Nakup, prodej, vyměň, slož se na poštovné

Nikdy dřív jsem na internetu nesledovala bazárky jako teď, když jsem na mateřské. Přiznám se, že dřív mě nikdy nenapadlo shánět oblečení nebo cokoli jiného z druhé ruky. Pravda, do sekáče jsem si občas zašla a něco málo koupila, nebo využila internetový second hand, ale byly to spíš ojedinělé případy. Když jsem něco potřebovala, prostě jsem si to koupila nové. Naopak, když něco dosloužilo, prostě se to vyhodilo. Lépe řečeno, syslila jsem to pak ještě několik let pro strýčka příhodu, než jsem pochopila, že už je to k ničemu a v záchvatu uklízení (většinou u stěhování) to vyhodila :-D 

Poslední dobou však objevuji kouzlo bazárků. Začalo to, když jsem začala shánět věci pro dítě. Oblečení jsme dostali hromadu od příbuzných, takže to jsem nepotřebovala. Ale vzhledem k vysokým cenám vybavení pro děti, jako jsou postýlky, kočárky a podobné srandy, jsem se začala poohlížet i po Bazoši a podobných serverech. Nakonec jsem v regionálním bazárku na Facebooku sehnala kočárek za 1300, přebalovací pult s poličkami za 700 a košík na miminko za 800. Kouzlo regionálního bazaru tkví hlavně v tom, že věci seženete od lidí bydlících nedaleko vás, a tak není nutné řešit poštovné nebo jinou formu přepravy. Prostě si pro to zajedete.

Sama jsem už na tomto bazárku pár věcí také prodala. Jak mě to nikdy dřív nenapadlo, najednou jsem se začala na věci doma dívat jinýma očima. Potřebuju to ještě? Neudělá to větší radost někomu jinému? Zaplácnete tak dvě mouchy jednou ranou. Uvolníte si doma místo a ještě za to něco málo utržíte.

Od té doby, co nosím barefoot boty (a dcera samozřejmě také), je pro mě barefoot skupina s bazárkem na FB taky důležitým místem nákupů. Nové barefoot boty jsou totiž pekelně drahé, takže zrovna v posledních týdnech, kdy jsem začala řešit sandálky pro dceru (samozřejmě pozdě a všude je vše vyprodané), aktualizuju stránku s prodejními inzeráty co 10 minut, abych ulovila ty nejlepší a nejlevnější kousky. K dovršení všeho jsem Gabči nezměřila nohu a zjistila, že jí opět poskočila. Takže když jsem si myslela, že mám sandálky pořešené, musela jsem k tomu sednout a shánět dál (a celoroční botky taktéž). U sándálků, které mi mezitím přišly, si nejsem jistá, jestli už dceři nejsou těsné. Chvíli je ještě vyzkouším a když se mi bude zdát, že se jí v nich nechodí dobře, prostě je posunu dále a prodám i uzavřené botky, v nichž teď chodila. Kouzlo tohoto konkrétního bazárku je, že když nastavíte slušnou cenu, po botách se hned jen zapráší.

Mimo bazárky, kde kupujete použité věci normálně za peníze, se ale také můžete setkat se skupinami, kde jsou lidé ochotni se věcí zbavit úplně zadarmo, případně výměnou za něco jiného. Jsem členem takové prodejní skupinky na Facebooku, kterou založila má známá a shromáždili se tam lidé, kteří neradi věci vyhazují, ale souzní s myšlenkou tzv. zero-waste, tedy nulového odpadu. A zase mě to inspirovalo a posunulo o něco dál. Je pěkné, když se vám podaří za prodané věci něco utržit, ale pokud máte pochyby, že vám za ty vaše krámy někdo něco dá, zkuste to nabídnout zadarmo. 

S nadcházejícím jarem jsem tak pocítila chuť doma pořádně „vyvětrat“ ve smyslu zbavit se všeho, co nepoužívám. Bohužel na to s dcerou nemám dostatek volného času – vytáhnout všechno, pořádně to probrat, roztřídit, uklidit, nafotit věci, co chci dát pryč (a pak ty inzeráty spravovat). A tak to dělám postupně a po kousíčkách. Mám tedy docela problém, co s mým oblečením, které mi akorát zabírá místo ve skříni. Většina totiž nejsou žádné značkové ani designové kousky, jsou staré i deset let nebo déle a navíc mám velikost XS/S, takže je nikdo nechce. Jednou z možností v takovém případě je věnovat je na recyklaci někomu, kdo šije, anebo na charitu.

Kromě bazárků jako takových se setkávám s podobnou solidaritou a pomocí i v různých zájmových skupinách na Facebooku. Členové těchto skupin se třeba ani neznají osobně, ale vytváří fungující virtuální komunitu, z níž pak vznikají například společné objednávky z e-shopů, aby se ušetřilo na poštovném. Pokud se jedná o nějaké nákupy ze zahraničí, může to být zajímavým řešením; co se týká lokálních nákupů, mají smysl samozřejmě hlavně v případě regionálních skupin. I naše regio nosící skupinka často „společně“ nakupuje a pak si věci navzájem mezi sebou distribuujeme. Kromě nákupů z e-shopů takto celkem dobře funguje i to, že se domluvíte s někým, kdo se chystá do Ikea, do Pepca a podobných obchodů, když vy tam zrovna nemáte cestu, nebo to máte daleko.

A tak i když se může zdát, že pořád jen vysedáváte u počítače či telefonu ve virtuálním světě, který nemá s tím reálným moc společného, opak může být pravdou. Za všemi těmi bity a bajty pořád sedí živí lidé, kteří vám mohou zcela nezištně pomoci.

A co vy? Máte podobnou zkušenost?