Kdo mě sledujete
pravidelně nebo dokonce znáte osobně, jistě už víte, že jsem poměrně velký
zastánce kojení. Vždycky jsem říkala, že chci kojit do samoodstavu. V minulosti
jsem zde o kojení už dvakrát psala, naposledy před asi třičtvrtě rokem o tom,
proč je kojení na veřejnosti stále vnímáno jako nepřípustné (och, jak aktuální
v těchto dnech, což?).
Každopádně je
pravdou, že od podzimu, zimy loňského roku jsem čím dál toužebněji vyhlížela
okamžik, kdy to dcera vzdá a pochopí, že už prsíčka tak moc nepotřebuje.
Nechtěla jsem to ale ukončovat násilím, neměla jsem na to to srdce a dcera
ještě poměrně nedávno stále kojení vyžadovala několikrát denně. Převážně se tím
tišila v případě nějaké citové újmy, případně řešila nepohodlí ve
společnosti více lidí a podobně.
Někdy před Vánoci
jsem poprvé začala zkoušet regulovat kojení v noci, protože v té době
mi to začalo být už hodně nepříjemné. Dcera se po mně začala sápat, vzbudila mě,
nějakou dobu trvalo, než se nakojila a zase usnula a já jsem už byla tou dobou
tak probraná, že jsem dlouho nemohla zabrat. Fakt mě to začalo strašně vytáčet
a byla jsem pak za to na ni naštvaná, čímž spíš jsem pak nedokázala usnout. A
tak jsem se pokoušela, když jsem cítila její šátrající ručičky, ji třeba místo
nabídnutí prsa jen obejmout. Občas to zabralo, občas ne. A když začala fňukat,
tak jsem jí stejně to prso dala.
Určitý zlom
nastal někdy po Novém roce. Najednou jsem zaznamenala, že nechodí přes den už
tak často a zvlášť, když jsme byly mimo domov. Najednou jí stačilo se napít,
případně pojíst tyčinku a ovocnou kapsičku a jinak jakoby na kojení neměla čas.
Pokud jsme ale byly doma, ještě pořád chodila poměrně často, přišlo mi, že to
dělá prostě proto, že se nudí.
Ovšem zásadní
převrat z mé strany přišel na přelomu ledna a února, když jsem zjistila,
že jsem znovu těhotná. Kojení mi v této době začalo být velice nepříjemné,
bolelo mě to. Začala jsem tedy cíleně postupně dceru zvykat na to, že se mohla
napít jen po nějakou dobu, na žízeň / hlad / utišení se, ale
jakmile to na mě bylo dlouhé a už hodně nepříjemné, prostě jsem jí prso vzala,
nabídla to druhé a když už ani tam jsem to nesnesla, končila. Samozřejmě, že se
to občas neobešlo bez nějakého toho poplakávání, ale snažila jsem se jí
vysvětlovat, že mě to bolí a nabízet pak čajík, normální mléko nebo něco jiného
na pití. Na noc se už v podstatě v této době dcera prsem neuspávala,
sice si vleže před usnutím dala, ale pak stejně ještě chvíli ležela a usínala „nepřipojená“,
takže v tomto to bylo o to jednodušší. Také už dokázala spát celou noc a
pokud se náhodou v noci vzbudila, snažila jsem se ji opravdu pouze
obejmout a její sápající ručičky držet ve svých rukou. Zase, párkrát si pofňukala,
ale překvapivě rychle si zvykla a za chvíli už opravdu dokázala bez mlíčka
vydržet celou noc až do těch 8 do rána, kdy obvykle vstává (někdy i později).
Dá se říct, že
během února jsme takto postupně kojení stáhly cca na jednou, max. dvakrát denně
a během března pak dokonce na jednou za dva-tři dny. Vždycky jsem si říkala, jestli ještě přijde,
když si třeba dva dny nevzpomněla, ale pak ještě třeba večer u televize si o
nějaké to minipocucání řekla.
Naposledy se
nakojila v neděli 7. dubna. Pak měla tendenci ještě jednou – další čtvrtek
poté, co se odpoledne vzbudila, ale řekla jsem si, že po čtyřech dnech už by to
byla „škoda“ a prso jsem jí nedala. Chvilku se jí to nelíbilo, ale po pár
minutách, až se víc probrala, byla v pohodě, sedly jsme si spolu ke
Šmoulům, tulily se a vše ok. A od té doby nic. Už nepřišla.
Takže odstav proběhl
ve 2 letech a 8 měsících. Řekla bych, že kdybych nebyla těhotná, trvalo by to
déle. Takto jsem měla vážný důvod a konečně jsem nabyla toho potřebného
přesvědčení z mé strany. Na druhou stranu si nedokážu představit toto u
Gábinky podstoupit dřív, třeba v roce, roce a půl, dokonce ani ve dvou
letech. Každé dítě je samozřejmě jiné, pokud bych byla těhotná dříve, možná by
to zkrátka nějak jít muselo, ale jsem ráda, že jsem mohla dceři potřebný
komfort dopřát tak dlouho, dokud sama nedokázala pochopit, že už se bez prsíček
obejde.
Teď jsem ještě
zvědavá, jak to bude, až se narodí nový přírůstek, jestli se dcera bude chtít taky
přidat a budu kojit tandem, nebo ne. Tak uvidíme, dám vědět ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda, necháte-li mi tu svoje postřehy, nápady a poznámky. Líbí se vám můj blog? Co byste se tu chtěli dočíst? Nesouhlasíte se mnou v něčem? Pojďme diskutovat :-)