Proč jsem se rozhodla nosit

Ještě než se dcera narodila, věděla jsem, že určitě chci vyzkoušet nošení v šátku. Upozorňuji, že jsem nikdy nebyla nějak extra bio, jím vše, co mi chutná, i když je to i celkem nezdravé, používám obyčejnou kupovanou drogerii, vlhčené ubrousky nepovažuji za extra zlo. Prostě obyčejná ženská. Nošení mě zaujalo už před několika lety, kdy manželka jednoho kamaráda s námi strávila s dítkem v šátku asi 2 hodiny a za celou tu dobu jsme o malém nevěděli. Byl to podzim, venku zima a on si spokojeně chrupal pod maminčinou bundou, prostě paráda. O pár let později nosila i další moje kamarádka a dočista ji to zachránilo, protože její syn byl prý velice plačtivé dítě. Já sice nevěděla, jestli dcera bude pohodář nebo ne, ale zkusit jsem to prostě chtěla. Když byl malé měsíc, odvážila jsem se vypravit se na regionání sraz nosících maminek (tzv. nosnic), abych se naučila vázat. Ještě v těhotenství jsem zakoupila velice výhodně (za 500 Kč) nějaký šátek, o němž jsem se domnívala, že mi určitě bude stačit, na co pořizovat dražší. No, to byla první chyba, že jsem si pořádně nezjistila, co vlastně kupuju. Byla to obyčejná metráž, značka Medley. Ivančické nosnice mě okamžitě poučily, že tento nákup bohužel nebyl šťastný a ukázaly mi vhodnější šátky, měly jich na srazu opravdu spousty a já jsem jen nevěřícně těkala očima od jednoho k druhému a nepamatovala si o nich polovinu věcí, kterou mi řekly. Takže to vezmu zkrátka: šátek musí být speciálně utkaný pro účely nošení dětí. Bývají tkané ze spousty různých materiálů, základem bývá bavlna, ale můžeme se setkat i s bambusem, konopím, se lnem, hedvábím, repreve (umělá tkanina) a spoustou dalších. Tkané jsou buď strojově nebo ručně (ty bývají dražší, ale není to vždy pravidlo). Podle konfekční velikosti se určuje, jak dlouhý šátek má být, aby stačil obmotat vás i dítko. A pak je obrovské množství různých značek, barev a vzorů. A v té záplavě si máte vybrat :-D 

Domů jsem dostala zapůjčené dva šátky a s těmi jsem se začala zdokonalovat v základním úvazu – kříži s kapsou. Z prvních šesti navázání mi dcera tři prořvala, jednou chvíli vydržela a pak už vzpouzela (ano, i měsíční dítě se dokáže vzpouzet) a jen dvakrát usnula. Už už jsem chtěla hodit flintu do žita, na pár dní jsem to vzdala, ale pak jsem pevně rozhodnutá, že tentokrát to půjde, jednou opět navázala – a světe div se, najednou to šlo. A od té doby jsem nosila všude. Kočárek nám zahálel na chodbě a já jsem na procházky i na nákupy začala chodit jako indiánská babička. Proč? Protože mi to prostě opravdu vyhovovalo stokrát víc, než s kočárkem. Už jen jeho samotné skládání do auta a z něj byl pro mě děs, nehledě na to, že jak s kočárkem zvládnout týdenní nákup, to mi bylo záhadou.

Zkrátím to. Objevila jsem kouzlo nošení. Je pravda, že mi okolí neustále říká, jak si ničím záda, jak jsem si dceru „navykla“, protože neumí usnout jinak než na mně, ale já věřím tomu, že tak to má zkrátka být. Vlastně jsem vděčná, že nemusím hodinu ukecávat dítě, aby spalo, prostě navážu, pohupuju se a ono za nějakou chvíli opravdu usne. Samozřejmě, že čím byla dcera starší a těžší, občas jsem si posteskla, že bych byla ráda, kdybych ji mohla prostě odložit do postýlky a odejít a ona by spinkala, ale upřímně, kolik takových dítek je? Naši cácorku jsem od 4 měsíců mohla uložit jen se mnou do postele, ve své postýlce nespala ani jednou (do 4 měsíců měla košík a v tom to ještě dávala, ale jen do té doby, než začala víc vnímat okolí a moji přítomnost).

Šátků jsem vyzkoušela nespočet, k tomu i pár nosítek, které se od jisté doby stalo praktičtějším při nandávání u auta nebo i u uspávání a následném odložení do postele (ano, zhruba od roku dcery se mi ji daří i odložit). Ve svém vlastnictví jsem jich zatím měla sedm, od nejlevnějších až po jeden za 6500 (a věřte, že existují ještě mnohem dražší). Zjistila jsem, že rozdíl mezi nimi skutečně je, hlavně v pohodlí, ale také třeba v měkkosti a „ňuňavosti“. Ale někomu stačí jeden šátek na celé nosící období. Pro mě se z toho stala trochu vášeň, ale jsou i vášnivější ženy. Já teď už našla, co jsem hledala, a nepotřebuji kupovat další; momentálně mám tři a vzhledem k tomu, že dcera začala chodit, se už nenosí tak často a já začínám pomalu přemýšlet, který z mých krasavců prodám jako první.

Na závěr bych všem zájemcům o nošení doporučila Facebookovou skupinku Nosíme děti, kde je možné načerpat všechny potřebné informace a rady, ale také inspiraci, jaké šátky pořídit. Zároveň je tam možné nalézt opravdu úžasné maminky vyznávající tzv. kontaktní rodičovství, což jednoduše znamená, že je třeba naslouchat potřebám svého dítěte. Díky této skupince se mi otevřela spousta nových obzorů, o nichž jsem do té doby neměla ani tušení, ale o těch zase příště...