nebo „bohofocení“. Takové focení probíhá vždy
jen v určitém časovém rozmezí (2-3 dny) ve vybrané lokalitě a zájemci se
střídají cca po 20 minutách. Má k dispozici různé rekvizity pro danou
tématiku nebo se jedná právě o to dané místo, jako v případě focení v
jeteli. Sledujte její Facebook, tato minifocení vyhlašuje právě tam.
Tuto a
následující tři fotografky znám díky naší regionální nosící skupince, v rámci
níž vždy jednou za čas pořádáme cenově výhodné „fotomaratony“ – rezervuje se
datum, vytvoří se rozpis a fotograf za ten den stihne po 10-20 minutách nafotit
velkou řadu nás maminek, někdy i s celou rodinou. Máme z toho 4-5
fotek za velice slušnou cenu, pokud chceme upravených fotek více, domlouváme se
už s fotografem sólo. Pro fotografa je to reklama a pro nás, matky na
mateřské, skvělý způsob, jak mít pěkné fotky za pěkné peníze :-)
Veronika s námi
takto absolvovala podzimní focení u rosického zámku. Měla s sebou i
vizážistku, takže zážitek byl i díky tomu velice příjemný – unavené matky se
zase jednou mohly cítit jako hýčkané ženy ;-) Musím se přiznat, že na toto
focení mám asi nejmlhavější vzpomínky, myslím, že vybrané místo i datum pro mě
bylo trochu zklamáním; doufala jsem v barevnější listy, a navíc bylo ten
den pod mrakem (dnes už samozřejmě vím, že to je pro fotografa lepší než přímé slunce ;-)). Veronika na nás měla jen jediný den a zájemců byla spousta,
takže i focení proběhlo poměrně rychle. A možná bylo pro mne mlhavé proto, že
jsem se chtěla nechat fotit bez brýlí, takže jsem špatně viděla :-D Při tomto
focení jsme myslím jako u jediného neměli k dispozici náhledy, ale
Veronika nám 4 fotografie sama vybrala a rovnou upravila. Je to nezvyklé, ale
musím říci, že na jednu stranu výhodné – vždy když se probírám zaslanými
náhledy, nedokážu si vybrat a ve výsledku jich vždy objednám
více, než jsem původně chtěla.
Plusy: Na to, jak byl park málo podzimně zbarvený,
dokázala v postprodukci Veronika z fotek vytáhnout maximum – ve výsledku
vyšly fakt hezky barevně i světelně.
Ách, na toto
focení moc ráda vzpomínám! Lucka je úžasná bytost, působí velice skromně, ale
má opravdu cit v rukách, když mi od ní přišly náhledy k výběru,
nevěřila jsem, že ty fotky ještě nejsou upravované. Zpětně jsem si pak díky
jejím FB stránkám uvědomila, že jsem ji v tom roce už jednou potkala, a to
na svatbě kamaráda, již taky fotila, protože se znala s nevěstou ze školy.
Lucka je studentkou lékařské fakulty, což je trochu potíž – má na focení velice
málo času. Na FB stránkách je poslední informace z loňského léta.
To naše ze srpna
2018 tak bylo poslední s ní v rámci naší regioskupinky, předtím proběhlo
2x, ale já se bohužel nemohla zúčastnit, poprvé jsem se s holkama ještě
neznala a podruhé jsme zrovna byli na dovolené. Vůbec tedy netuším, zda bude
mít na tuto svoji kratochvíli ještě někdy čas, ale moc doufám, že se s ní ještě někdy jako s fotografkou setkám.
Plusy: Dcera vůbec neměla ten den na focení v šátku
náladu, pořád mi utíkala k fontáně, kde se chtěla koupat (bylo opravdu
vedro), ale i přesto ji Lucka dokázala na určitou dobu zaujmout a pořídit
krásné snímky. A jak už jsem psala, vypadaly skvěle i bez retuší a úprav.
Bára je přímo
členkou naší regio skupinky a focení má hlavně jako koníčka, pokouší se
neustále učit, zlepšovat se a přijímat nové výzvy. Začínala focením přírody –
detailů květin apod., ale fotí i rodiny s dětmi, a dokonce i svatby, i
když zatím asi hlavně pro známé. Nedávno jsem zahlédla i výsledky její první
produktové fotografie. Já jsem měla příležitost si od ní nechat vyfotit pár
fotek těhotenského bříška s novým šátkem. Bylo to v rámci jednoho dne
našeho příměstského tábora, kde Bára zaznamenávala průběh celého dne. Dcera se
tehdy zrovna hrozně nerada fotila, tak jsem ji nenutila, ale když jsem pak viděla
výsledné fotky z celého dne včetně fotek jiných maminek s dětmi v šátku,
ale i bez něj, hrozně jsem litovala, že jsem ji nezkusila přesvědčit, protože
byly opravdu moc povedené.
Plusy: Barbora sice není “profi” fotografku v tom smyslu, že
by se tím živila, ale je vidět, že to dělá s láskou a citem pro detail. I
osobní fotky rodiny nebo přírody, které sdílí na svém osobním FB profilu, vypadají
skvěle.
