Tak nás zase navštívila nemoc...

Když je nemocný dospělý, je to opruz. Většina ovšem nejde k doktorovi, léčí se tak nějak po svém všemi těmi Coldrexy a šumivými Aspiriny a dál chodí do práce, protože se mu nechce plýtvat dovolenou, ani jít na špatně placenou nemocenskou.

Když je nemocné dítě, je to ovšem horší. V noci se stejně kvůli němu nevyspíte, strašně rádi byste mu pomohli, když se necítí dobře, ale většinou to moc nejde. Navíc odmítá jakékoli pokusy o stříkání do nosu, odsávání nebo o klidový režim. Taky je vždy otázka, zda navštívit lékaře, nebo je to „jen“ obyčejné nachlazení...

A když onemocníte oba zároveň, je to ta nejhorší kombinace. A to se právě teď děje u nás doma. Od neděle dcera začala pokašlávat. Od úterka měla tři dny přes den zvýšenou teplotu, která se pohybovala mezi 37,5 a 38,3. Nebylo to ovšem asi tak moc, aby jí to v těch světlejších chvilkách bránilo poskakovat a pobíhat. A to se průběžně střídalo s momenty, kdy byla protivná a dokonce chvíli snesla nechat se navázat do šátku (a že je to poslední dobou docela problém). Já jsem pořádně na hromadě poslední dva dny. Mám rýmu jak trám, horní ret mě pálí z neustálého smrkání, pobolívá mě hlava a v noci jsem se teď dvakrát za sebou uprostřed vzbudila na kojení a pak tak dvě hodinky nemohla usnout. Nejraději bych si lehla a na všechno se vykašlala. Jenže nemůžu. Dcera v posteli nevydrží. 

Dnes jsme nakonec pro jistotu k dětské doktorce jely. Zatím to není nic vážného, máme dávat jen Mucosolvan sirup a kdyby se to nelepšilo, přijet znova v úterý. U doktorky byly scény. Nějak asi už v čekárně dcera pochopila, kde je, a několikrát mi patřičně dávala najevo, co si o tom myslí, a že tam nechce. Jakmile se na chodbě objevila sestřička, přitulila se ke mně a začala poplakávat. A sotva se jí v ordinaci paní doktorka dotkla, začal virvál. Nevím proč, ale ona prostě ani sestru ani doktorku nemůže vystát. Asi si pamatuje, jak jí občas dělaly „zle“ – když jí píchali injekce nebo braly krev z prstíku na test CRP. Ten nás dnes taky neminul, no naštěstí byl negativní. Tak jsem zvědavá, jestli z toho Gábinka vyroste, nebo bude pořád plakat, jakmile se u pediatry objevíme.

Nejsem zastánce přemíry léků. Jednou už ale dcera dostala antibiotika a jelikož to bylo po třech týdnech nemoci, snad to bylo oprávněné. Horečku srážím až v momentě, kdy je vyšší než 38,5 a zároveň na dceři vidím, že je malátná, že se tím opravdu trápí. Poprvé, když dostala horečku, měla asi 2 nebo 3 měsíce, jsme k doktorce jely. Něco se jí nezdálo a pro jistotu nás poslala na ORL do Dětské nemocnice v Brně. Strávily jsme půl dne po doktorech bez konkrétního výsledku a když jsme přijely domů, dcera byla bez horečky a zdravá. 

Pak jsme takto vyrazili ještě jednou, to měla dcera něco přes rok. Okolo desáté večer najednou opět vysoká horečka. Tak jsme jeli do nemocnice na pohotovost. O půlnoci. Vyděsilo nás, že horečka nastoupila tak strašně rychle a přišlo nám, že se Gábince těžce dýchá. Nechtěla jsem dávat sirup proti horečce, co jsme doma měli, aby případně nepřekryl případné projevy nemoci. A tam se nás jako první ptali, jestli jsme sráželi horečku a divně se dívali, když jsem řekla, že zatím ne. Dali nám čípek a poslali domů s doporučením nakoupit dva různé druhy čípků, ty máme střídat, že vysoká horečka je pro organismus zátěž a že to může být příznak různých nemocí a že se uvidí. No nakonec z toho byla šestá nemoc. Ale po těchto zkušenostech jsem už trochu skeptická k tomu, pokaždé, když dcera onemocní, vyrazit k lékaři. Ale pořád jaksi váhám mezi tím naplno věřit tělíčku svého dítěte, že se případně s nemocí popere samo, a mezi tím být hysterickou matkou, která při sebemenším problému vyrazí k odborníkům.

Jako dítě jsem bývala hodně nemocná, a to nejen nachlazená, ale taky jsem proležela obrovskou spoustu dnů v nemocnicích například kvůli častým zánětům močových cest. Naši si se mnou opravdu užívali. Gábi je teď od podzimu nemocná už počtvrté. No tak jen doufám, že to teď na jaře už bude lepší. Raději bych se v tom krásném počasí, jaké je za oknem, procházela po venku, než se trápila doma. Ještěže můžu teď chvíli i ležet v posteli. (Ano, představte si, že nakonec mě má drahá dcera nechala hodinu ležet! :-D )

Tak vám všem přeji hlavně zdraví a když se vám bude chtít, dejte vědět, jak to máte vy – jezdíte při nemocech k doktorům hned, nebo je to pro vás spíše poslední instance?