Tento článek
nebude moc pozitivní. Protože už jsem unavená. Přijde mi, že doma je bojiště,
kde každý den válčíme kdo s koho. A každý den odcházíme všichni jako
poražení.
Když si dcera
poprvé začala uvědomovat své ego, měla zhruba rok a půl, přišlo mi to hrozné.
Válení se po zemi, neustálý křik, nervy na pochodu. Zkoušela jsem si pustit
video nevýchovy, zkoušela jsem si poslechnout část knihy Naomi Aldortové (celou
jsem nestihla) a stejně mi přišlo, že je to jak na houpačce. Občas něco z toho
zabralo, občas nic. Občas jediné co na dceru (bohužel) platilo, byl křik a
plácnutí. Když už si myslela, že může všechno.