Eviččinu práci
jsem znala už nějakou dobu, je totiž „dvorní“ fotografkou značky Moisha (český výrobce
šátků a nosítek). V nosícím světě je tedy poměrně známá, a tak když jsem
se dozvěděla, že zatím poslední regio nosící focení bude s ní, byla jsem
velice zvědavá. Toto focení bylo v létě a na mém oblíbeném místě, kousek od
Ivančic u řeky (lokalita Stříbský mlýn). Na tomto místě se o dva roky dříve
konalo focení s Luckou, na němž jsem zrovna nemohla být, a ty fotky
ostatních, co jsem viděla, byly famózní. Těšila jsem se tedy, že i já budu mít
fotky odsud. Gábinčina nechuť k focení ovšem pokračovala, nejprve si odmítala
sundat sluneční brýle a jakkoli pózovat, tak jsme focení pojaly hlavně jako
focení těhotenských fotek, jak jinak, než opět se šátkem, respektive se dvěma.
Nakonec více než fotky od řeky se mi líbí tyto, focené na jakési dřevěné
podlážce. Myslím si, že je to díky tomu růžovému šátku s pro mě nepřekonatelným
vzorem (Omnifera Kubista), jsou díky němu krásně něžné. A v závěru nakonec
i Gabča odhodila stud a jeden snímek s ní se taky vyvedl.
Plusy: Chcete-li
si nechat udělat nosící fotky, u Evy budete mít záruku, jelikož má s tímto
druhem focení dlouholeté zkušenosti. A pokud budete zajímavý typ, věřte, že si
vás může Evička vybrat jako modelku pro další modely značky Moisha ;-)
S Monikou a
Martinem se znám osobně už velice dlouho, ještě snad z dob střední školy,
kdy jsem s Mončou hrála v amatérském divadle a kdy s Martinem alias
Čáďou začala chodit. O tom, že Martin fotí, jsem věděla už nějakou dobu, ale
až loňské jaro, kdy nabízel zvýhodněné focení v rozkvetlém sadu, mě
přimělo se s ním po letech opět setkat. Fotky s rozkvetlými stromy
jsme s Gábinkou ještě žádné neměly, tak nebylo proč váhat. Následně jsme
se setkali ještě asi o 14 dní později na svatbě naší společné známé, kteréžto
fotky jsem taky měla možnost vidět a byly povedené. A do třetice jsme se
viděli ještě v listopadu, na kdy jsem zamluvila vánoční focení, a to
konečně úplně celé rodiny, tedy i s naším tatínkem :-D Na focení moc není
a všechna předchozí v podstatě probíhala ve všední dny, takže jsem ho
nechtěla kvůli 20 minutám tahat z práce.
Martin s Monikou
pracují jako tým. Na svatbě fungovali společně – každý měl na krku jeden
fotoaparát a mohli tak důležité momenty zabrat z více úhlů, případně k fotkám
od jednoho natočit i nějaká videa z druhého. Monika vás také po domluvě
nalíčí, takže můžete mít focení i s vizážistkou. Ateliér mají malinký, ale
příjemný, vánoční vybavení bylo vkusné a milé. Ovšem některá focení dělají i v
exteriéru, občas mají dekorace postavené například i na louce či v lesíku za
svým panelákem :-D
Plusy: Koukala
jsem, jak dokázal Martin přimět dceru ke spolupráci. Dej ručičku takto, nakloň
hlavu k mamince, usměj se… a ona ho ve všem poslechla :-o Takže k dětem
fakt doporučuji, asi má v sobě pro ně nějaké skryté kouzlo, i když to na
něm na první pohled není tak úplně znát :-D A jako bonus začal nyní i tetovat,
takže pokud nepotřebujete fotky, ale tetování, zkuste se na něj také obrátit
:-D
Závěrem musím
říct, že jsem měla zatím štěstí a vlastně všechna focení, která jsem
absolvovala, přinesla pěkné a zajímavé fotky. Navíc je to super i v tom, že fotky jsou aspoň různorodé. Nejvíc bych řekla, že to vždycky
kazím já :-D Drobné rozdíly mezi fotografy samozřejmě jsou a každý člověk
preferuje trochu něco jiného – někdo rád přináší vlastní invenci a někdo je
zase rád za přesné pokyny, protože prostě neví, co dělat a jak se tvářit. Já
měla i to štěstí, že jsem zatím nikdy neplatila plnou cenu, vždycky jsem vychytala
nějaou akci :-D Takže pokud máte zájem, sledujte profily fotografů, ať už
těchto, nebo nějakých jiných vašich oblíbených, a třeba to taky vychytáte. Ale
dejte občas fotografovi opravdu vydělat, ona to fakt není legrace. Není to jen
o tom stoupnout si a zmáčknout spoušť. Je za tím léta dřiny a učení se, výbava
fotografa stojí děsné peníze a čas strávený nad následnými úpravami v počítači
sice není vidět, ale je právě mnohem delší, než ten strávený s vámi. Sama
se teď začínám učit fotit na manuál, takže vím, o čem mluvím ;-)
A co vy, taky se
rádi chodíte fotit od profíka? Máte svého oblíbeného, k němuž se vždy
vracíte, nebo je také rádi střídáte? Napište mi o tom.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda, necháte-li mi tu svoje postřehy, nápady a poznámky. Líbí se vám můj blog? Co byste se tu chtěli dočíst? Nesouhlasíte se mnou v něčem? Pojďme diskutovat :-)