Zázrak kojení

Konečně chápu, na co nám ženám příroda nadělila ňadra! Ne kvůli lascivním pohledům mužů, ani ne kvůli našemu lamentování, že je máme příliš malé, nebo naopak velké. Máme je proto, abychom nakrmily své dítě. Kojení je tou nejdokonalejší a nejpřirozenější záležitostí ve vztahu mámy a dítěte.

Celkem žasnu, když vidím, kolik dětí je krmeno z láhve. Podle serveru Novinky.cz polovina matek nekojí své dítě ani šest měsíců. V televizi v různých filmech či seriálech běžně vidíme krmení kojenců umělým mlékem. Média tak ženám tlačí do hlavy, že je to normální strčit děcku flašku.

Nechci tímto nijak hanět ženy, které zkrátka ze zdravotních důvodů kojit nemohou, to určitě ne. Ale i když u nás byly začátky také trochu náročné, přece jen je kojení o tolik jednodušší a pohodlnější než nutnost chystání umělého mléka. Nemusíte v noci vstávat a za vytrvalého řevu miminka v polospánku vařit vodu a míchat ji s práškem. Nemusíte někde na výletě nebo ve městě na nákupech řešit ohřívání. (Nemluvě o tom, že umělé mléko je chuťově pěkně hnusné.) Prostě vytáhnete prso a je to. Vyřešeno. Dítě je spokojené, matka se nemusí stresovat. 

Ne, že bych byla jedna z těch, které vystavují své přednosti na odiv v plné kráse každému kolemjdoucímu a pořádají kojící pikniky. Ale i když jsem se ze začátku mezi lidmi kojit styděla, situace (hladové dítě) si to prostě vyžádala a nebylo zbytí. A dnes mi už skoro vůbec nepřijde divné nakojit své dítě kdykoli to potřebuje, ať už v obchodě při nákupu (za pochodu v nosítku), nebo třeba na pohovoru se svým manažerem v zaměstnání. 

Jak už jsem zmínila, i pro nás byly začátky trochu krušné. Po akutním císařském řezu v plné narkóze jsem poprvé mohla svoji dceru připustit k prsu až po nějakých 20 hodinách po narození. Gábinka, ať se snažila jak chtěla, se neuměla přisát, a tak nám sestra donesla kojící klobouček. Byla jsem za tuto pomůcku vděčná, protože nám zachránila kojení. Až po návratu domů jsem se začetla do článků na internetu a dozvěděla se, jak je klobouček špatný, neumožňuje imunitní odpověď matky na sliny dítěte, učí dítě špatný nátisk, atakdále atakdále. Zkoušely jsme to i bez něj, ale pořád se nějak nedařilo. Navíc dcera pokaždé pila hodinu, takže první měsíce jsem opravdu x hodin denně trávila jen kojením. Kolikrát jsem si povzdychla, že bez toho kojení by to možná bylo lepší. Ale vydržela jsem. Pustila jsem špatné výčitky z hlavy a řekla si, jednou to půjde. A šlo. Když měla malá 3 měsíce (mimochodem dnes je to právě rok), byly jsme na návštěvě u kamarádky a já, hlava děravá, klobouček nechala doma. Takže to holt nějak jít muselo. Oznámila jsem Gábince, miláčku, klobouček jsme zapomněly doma, tak se musíš napít i bez něj... a světe div se, šlo to. Sice jsem u toho musela stát a s dcerou pohupovat, aby byla „zaměstnaná“ a moc si změny nevšímala, ale ten den v Brně jsme zvládly. Doma jsme pak postupně během týdne klobouček zcela odložily. 

Dalším mýtem, který jsme s Gábinkou naštěstí nepotvrdily, je, že když se přikrmuje z láhve, ztrácí se mléko. Z porodnice jsme odcházely s pár lahvičkami UM, protože poslední den jsme strávily známým kolotočem zvážit, nakrmit, odsát, dokrmit, zvážit a pokud pořád málo, dát UM. Doma jsem to pár dní zkoušela bez něj, ale přišlo mi, že večer Gabča pije co chvíli a prostě už to málo teklo. A ona řvala a řvala. A tak jsme najely na systém jedna láhev UM denně – k večeři. Gábinka se spokojeně zaplácla, přestala křičet, krásně usnula. Jely jsme takto až do chvíle, kdy jsem jí místo UM k večeři začala dělat zeleninové polévky, takže zhruba do 7. měsíce. Nechci tímto nikomu radit, ať to dělá stejně. Nepište, prosím, někde v diskuzích, ale na tom a tom blogu jsem četla... Jen říkám, že nám se to osvědčilo. Dávka UM, která jí prýštila sama z lahvičky, jí pěkně prohnala střeva, takže se vyprděla a bylo po křiku :-) 

Teď je Gábince bez pár dnů 15 měsíců a moje prsa miluje. Jakmile je nahmátne nebo uvidí, rozlije se jí na tvářičce úsměv a já vím, že jsem, minimálně kvůli nim, pro ni nepostradatelná. Sama si umí stáhnout tričko, aby se napila. Sama si určuje, jestli chce zrovna pít z pravého nebo levého, ale většinou to při jednom kojení několikrát prostřídá. Kojím pořád zhruba pětkrát, šestkrát denně a několikrát v noci. V podstatě zatím dceři téměř nedávám vodu na pití (dělá s ní akorát blbiny). Můj plán je kojit do samoodstavu, ale samozřejmě, že může nastat situace, kdy už mi kojení nebude příjemné. Uvidíme. Je to někdy trochu limitující, nemůžu od ní na dlouhou dobu pryč. Ale myslím, že až jednou přijde den, kdy už moje mléko nebude potřebovat, obrečím to. Bude to znamení, že moje miminko už není miminkem.