Vybíráme zájmové kroužky

V srpnu bude dceři 6 let, a to je doba nejen nástupu do 1. třídy (UŽ???!!!), ale obvykle také období, kdy děti začínají navštěvovat první kroužky a zájmové činnosti. My jsme s dcerou začaly už v jejích 2 letech prvním kroužkem pro nejmenší – úžasnými pohybově-hudebně-tvořivými Hudbohrátkami pořádanými neméně úžasnou hudebnicí a učitelkou zpěvu Hankou Šmardovou v ZUŠ Oslavany a úspěšně v nich pokračujeme nyní i s druhorozeným. Další dva roky byly zlomové skrz školku, ale samozřejmě i kvůli covidu, takže na další kroužky přišlo až loni. Vlastně jsem se o kroužky začala zajímat jaksi na poslední chvíli v podstatě až začátkem školního roku, i když jsme se samozřejmě o tom, co by Gábinka chtěla nebo mohla, bavili už během prázdnin. Vůbec mi ale nedošlo, že do základních uměleckých škol se většinou konají přijímací zkoušky už na jaře předchozího školního roku, takže nyní je opravdu nejvyšší čas (pokud už není zase pozdě) začít hledat a zjišťovat možnosti ve vašem okolí. 

 

A jak kroužky vlastně vybírat? Věřím, že bychom měli vycházet z toho, jaké naše dítě je – co ho baví, k čemu inklinuje. Dcera je velice pohybově zaměřená – neustále někam leze, šplhá, skáče, běhá, nedokáže být delší dobu na jednom místě, a i když se třeba chvíli soustředí na určitou činnost, musí si to vzápětí vynahradit nějakou fyzickou aktivitou. Bylo tedy jasné, že zvolíme nějaký kroužek, který by tu přemíru energie využil a podpořil. Od loňského jara vlastně už chodila do „hasičů“, jejichž tréninky se konají přímo u nás v obci místním sdružením dobrovolných hasičů a navštěvují ho děti v rámci minipřípravky už od 3 let. Gábinka tam chodí s kamarády ze školky, takže ji to tam samozřejmě velice baví. Na tréninku mívají rozcvičku, opičí dráhu, stříkají z hadice na terč, trénují zapojování hadice a vůbec klasický hasičský útok, ale učí se například i topografické značky nebo pak starší děti trénují vázání uzlů či střelbu ze vzduchovky. Není to tedy jen čistě o „hašení“, jak by se mohlo laikovi zdát, ale je to vícestranně zaměřený kroužek a připadá mi fajn.

 

Kromě toho jsem pro ni uvažovala o gymnastice – loni v létě jsem začala zjišťovat možnosti u nás v okolí a narazila jsem na Facebookový profil Gymnastika Moravský Krumlov. Požádala jsem o přátelství, poslala dotaz a čekala. Nějaké webové stránky jsem sice také našla, ale informací pro případné zájemce tam mnoho nebylo, tak jsem si nebyla jistá, zda to klapne. Těsně před začátkem školního roku jsme tedy ještě narychlo vymysleli, že by se Gábince líbilo chodit do tančení. Tam nastalo to překvapení, že vlastně přijímačky do ZUŠ dávno prošvihla, ale zkusila jsem napsat e-mail paní ředitelce ZUŠ v Mor. Krumlově. Myslím že i díky tomu, že předchozí rok byly kroužky v podstatě zavřené, byli ve škole rádi, že se jim vůbec někdo hlásí, a tak byla možnost dodatečného přijetí (ani nás nechtěli vidět osobně). A sotva jsem vyplnila přihlášku a poslala ji, ozval se mi také FB profil gymnastiky s plakátkem a informací, kdy začínají lekce gymnastiky pro nejmladší.

Takže jsme stáli před rozhodnutím, zda ponechat jen jeden z těchto dvou kroužků – a který. Nakonec se Gabča rozhodla, že chce dělat všechno. Měla jsem trochu strach, ale myslím, že více kroužků je překážka spíše pro rodiče než pro děti :-D Ve školce měli ještě během podzimu plavání, takže ve výsledku měla během týdne Gábinka čtyři aktivity – v úterý tančení, ve středu hasiče, ve čtvrtek gymnastiku a v pátek dopoledne jezdila plavat.

