Obutá neobutá

Kdyby Královna Koloběžka I. dostala od svého prince úkol přijet „obutá neobutá“ dnes, jistě by si zvolila barefoot obuv. O čemže to mluvím? V doslovném překladu znamená „barefoot“ naboso, nebo také bosá noha. Jedná se zkrátka o obuv, v níž byste měli mít co největší dojem, že žádnou obuv nemáte. Tedy tenká a ohebná podrážka, bez tuhého opatku (část boty okolo kotníku), špička respektující tvar nohy (u palce jde rovně a nezatáčí do špičky). Zároveň ale musí bota na nohách okolo kotníku nějak držet, aby prsty nepomáhaly noze botu držet (jako například u žabek).

Přiznám se, že ještě tak před rokem jsem o barefoot v životě neslyšela. Až v jedné diskuzi ohledně botek pro děti jsem tento výraz viděla a začala se o toto téma zajímat více. Opět doporučím jednu Facebookovou skupinku – Barefoot nejen pro děti -ČR/SR – kde je možné dozvědět se o barefoot vše od A do Z, nechat si poradit s výběrem vhodné značky pro sebe i své ratolesti a v neposlední řadě zde funguje i bazar.

Dcera začala chodit teprve poměrně nedávno, do té doby jsem jí do kočárku (no, ne, že by v něm strávila nějak mnoho chvil) nebo do šátku žádné botky nedávala. Stačily jí ponožky, případně v zimě softshellové válenky. Už na začátku léta jsem ale pomalu začínala mít „hlavu v pejru“ ze všech těch značek, které pro děti i v barefoot existují. Některé jsou vhodné pro úzké nohy, jiné pro široké, některé zas pro nízký nárt, jiné pro vysoký. Vůbec jsem se na výběr bot netěšila. Ovšem pak jsem si řekla, že je zbytečné to řešit dopředu. Prostě až malá začne chodit, změřím jí nožku a uvidím, co na její rozměr vyberu. A začala jsem koketovat s myšlenkou, že barefoot vyzkouším i já sama.

Překvapivě první osobní setkání s chozením naboso bylo zcela neplánované. Pořídila jsem si letní sandály styl žabky (s tím bazmekem mezi prsty) na zavazování kolem kotníku a nadšená jsem s nimi vyrazila s dcerou v šátku na procházku. Jenže už po pár krocích jsem zjistila, že je mám až moc utažené a že se mi ten bazmek nepříjemně zarývá do kůže mezi prsty. A jelikož jsem měla malou v šátku a ta už stihla usnout, nebyla jsem schopná si to převázat. A tak šly milé sandály dolů z nohy a já jsem vyrazila na polňačku pěkně bosky. Musím říct, že až na pár ostrých kamínků to bylo velice příjemné. Poté, co jsem dorazila domů, jsem zjistila, že mě šlapky tak nějak zváštně brní, jak jsem si je namasírovala. (Musím se přiznat, že do té doby jsem vůbec nebyla zvyklá chodit bosky, i doma jsem chodila v pantoflích, o chození po venku nemluvě.)

A tak jsem doma odhodila papuče a zprvu začala alespoň tam našlapovat bosa. Shodou okolností jsem se v té době seznámila s maminkou, která šije botky doma. Objednala jsem si tedy u ní jedny bare letní balerínky. Zanedlouho byly hotové a já jsem začala na procházky a brzy i do města chodit jen v nich. A musím přiznat, že jsem si na to hodně rychle zvykla. Dokonce ani při řízení mi nedělala tenká podrážka problémy, i když bych v to nevěřila. Právě naopak. Když jsem si asi po měsíci chození vyloženě jen v těchto balerínkách nazula obyčejné botasky a řídila v nich, najednou jsem si uvědomila, jak moc tuhé jsou. Vůbec jsem v nich necítila, jak našlapuju na pedál. V podstatě jsem našlapovala podrážkou, nikoli nohou. Podzim se blížil a mně bylo jasné, že si budu muset pořídit další boty :-D Nejprve jsem v bazaru zakoupila tenisky Tadeevo. Chtěla jsem původně něco levnějšího, a také elegantnějšího. Ale když jsem už několikátý den projížděla všechny inzeráty znovu a znovu, a to, co bych chtěla, bylo buď moc drahé, nebo v jiné velikosti, řekla jsem si, že na to moje lítání po vesnici tenisky stačí. A tak mi přišly mé druhé bare boty. Naživo byly hezčí, než na fotce, a když jsem v nich poprvé vyrazila ven, moje pochybnosti, zda jsem s nimi udělala dobře, se rozplynuly.

