úterý 3. března 2020

(Nejen) rodinná profi focení


Co jsou na světě naše děti, čas od času mě láká zaznamenat fotograficky jejich růst nejen za amatérských podmínek a slabým umem mé osoby (a donedávna pouze automatickým režimem na zrcadlovce), ale i nějakým profi okem a rukama, abychom měli pěkné vzpomínky a samozřejmě také vhodné dárky pro rodinu ve formě fotokalendáře nebo fotek v rámečku. A tak mě napadlo sepsat mé dosavadní zkušenosti s fotografy, s nimiž jsem měla tu čest se potkat. Všichni jsou z Brna, případně blízkého okolí, takže je mi jasné, že pokud mě čte někdo z druhého konce republiky, asi mu kontakty a reference nebudou moc k ničemu, ale třeba vás zaujmou alespoň kompozice fotek a bude to inspirace pro focení tam u vás s někým jiným.



Dušana jsem poprvé zaznamenala na Facebookovém profilu kamarádky, s níž fotil sérii fotek v prvorepublikovém stylu. Zaujalo mě to a protože jsem si v té době už nějakou dobu pohrávala s myšlenkou, že bych si ráda také nechala nějaké profi fotky udělat (zatím tedy jako bezdětná), jen tak pro pocit, že nějaké pěkné mám, jsem jej začala na Facebooku sledovat. Docela brzy poté jsem měla štěstí a vyhlásil slevovou akci, a tak jsem se přihlásila. Focení proběhlo v ateliéru, vyzkoušeli jsme různé styly, a nakonec našli takový, který mi myslím celkem seděl :-) 



Když se mi pak narodila dcera a já ji chtěla nechat zvěčnit od profesionála, naše kroky vedly opět k Dušanovi. Dceři byly tři měsíce a v té době jsem ji již nosila v šátku. Kromě „normálních“ fotek dcery jsem si přála mít památku i na to nošení. V nosící skupince na FB se mi líbily exteriérové fotky od profi fotografů, které tam různé maminky sem tam sdílely, ale neměla jsem připravené žádné konkrétní přání. Navíc focení bylo opět v ateliéru, takže to bylo o něco jiné, než když se fotí v lese, na louce, na sněhu, a podobně. V ateliéru jde zkrátka o něco jiného – o nastavení světel, o zajímavém a ladícím pozadí, o celkovou atmosféru portétu. 



Plusy: Co na Dušanovi oceňuji je to, že to je opravdu profík. Umí nastavit světlo, vybere dekorace, projde s vámi procesem hledání toho „onoho“, co je originální pro vaši individualitu. Navíc vám řekne přesně jak pohnout hlavou, jak se usmát, jak se postavit, tak, aby to vypadalo dobře. Dcera měla v době focení na hlavičce výraznou seboreu a Dušan ji úžasně vyretušoval tak, že to nebylo poznat (i když nás asi trochu proklínal :-D).
 


Na Sašu jsem narazila úplně náhodou, buď její práci sdílel někdo z mých známých anebo na mě vyběhla ve sponzorovaných odkazech, už nevím. Každopádně zrovna nabízela focení v červeném jeteli, což je velice vděčné a vyhledávané a já jsem nás s Gábinkou přihlásila. Focení probíhalo velice blízko našeho bydliště, což byla velká výhoda, nicméně co jsem pochopila, tak Saša pendluje mezi Slovenskem a okolím Moravského Krumlova, takže občas je potřeba si na ni buď počkat anebo být hodně rychlí, když nějaké focení tady na jižní Moravě nabídne. 



Plusy: Co jsem zaznamenala, tak kromě klasických svatebních, rodinných, párových apod. fotek nabízí jednou za čas i specifické „minifocení“ na určité téma, např. indiánské nebo „bohofocení“. Takové focení probíhá vždy jen v určitém časovém rozmezí (2-3 dny) ve vybrané lokalitě a zájemci se střídají cca po 20 minutách. Má k dispozici různé rekvizity pro danou tématiku nebo se jedná právě o to dané místo, jako v případě focení v jeteli. Sledujte její Facebook, tato minifocení vyhlašuje právě tam.



