Jakou antikoncepci při kojení?

V den, kdy dcera slavila 17 měsíců mě po více než dvou letech opět navštívila pravidelná ženská měsíční návštěva. A vzhledem k tomu, že zatím další dítko nechceme, stala se dost aktuálním tématem vhodná antikoncepce. Vzhledem k tomu, že ještě docela dost kojím, přichází v úvahu samozřejmě jen některé druhy ochrany. Pokusila jsem se je tu všechny sepsat včetně komentáře, kde vidím výhody a nevýhody:

• Hormonální antikoncepce (pilulky) – typ antikoncepce, kterou jsem využívala i před otěhotněním od nějakých 17 let. Musím říct, že jsem na ni nedala dopustit. Je pravda, že hodně žen se už k pilulkám nechce vracet. Kolují názory, že hormony se dostávají do životního prostředí a pak zase zpět do nás (např. ve vodě). A že pak díky tomu chlapci pomalu přicházejí o své mužství. Také existují názory, že s pilulkami se vlastně vzdáváte svého ženství, že menstruace pod pilulkami není opravdová menstruace, která čistí tělo i mysl. A v neposlední řadě prý i ovlivňuje sexuální libido ženy. Na druhé straně, pokud člověk nezapomíná užívat pravidelně, připadá mi to jako jedna z nejspolehlivějších typů ochrany. Při kojení je možné užívat pouze tzv. hormonální gestagenní antikoncepci, tedy takové pilulky, které neobsahují estrogeny. Ty by přecházely do mléka a ovlivňovaly by jeho množství i kvalitu.
• Hormonální antikoncepce (injekce) – gestagenní hormonální antikoncepci je možné mít předepsanou i ve formě injekce, která je aplikována jednou za tři měsíce do hýždí. Podle mé lékařky bych dokonce ani nemusela každé ty tři měsíce docházet k ní, na aplikaci stačí kdokoli se zdravotnickým vzděláním. Podle informací na internetu je však po vysazení snížená možnost otěhotnění až po dobu jednoho roku, což zase může zkomplikovat plány, pokud se člověk rozhodně mít další dítě.
• Nitroděložní tělísko – existují dva typy – hormonální (Mirena) nebo nehormonální. Hormony, které se u hormonálního tělíska postupně uvolňují, oproti jiným typům hormonální antikoncepce působí jen lokálně, takže neovlivňují hormonální hladinu ženy, nebo jen opravdu velice málo. Hormonální tělísko je ale dost drahé a dát naráz 5 nebo 6 tisíc je pro někoho prostě nemožné. Obecně se tělísko nedoporučuje u určitých diagnóz, to vám samozřejmě nejlépe řekne váš lékař. Já mám u nitroděložního tělíska (jakéhokoli) problém s tím, že se jedná o jakýsi cizí předmět, který máte někde uvnitř sebe. Může to být potenciálně zdroj infekce. Také se udává, že ženy s tělískem mívají problém s krvácením i uprostřed cyklu nebo bolestivější a silnější menstruaci. 
• Spermicidní gel – jedná se o tzv. chemickou bariéru, tedy o směs látek, která zvýší kyselost prostředí v pochvě a tím zabíjí či znehybňuje spermie. Kromě gelu je možné tuto formu antikoncepce sehnat i v podobě pěny, želé či globulí. Mimo to ještě existují i přírodní formy, kde nejsou přídatné uměle vytvořené chemické látky, ale pozor! Samostatně používané nejsou účinné jako antikoncepce (ani za ni nejsou považovány). Používají se v kombinaci s dalšími bariérovými typy ochrany (např. s pesary). 
• Pesar – existují dva druhy pesarů. Prvním je tzv. vaginální (poševní) diafragma – takový pesar je zaváděn do pochvy před děložní hrdlo, kde brání proniknutí spermií do dělohy. Při určitých diagnózách není možné tento typ pesaru používat (například při zakloněné děloze). Při použití tohoto typu pesaru je nutné použít i spermicidní gel, bez něj není zajištěna spolehlivost antikoncepce. Druhým typem je tzv. cervikální klobouček, který se zavádí hlouběji – nasazuje se přímo na děložní čípek. Jeho zavádění může být poněkud obtížnější například pokud máte kratší prsty a vyžaduje nácvik. Spolehlivost ochrany před otěhotněním se ale u tohoto druhého typu udává vyšší. S použitím spermicidního gelu až 98 % (oproti 94-96 % u prvního typu). Co je na pesarech obecně dobré, že je možné je zavést klidně i několik hodin před samotným stykem, takže zaručuje jistou spontánnost. Vaginální pesar by se pak měl vyjmout do 24 hodin, cervikální klobouček dokonce do 48 hodin (ale ne dříve, než 6 hodin po styku).
• Kondom – tady asi není potřeba nic vysvětlovat. Jen bych k tomu řekla asi tolik: V několikaletém partnerském vztahu, navíc po třicítce (u partnera už po čtyřicítce), mi používání kondomu nepřijde úplně adekvátní. Navíc pokud si ještě matně pamatuju, s kondomem ten prožitek nebyl až tak intenzivní, jako bez něj. 
• Symptotermální metoda – v podstatě jde o pravidelné sledování několika symptomů vašeho těla. Sleduje se teplota těla (ideálně ve stejnou dobu každý den), sledování množství a konzistence cervikálního hlenu, a případně také další symptomy, jako například vlhkost či suchost rodidel či změny na děložním čípku. V kombinaci s počítáním plodných a neplodných dnů podle menstruace by žena měla dojít k závěru, který den hrozí riziko otěhotnění a který den nikoli. V rizikové dny je pak vhodné použít jinou metodu kontracepce, jako například pesar apod. Tato metoda je primárně o vnímání svého těla. Vyhledávají ji ženy, které nechtějí používat žádné chemické či hormonální přípravky a které rády žijí v souladu s přírodou. Určitě tato metoda není pro každého. Já osobně si neumím představit, jak každý den sleduju vazkost jakéhosi hlenu a zapisuju si to do tabulky (a to jinak tabulky miluju :-D). Ale pokud máte zájem navrátit se trochu k přírodě a začít naslouchat hlasu své přirozenosti, určitě je to cesta.

Po zhodnocení všech těchto metod jsem nakloněna ke dvěma, které by mi asi vyhovovaly nejvíc – pilulkám nebo pesaru. Co se týká pilulek, jediné, co mi na tom vlastně asi nejvíce vadí, je to, že bych musela každé tři měsíce zajet k doktorce pro recept. A taky trochu to, že bych to zkrátka ráda aspoň nějaký čas zkusila bez hormonů. A u pesaru (konkrétně cervikálního kloboučku) mám zase trochu strach, že jej nebudu umět zavádět. Vstupní investice je cca 1500 Kč, což je na vyzkoušení docela dost peněz. Takže budu ještě chvilku přemýšlet. Snad ne tak dlouho, abych tuto otázku zase už nemusela řešit ;-)

A čemu dáváte přednost vy?