Jak pracovat z domu s dítětem

 Tak mě tak napadlo, že jsem ještě přesně nepopsala, jak to u nás vypadá, když pracuju. Do zaměstnání jsem se vrátila, když měla dcera 1 rok, tedy v srpnu 2017. Naštěstí můj zaměstnavatel (IT společnost) podporuje brzký návrat matek po mateřské dovolené, dokonce za to svého času dával poměrně příjemný bonus (toto už bylo bohužel v rámci úspor zrušeno, já jsem to naštěstí ještě stihla). Skvělé na tom je, že můžu dělat pouze z domu, do kanceláře jezdím jen když je potřeba něco podepsat, takže zhruba jednou za čtvrt roku, možná i méně. Vše řeším přes internet přes vzdálené přístupy, na meetingy se připojuji přes videokonference. Pracuji zatím na půl úvazek, tzn. 4 hodiny denně. Mám i velice rozumného manažera, který nevyžaduje vyloženě konkrétní čas, kdy sedím u počítače, ale teoreticky se práci můžu věnovat klidně po večerech, nocích či o víkendu, důležité pro něj je, aby byla práce udělaná. Já jsem toto však nikdy nevyužila, je pro mě mnohem jednodušší a přehlednější pracovat přes den v kuse, než si to nějak dělit a počítat celkový čas.

Přiznám se, že první rok práce jsem ani ty 4 hodiny denně pracovat nemusela, protože jsem zkrátka tolik úkolů neměla. Byla jsem přidělena do týmu na zpracování agendy pro jediného klienta a když jsem zhruba po měsíci vše dokončila, spíš jsem jen vypomáhala ostatním kolegyním, s čím bylo třeba, ale měla jsem vcelku klídeček. Mohla jsem se tak dceři věnovat víc, jen jsem musela být v určenou dobu doma online a poblíž notebooku.

Zezačátku také dcera ještě spala dvakrát denně – v šátku a neodložitelná. Proto jsem pravidelně při práci seděla s ní a pohupovala se, aby se nevzbudila. Postupně se to ale začalo lámat a harmonogram se jí začal měnit na jednodenní poobědový spánek. Pořád to ale vycházelo tak, že jsem alespoň část pracovní doby měla relativní klid a během té doby většinou stihla udělat, co jsem potřebovala.

Zlom nastal loni po Vánocích. Dcera měla rok a čtyři měsíce, už chodila a začala víc myslet a vnímat. Zvykla si na to, že jsem se jí přes svátky víc věnovala a neseděla u počítače, takže jakmile přišel leden, nastalo velice špatné období. V jednom kuse mě od notebooku tahala pryč, rozčilovala se, když jsem potřebovala pracovat a vyžadovala opravdu velkou pozornost. V té době myslím přišlo první období pořádného vzteku a vzdoru. A tak jsem opravdu dělala jen to nejnutnější, a to převážně v době, kdy spala. 

Časem se to ale zase zlepšilo. Pomohlo třeba to, že jsem si notebook brala, kam si zrovna chtěla jít hrát, tedy do pokojíčku, do ložnice, na sedačku do obýváku. V té době jsem pracovala v pondělky ráno od 8 do 12, protože odpoledne jsme jezdily s dcerou plavat. Ostatní dny jsem pracovala od jedné do pěti odpoledne, protože alespoň část té doby dcera prospala. V dubnu mi skončila pohoda, protože se v práci totálně reorganizovaly týmy i způsob práce. Každý den po dobu tří týdnů jsem měla dvouhodinový online školící meeting. Většinou jsem během něj vypnula na videokonferenci kameru, nasadila si sluchátka a šla s notebookem a dcerou do ložnice a přitom ji u prsa uspávala. Prostě sranda.

Po tomto maratonu jsem najela na klasický čtyřhodinový režim, protože jsem náhle na svou práci byla v podstatě sama, měla jsem novou kolegyni, která se teprve zaučovala. Dcera tu dobu mimo spánek trávila u televize (jako v podstatě od začátku, jen už začala víc a víc příběhy vnímat a začínala sledovat i něco jiného než jen znělky). Když bylo potřeba, samozřejmě jsem odběhla, s něčím jí pomohla, přebalila ji, sedla si za ní na sedačku a hrála si s ní a přitom pracovala. Ovšem někdy v té době nastal další problém – Gabča přestala spát sama v posteli. Když jsme šly po obědě nahoru, nakojila se, ale prostě sebou mrskla, vyskočila a chtěla jít zpět dolů (a byla to hrozná legrace). A tak mi začala usínat později a později, většinou u mě na klíně, když jsem seděla u počítače. Nechávala jsem si ji na sobě a aspoň měla opravdu dlouhou dobu klid, vydržela takto v kontaktu spát i tři hodiny. 