Tuto a následující tři fotografky znám díky naší regionální nosící skupince, v rámci níž vždy jednou za čas pořádáme cenově výhodné „fotomaratony“ – rezervuje se datum, vytvoří se rozpis a fotograf za ten den stihne po 10-20 minutách nafotit velkou řadu nás maminek, někdy i s celou rodinou. Máme z toho 4-5 fotek za velice slušnou cenu, pokud chceme upravených fotek více, domlouváme se už s fotografem sólo. Pro fotografa je to reklama a pro nás, matky na mateřské, skvělý způsob, jak mít pěkné fotky za pěkné peníze :-)

Veronika s námi takto absolvovala podzimní focení u rosického zámku. Měla s sebou i vizážistku, takže zážitek byl i díky tomu velice příjemný – unavené matky se zase jednou mohly cítit jako hýčkané ženy ;-) Musím se přiznat, že na toto focení mám asi nejmlhavější vzpomínky, myslím, že vybrané místo i datum pro mě bylo trochu zklamáním; doufala jsem v barevnější listy, a navíc bylo ten den pod mrakem (dnes už samozřejmě vím, že to je pro fotografa lepší než přímé slunce ;-)).  Veronika na nás měla jen jediný den a zájemců byla spousta, takže i focení proběhlo poměrně rychle. A možná bylo pro mne mlhavé proto, že jsem se chtěla nechat fotit bez brýlí, takže jsem špatně viděla :-D Při tomto focení jsme myslím jako u jediného neměli k dispozici náhledy, ale Veronika nám 4 fotografie sama vybrala a rovnou upravila. Je to nezvyklé, ale musím říci, že na jednu stranu výhodné – vždy když se probírám zaslanými náhledy, nedokážu si vybrat a ve výsledku jich vždy objednám více, než jsem původně chtěla.



Plusy: Na to, jak byl park málo podzimně zbarvený, dokázala v postprodukci Veronika z fotek vytáhnout maximum – ve výsledku vyšly fakt hezky barevně i světelně. 



Ách, na toto focení moc ráda vzpomínám! Lucka je úžasná bytost, působí velice skromně, ale má opravdu cit v rukách, když mi od ní přišly náhledy k výběru, nevěřila jsem, že ty fotky ještě nejsou upravované. Zpětně jsem si pak díky jejím FB stránkám uvědomila, že jsem ji v tom roce už jednou potkala, a to na svatbě kamaráda, již taky fotila, protože se znala s nevěstou ze školy. Lucka je studentkou lékařské fakulty, což je trochu potíž – má na focení velice málo času. Na FB stránkách je poslední informace z loňského léta. 



To naše ze srpna 2018 tak bylo poslední s ní v rámci naší regioskupinky, předtím proběhlo 2x, ale já se bohužel nemohla zúčastnit, poprvé jsem se s holkama ještě neznala a podruhé jsme zrovna byli na dovolené. Vůbec tedy netuším, zda bude mít na tuto svoji kratochvíli ještě někdy čas, ale moc doufám, že se s ní ještě někdy jako s fotografkou setkám.

Plusy: Dcera vůbec neměla ten den na focení v šátku náladu, pořád mi utíkala k fontáně, kde se chtěla koupat (bylo opravdu vedro), ale i přesto ji Lucka dokázala na určitou dobu zaujmout a pořídit krásné snímky. A jak už jsem psala, vypadaly skvěle i bez retuší a úprav.



Bára je přímo členkou naší regio skupinky a focení má hlavně jako koníčka, pokouší se neustále učit, zlepšovat se a přijímat nové výzvy. Začínala focením přírody – detailů květin apod., ale fotí i rodiny s dětmi, a dokonce i svatby, i když zatím asi hlavně pro známé. Nedávno jsem zahlédla i výsledky její první produktové fotografie. Já jsem měla příležitost si od ní nechat vyfotit pár fotek těhotenského bříška s novým šátkem. Bylo to v rámci jednoho dne našeho příměstského tábora, kde Bára zaznamenávala průběh celého dne. Dcera se tehdy zrovna hrozně nerada fotila, tak jsem ji nenutila, ale když jsem pak viděla výsledné fotky z celého dne včetně fotek jiných maminek s dětmi v šátku, ale i bez něj, hrozně jsem litovala, že jsem ji nezkusila přesvědčit, protože byly opravdu moc povedené. 



Plusy: Barbora sice není “profi” fotografku v tom smyslu, že by se tím živila, ale je vidět, že to dělá s láskou a citem pro detail. I osobní fotky rodiny nebo přírody, které sdílí na svém osobním FB profilu, vypadají skvěle.