 

Je pravdou, že netuším, jak bych to dělala s 8hodinovou pracovní dobou. Taneční přípravka například probíhá už od 13:00 hodin, což vždy znamená ani nestihnout oběd, v pravé poledne zaklapnout noťas a co nejrychleji vystřelit z domu, abychom stihli vyzvednout Gábinku ze školky po o a odvézt ji do tančení. Pak se hodinu a půl procházíme po Krumlově, protože jezdit zpět domů a za hodinu zase tam není úplně ekonomické. Středeční hasiči jsou pak odpoledne hned po školce a za hezkého počasí probíhají na hřišti, u nějž je hospoda, takže tradičně po tréninku skončíme na zmrzce, limonádě a pivu a domů chodíme až tak před sedmou hodinou. Ve čtvrtek je gymnastika pro změnu až od 17:00, takže ze školky spěcháme rychle domů, abychom se stihli nasvačit a zhruba za hodinu zase sedáme do auta a odjíždíme.

Je to docela masakr a jsem zvědavá, jak to budeme dělat, až bude mít kroužky i Adámek. 

 

A jelikož stávající školní rok končí, promýšleli jsme, co dál. Gábinku baví vše, i když poslední dva měsíce několikrát změnila názor na to, v čem pokračovat a v čem nikoli. Napřed tvrdila, že už nechce chodit do gymnastiky. Když jsme však měli podat přihlášku na další rok do tančení, přišla s tím, že si to rozmyslela a gymnastiku chce, ale tančení ne. Takže – babo raď! Co když si to opět rozmyslí, ale už to nepůjde změnit? Tak jsme se nakonec dohodly, že přihlášku do ZUŠ přece jen podám a v nejhorším pak nenastoupí. Upřímně mi přijde lepší pokračovat právě v tančení – není to jen balet, ale opravdu taková všeobecná přípravka, učí se tam i mazurku nebo makarenu a přijde mi, že když bude ovládat základy různých tanců, tak pak bude mít větší možnosti, co s tím dál, než když bude umět chodit po kladině či viset na hrazdě.

Mimo pohybové kroužky jsem si pro dceru přála také něco z jiného soudku. Je velice tvořivá, ráda kreslí, maluje, stříhá, lepí, něco vymýšlí a modeluje, a tak jsem přemýšlela i o výtvarném oboru. Jenže… Příští rok nastupuje do školy a dokud si tam nezvykne, neošlape si to a nebudeme vědět, jak na tom je s učením, přijde mi, že není úplně moudré přidávat něco nového ke všemu, co už má. Navíc v době přijímaček jsme byli doma s neštovicemi, takže se to vlastně tak nějak vyřešilo samo. Věřím, že začít s výtvarkou ve 2. třídě se dá taky, že o nic nepřijde.

 

Poslední, co bych ještě ráda, aby hrála na nějaký hudební nástroj. Já sama jsem hrála napřed dva roky na zobcovou flétnu a pak osm let na příčnou. Ne, že bych se tomu teď věnovala – zobcovku občas vezmu do ruky a zapreluduji těch pár skladbiček, co si ještě pamatuji z dětství; na příčné mám vyschlý korek, který tím pádem nedoléhá a flétna tak nehraje, a už se asi tak… ehm… 10 let chystám k tomu ji nechat opravit… Ale na druhé straně věřím, že hudební vzdělání je taky důležité. Díky flétně jsem získala aspoň jakýs takýs hudební sluch, jsem schopná celkem čistě něco zazpívat, a navíc umím noty, takže dokážu třeba i něco zabrnkat na klavír nebo zazpívat novou melodii z listu (aspoň přibližně). Ale jak jsem psala – příští rok, ten první školní, už necháme tak, jak to máme teď, uvidíme, jak se rozhodneme s dilematem tančení vs. gymnastika, a pak od 2. třídy třeba něco přibereme nebo vyměníme. Mimochodem Gábinka mluvila buď o klavíru nebo o houslích, a to by se mi oboje líbilo :-)

A co vy, jaké vybíráte kroužky svým dětem? Jste pro, aby byly všestranně zaměřené, nebo jim spíš chcete dát volnost a netrápit je s příliš velkým množstvím organizovaných zájmových činností? Napište mi o tom.

 

PS: malý tip pro vás, jejichž děti navštěvují nějaký pohybový kroužek organizovaný školským zařízením - víte, že si můžete nechat za takovou aktivitu proplatit až 800 Kč za rok / dítě? Toto tedy platí u VZP, u níž jsem se svými dětmi zaregistrovaná, ale možná podobný program mají i jiné zdravotní pojišťovny, tak mrkněte.