Současně jsem objednala jedny capáčky a jedny botky na zimu i pro Gábinku. Zatím nosí jen capáčky, po venku toho zatím zas tak moc neujde. Zimní botky jsou nošené, ale myslím, že ještě celkem dostačující, značka Shooshoos. Jsou zatím o něco větší, nevěděla jsem, jak moc Gábince do zimy vyroste noha, navíc s teplými ponožkami bude v botě potřebovat přece jen víc místa. A trochu se děsím, že než ta zima přijde, poskočí jí nožka a já budu zase muset shánět jiné. To je vůbec jedna zajímavá a dost nemilá věc u barefoot obuvi. Vzhledem k tomu, že výrobců či sériově vyráběných bare botek zatím není zas až tak moc, bývá problém s dostatkem zboží. Takže je běžné, že zimní boty jsou už na podzim vyprodané. A jarní v zimě. A tak dále. Některé maminky to řeší tak, že prostě nakoupí více velikostí do zásoby a co neužijí, zase prodají. Já jsem se rozhodla zatím vyčkat a řešit to, až pokud problém nastane. Snad něco v bazárku půjde sehnat :-) A když ne, ještě mám doma jedny softshellové válenky, s nimiž to na sněhu případně taky půjde a v nejhorším ji holt budu ještě v zimě nosit (pokud se tedy nechá).

 

Po několika procházkách v mých nových teniskách jsem zjistila, že možná přece jen ještě jedny, nějaké ty elegantnější, budu potřebovat :-D Tenisky se mi totiž nehodí k většině mých hezčích kalhot a k sukni či šatům už vůbec ne. Navíc v teniskách nepůjde chodit v zimě. A tak jsem nedávno zakoupila zatím můj poslední barefoot pár – Pathik Vera Vegan (využila jsem zrovna 25% slevy skladových zásob, které přišly úplně jako na zavolanou :-D). A tak vám tu mohu představit moji prozatímní barefoot sbírku, která určitě časem ještě poroste. Už jsem si na ně totiž tak zvykla, že se mi do tvrdých bot s úzkou špičkou už prostě vracet nechce. 

Zdroj: http://www.vimcojim.cz/

Vlastně, když nad tím člověk tak přemýšlí, nevychází z údivu, kam jsme s obouváním za ta staletí dospěli.  Jak je možné, že nám přijde normální rvát nohu do uzoučkých bot, se špičkou takovou, že prsty musí být namačkány jeden přes druhý, aby se tam vůbec vešly? Je pravda, že já jaksi podvědomě už dříve vybírala boty tak, aby se podrážka dala aspoň trochu ohýbat. Přišlo mi, že když jsou tuhé, musí se přece zlomit vejpůl (myslím, že se mi kdysi jedny od Vietnamců dokonce opravdu zlomily). Nebo proč my ženy tak rády „trpíme“ na podpatcích? Co je komu do toho, jestli měřím o těch pár centimetrů víc? Má to odnést naše zdraví? Když chodíme v botkách vystlaných měkkoučkou pohodlnou anatomickou vložkou, znemožňujeme vlastně správně zapojovat naše svaly a šlachy a degenerujeme tak. Jistě, u určitých diagnóz je asi ortopedická vložka potřeba. Při nošení barefoot bot je také nutné naučit se správně našlapovat. Ne tvrdě dupat na patu, ale ani nenašlapovat jako baletky na špičky. Na Youtube jsou k nalezení videa, jak správně chodit. Také je někdy potřeba dívat se pod nohy a vyhýbat se opravdu ostrým předmětům. Ale jinak je tento způsob obouvání vlastně úplně přirozený a já jej jednoznačně doporučuji. Pokud někomu přijdou barefoot boty drahé, no ano. Bohužel je to tak. Poptávka je, ač se to nezdá, obrovská a nedostačuje nabídce. Kromě čistého barefoot je možné zapátrat i v nabídce tzv. kompromisních bot. Tedy takových, které sice nesplňují úplně všechny znaky barefoot, ale pořád dostatečně širokých a ohebných. Také je možnost zakoupit levnější napodobeniny na Aliexpresu, na Facebooku existuje i skupinka věnovaná těmto nákupům (Barefoot obuv z Aliexpressu). Já tedy asi raději podpořím českého výrobce a budu doufat, že mi tak drahé boty vydrží několik sezón, než koupit třeba ne úplně povedené výrobky od Číňanů, ale to už je volba každého z nás. Pro ty, kteří si boty nad 2 000 nemůžou dovolit (a naprosto to chápu, v životě jsem si tak drahé boty nekoupila), to může být jedna z variant, jak si barefoot vyzkoušet. Anebo si můžete boty sami ušít. Ale o tom zas třeba někdy příště...