Eviččinu práci jsem znala už nějakou dobu, je totiž „dvorní“ fotografkou značky Moisha (český výrobce šátků a nosítek). V nosícím světě je tedy poměrně známá, a tak když jsem se dozvěděla, že zatím poslední regio nosící focení bude s ní, byla jsem velice zvědavá. Toto focení bylo v létě a na mém oblíbeném místě, kousek od Ivančic u řeky (lokalita Stříbský mlýn). Na tomto místě se o dva roky dříve konalo focení s Luckou, na němž jsem zrovna nemohla být, a ty fotky ostatních, co jsem viděla, byly famózní. Těšila jsem se tedy, že i já budu mít fotky odsud. Gábinčina nechuť k focení ovšem pokračovala, nejprve si odmítala sundat sluneční brýle a jakkoli pózovat, tak jsme focení pojaly hlavně jako focení těhotenských fotek, jak jinak, než opět se šátkem, respektive se dvěma. Nakonec více než fotky od řeky se mi líbí tyto, focené na jakési dřevěné podlážce. Myslím si, že je to díky tomu růžovému šátku s pro mě nepřekonatelným vzorem (Omnifera Kubista), jsou díky němu krásně něžné. A v závěru nakonec i Gabča odhodila stud a jeden snímek s ní se taky vyvedl.



Plusy: Chcete-li si nechat udělat nosící fotky, u Evy budete mít záruku, jelikož má s tímto druhem focení dlouholeté zkušenosti. A pokud budete zajímavý typ, věřte, že si vás může Evička vybrat jako modelku pro další modely značky Moisha ;-) 



S Monikou a Martinem se znám osobně už velice dlouho, ještě snad z dob střední školy, kdy jsem s Mončou hrála v amatérském divadle a kdy s Martinem alias Čáďou začala chodit. O tom, že Martin fotí, jsem věděla už nějakou dobu, ale až loňské jaro, kdy nabízel zvýhodněné focení v rozkvetlém sadu, mě přimělo se s ním po letech opět setkat. Fotky s rozkvetlými stromy jsme s Gábinkou ještě žádné neměly, tak nebylo proč váhat. Následně jsme se setkali ještě asi o 14 dní později na svatbě naší společné známé, kteréžto fotky jsem taky měla možnost vidět a byly povedené. A do třetice jsme se viděli ještě v listopadu, na kdy jsem zamluvila vánoční focení, a to konečně úplně celé rodiny, tedy i s naším tatínkem :-D Na focení moc není a všechna předchozí v podstatě probíhala ve všední dny, takže jsem ho nechtěla kvůli 20 minutám tahat z práce. 



Martin s Monikou pracují jako tým. Na svatbě fungovali společně – každý měl na krku jeden fotoaparát a mohli tak důležité momenty zabrat z více úhlů, případně k fotkám od jednoho natočit i nějaká videa z druhého. Monika vás také po domluvě nalíčí, takže můžete mít focení i s vizážistkou. Ateliér mají malinký, ale příjemný, vánoční vybavení bylo vkusné a milé. Ovšem některá focení dělají i v exteriéru, občas mají dekorace postavené například i na louce či v lesíku za svým panelákem :-D



Plusy: Koukala jsem, jak dokázal Martin přimět dceru ke spolupráci. Dej ručičku takto, nakloň hlavu k mamince, usměj se… a ona ho ve všem poslechla :-o Takže k dětem fakt doporučuji, asi má v sobě pro ně nějaké skryté kouzlo, i když to na něm na první pohled není tak úplně znát :-D A jako bonus začal nyní i tetovat, takže pokud nepotřebujete fotky, ale tetování, zkuste se na něj také obrátit :-D


Závěrem musím říct, že jsem měla zatím štěstí a vlastně všechna focení, která jsem absolvovala, přinesla pěkné a zajímavé fotky. Navíc je to super i v tom, že fotky jsou aspoň různorodé. Nejvíc bych řekla, že to vždycky kazím já :-D Drobné rozdíly mezi fotografy samozřejmě jsou a každý člověk preferuje trochu něco jiného – někdo rád přináší vlastní invenci a někdo je zase rád za přesné pokyny, protože prostě neví, co dělat a jak se tvářit. Já měla i to štěstí, že jsem zatím nikdy neplatila plnou cenu, vždycky jsem vychytala nějaou akci :-D Takže pokud máte zájem, sledujte profily fotografů, ať už těchto, nebo nějakých jiných vašich oblíbených, a třeba to taky vychytáte. Ale dejte občas fotografovi opravdu vydělat, ona to fakt není legrace. Není to jen o tom stoupnout si a zmáčknout spoušť. Je za tím léta dřiny a učení se, výbava fotografa stojí děsné peníze a čas strávený nad následnými úpravami v počítači sice není vidět, ale je právě mnohem delší, než ten strávený s vámi. Sama se teď začínám učit fotit na manuál, takže vím, o čem mluvím ;-)

A co vy, taky se rádi chodíte fotit od profíka? Máte svého oblíbeného, k němuž se vždy vracíte, nebo je také rádi střídáte? Napište mi o tom.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda, necháte-li mi tu svoje postřehy, nápady a poznámky. Líbí se vám můj blog? Co byste se tu chtěli dočíst? Nesouhlasíte se mnou v něčem? Pojďme diskutovat :-)