Tak to v podstatě bylo až donedávna, jen s tou změnou, že od září jsem začala pracovat jen odpoledne. V pondělí dopoledne totiž jezdíme na kroužek, takže jsem všechny dny sjednotila. Ovšem odpolední Gábinčin spánek se posouval čím dál tím víc na později a v posledním měsíci, dvou, dokonce některé dny odpoledne už ani neusne. Takže je ta práce zase o něco náročnější, protože u ní už nemám klid vůbec. A co tedy děláme? Jede televize (Déčko), u čehož dcera pobíhá, pokřikuje, hraje si, nosí mi věci, s nimiž si musím hrát taky, rozčiluje se, že chce lízátko nebo brambůrky, válí se po mně, skládáme puzzle, modelujeme plastelínu a tak různě. Ovšem to vše s notebookem na klíně. Občas je to hodně náročné na moji psychiku, protože když se na něco potřebuji opravdu soustředit, velice snadno vybuchnu, když dcera pořád něco chce. Taky pro mě bylo obtížné zvyknout si na ten všudypřítomný ruch. Založením jsem spíše introvertní člověk, co má rád ticho a vyžívám se v klidné soustředěné práci. Teď tady neustále někdo křičí, zpívá, povykuje, vykládá, s něčím bouchá, něco vysypává, do toho jede televize, takže neustálý šum a ruch. Někdy je to opravdu k zbláznění :-)

Takže, pokud si taky plánujete přivydělávat z domu při mateřské/rodičovské dovolené a nemáte možnost hlídání dítěte, tady je pár tipů, jak to úspěšně přežít:

1. Využívejte dobu spánku dítěte; máte-li neodložitelné dítě, vezměte si jej do šátku či nosítka. Pracujte po večerech, nocích či víkendech, když může dítě trávit čas s tatínkem.

2. Nejste-li zcela proti, zkuste si pomoci televizí, tabletem či chytrým telefonem. Samozřejmě, že čím méně, tím lépe, nicméně alespoň pro chvíle, kdy se opravdu potřebujete pořádně soustředit, to může být vítané rozptýlení.

3. Využívejte notebook, s nímž se můžete bez problémů přesouvat po bytě či domě. Dítě se tak déle vydrží zabavit, můžete jít třeba i do ložnice, kde bude potomek skákat po posteli či kramařit vaši skříň.

4. Zamyslete se, co vše dítěti dovolíte a co mu zakazujete. Pokud vám například vadí, že si vyleze na kuchyňskou linku a ráchá se ve dřezu, zkuste si uvědomit, proč přesně vám to vadí. A pokud zjistíte, že to není tak hrozná činnost, nechte je to chvíli dělat. Mokro pak holt uklidíte a při troše štěstí nic nerozbijí a nespadnou. Naučte se svému dítěti věřit.

5. Často obměňujte hračky v blízkosti dítěte. Když po týdnu vytáhnete věc, kterou dlouho nevidělo, vydrží u ní déle.

6. Pokud dítě rádo jí, zabavte ho jídlem. Nebráníte-li se sladkostem, takové lízátko udrží dítě dlouho spokojené ;-)

7. Pokud dítě vyžaduje vaši pozornost, na chvilku se odpoutejte a věnujte se mu. Pět, deset minut vás nezabije a dítě se bude cítit vyslyšeno a pak se zase nějakou chvíli zvládne zabavit samo.

8. Využijte zbývající čas dne, kdy nepracujete, a maximálně si jej s dítětem užijte. Spíše pak vydrží v klidu, když bude uspokojeno po zbytek dne. Nejvíce tímto přístupem trpí domácnost, ale upřímně... to doženete o víkendech, nebo si za navíc vydělané peníze dopřejte pomocnou sílu na úklid ;-)

9. Máte-li možnost, zkuste alespoň občas navštívit nějaké místo, kde je herna a zároveň připojení na internet. Můžete tak pracovat a dítě si vyhraje s novými hračkami a jinými dětmi.

10. Dejte dítěti nějakou starou klávesnici, případně jiný starší notebook nebo počítač, zapněte textový editor a nechte ho, ať si taky ťuká do klávesnice. Budete tak „pracovat“ společně a navíc se tím bude učit písmenka.

11. Samozřejmě, že každé dítě je jiné, poslouchejte tedy hlavně jeho. Buďte kreativní a nastavte si vlastní rituály a harmonogram dne tak, abyste zvítězili oba – vy i vaše dítě. Samozřejmě, že časem stráveným prací něco dítěti uberete. Možná nebudete tak často moct chodit ven nebo za kamarádkami, na druhé straně pokud vás práce těší a naplňuje, budete se cítit spokojenější a budete tak mít lépe vybalancovanou mateřskou a ženskou stránku sama sebe. (Nemluvě o výhodách navíc vydělaných peněz.) Pokud budete spokojená vy, bude i vaše dítě!

Chybí mi tu nějaké tipy? Co se osvědčilo u vás doma? Budu ráda za vaše komentáře!

Od příštího měsíce bych ráda navýšila úvazek na 6 hodin denně. Před Vánoci jsem totiž měla tolik práce, že jsem u toho stejně často seděla o hodinu i dvě déle, zvláště když mi Gabča o půl čtvrté usne na klíně a spí do šesti, do sedmi... Navíc teď měla období, kdy byla schopná vyspávat do desíti, takže pokud se hecnu a budu vstávat dřív, budu mít určitě nějakou tu hodinku k dobru i ráno. A když to nezvládneme, tak holt budu dělat večer u televize. Tak jsem zvědavá, jak to budeme dávat.